Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 770,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 230,09 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 70,05 Kč, s úrokem ve výši 22,40 % ročně z částky 20 271,53 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 271,53 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 647 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „banka“ nebo „původní věřitel“), uzavřela se žalovaným dne 25. 10. 2023 smlouvu o půjčce č. [hodnota]. Obsahem smlouvy byl závazek banky poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 22,40 % ročně a s dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Banka svou povinnost splnila, žalovaný ale splátky nezasílal řádně a včas. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalovaného přistoupila banka v souladu s produktovými podmínkami dne 27. 11. 2024 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru 20 271,53 Kč, dále z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 230,09 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení 70,05 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru původní věřitel splnil své zákonné povinnosti, když dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Svou aktivní legitimaci žalobkyně odůvodnila uzavřením smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2025. Žalobkyně také uvedla, že před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Žalovaný ale nereagoval a dluh nezaplatil ani po zaslané předžalobní výzvě.
2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2025 vzal soud za prokázané, že je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. Dle uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 25. 10. 2023, obchodních podmínek a produktových podmínek původní věřitel poskytl žalovanému úvěr 22 000 Kč. Úrok z úvěru činil 22,40 % ročně. Žalovaný se zavázal finanční prostředky bance splácet způsobem sjednaným ve smlouvě, tj. zejména hradit měsíční splátky spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky dle smlouvy. Žalovaný úvěr stanoveným způsobem nesplácel, na upomínání nereagoval. Banka proto úvěr ke dni 27. 11. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Dlužná částka ve výši 20 770,53 Kč byla ke dni podání žaloby tvořena jistinou úvěru ve výši 20 271,53 Kč a poplatky ve výši 499 Kč, dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroků z úvěru a zákonných úroků z prodlení. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzýván. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni, případně její právní předchůdkyni splatil více.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Žalovaný uzavřel s původním věřitelem smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr s úvěr ve výši 22 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet způsobem stanoveným ve smlouvě. Žalovaný tak včas a řádně neučinil, úvěr nesplácel. S ohledem na shora uvedené a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru společně s poplatky, smluvními úroky z úvěru i se zákonným úrokem z prodlení.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 647 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 832 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 770,53 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 14b odst. 1 a. t., dále tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a. t. plus 21 % DPH. O splatnosti nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.