Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do smluvní pokuty ve výši 2 660 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 540 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 13. 2. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 10 000 Kč. Na základě dodatku ke Smlouvě o navýšení úvěrového limitu ze dne 13. 2. 2024 byla navýšena na částku 20 000 Kč. K opakovanému čerpání úvěru žalovaným docházelo postupně dne 13. 2. 2024. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že nabídka na uzavření smlouvy učiněná žalovaným vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky finančních prostředků byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného schválena a potvrzena formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl také unikátní číselný kód, po jeho zadání žalovaným do systému žalobkyně byly žalovanému finanční prostředky převedeny na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to vždy ke dni splatnosti. Zbytek celkové částky k úhradě splatí žalovaný nejpozději ke dni ukončení této smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný na úvěr neuhradil ničeho, došlo dne 15. 5. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné částky, úrok z prodlení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 450 Kč plus smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky, to je za období od 16. 5. 2024 do 25. 9. 2024 denně z částky 20 000 Kč celkem 2 660 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k plnění.
2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o spotřebitelském úvěru, potvrzení o schválení úvěru, potvrzení o provedené platbě, doklady o ověření úvěruschopnosti žalovaného, oznámení o zesplatnění, sazebník poplatků, předžalobní výzvu plus podací arch.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se neomluvil, nedostavil se, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, žádné důkazy nenavrhl.
4. Z potvrzení o provedené platbě a z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že částka 10 000 Kč byla dne 13. 2. 2024 v 9.00 a další částka 10 000 Kč byla dne 13. 2. 2024 v 9.03 převedena na účet č. [č. účtu], který je účtem žalovaného.
5. Z předžalobní výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 26. 8. 2024 vzal soud za prokázané, že žalovanému byla prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně zaslána uvedená výzva na adresu [adresa]. Výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě částky celkem 24 340,19 Kč s tím, že se jedná o dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 2. 2024.
6. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 15. 5. 2024 soud zjistil, že oznámení o zesplatnění zápůjčky vyplývající ze smlouvy o úvěru [Anonymizováno] od společnosti [právnická osoba] zaslala žalovanému [Anonymizováno].[Anonymizováno], oddělení vymáhání pohledávek s tím, že ke dni 15. 5. 2024 došlo k zesplatnění zápůjčky a celková částka ke dni zesplatnění činí 47 063,49 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradu celého dluhu do 3 dnů.
7. Z ostatních listin – listiny nazvané jako Smlouva o spotřebitelském úvěru bez data, sazebníku poplatků, sdělení o schválení úvěru, nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. Listina nazvaná jako Smlouva o spotřebitelském úvěru není žalovaným vůbec podepsána.
8. Soud měl v úmyslu žalobkyni poučit při prvním jednání ve věci podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), měl v úmyslu ji vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů stran okolností uzavření smlouvy, avšak žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, vědoma si možných důsledků takového jednání, si sama možnost být soudem poučena a vyzvána vzala.
9. Soud na tomto místě uvádí, že i pokud by žalobkyně doplnila a prokázala tvrzení, že smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena, následovalo by další poučení soudu, a to k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Tvrzení v žalobě k postupu žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným je zcela obecné, a důkazy nezaložila žalobkyně prakticky žádné, jen výpis z účtu (a tento prokazuje spíše opak, tedy, že žalovaný nebyl v dobré finanční situaci). Výpisem z účtu se žalobkyni podařilo prokázat jen to, že částku 2x 10 000 Kč skutečně převedla na účet žalovaného.
10. Žalobkyně dle závěru soudu neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, pokud jde o vznik smluvního vztahu mezi účastníky z titulu smlouvy o úvěru, proto z uvedeného titulu nelze přiznat ani žádné žalobou uplatněné nároky.
11. V řízení však bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně na účet žalovaného byla 13. 2. 2024 převedena částka 2x 10 000 Kč. A v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku, případně její část, žalobkyni vrátil, a to ani na základě výzvy, kterou žalobkyně žalovanému před podáním žaloby zaslala (byť se domáhala úhrady částky vyšší). Soud tak věc posoudil podle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) tak, že se žalovaný na úkor žalobkyně o částku 8 000 Kč bezdůvodně obohatil. Proto soud žalovanému uložil povinnost částku 20 000 Kč žalobkyni uhradit, a uložil mu také zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z přiznané částky, neboť žalovaný se s úhradou dluhu do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. dostal a žalobkyně úroky z prodlení požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
12. Ve zbytku však soud žalobu žalobkyně zamítl, jak uvedeno ve výroku II.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy ve sporu úspěšnější žalobkyni přiznal náklady řízení ve výši 66 % (to je ve výši rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem ve věci) z celkových nákladů ve výši 2 333 Kč sestávajících se ze soudního poplatku 1 133 Kč a dále nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 300 Kč a tří paušálních náhrad po 100 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náklady řízení ve výši 1 540 Kč soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř..