Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 9 874,67 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 324,17 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, a co do smluvní pokuty ve výši 149,38 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 17. 12. 2023 uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 30 800 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvních ujednání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a také Sazebník. S jejich obsahem se žalovaný seznámil a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Souhlasil také se sankčními poplatky pro případ porušení smluvních ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB, nahlédla do databází včetně registru bankovních a nebankovních klientských informací, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a vycházela také z informací samotného žalovaného. Vycházela také z výpisů z účtu a z výplatních pásek žalovaného prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 48 500 Kč. Tato výše dle žalobkyně umožňovala žalovanému bezproblémové splácení úvěru ve výši mu poskytnuté. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně dne 17. 12. 2023 v částce 8 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil také volitelnou službu Presto za poplatek 165 Kč. Následně se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto žalobkyně smlouvu vypověděla ke dni 29. 4. 2024 a vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu. Nesplacený dluh činí celkem 17 874,67 Kč a sestává se z jistiny 7 999,97 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 159,20 Kč, smluvního úroku 9 550,50 Kč a poplatku za službu presto 165 Kč. Žalobkyně požaduje také smluvní pokutu a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně v žalobě uvedla, že pokud by soud její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena.
2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Žalobkyně (její právní zástupce) se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se k jednání dostavil osobně, soud ho k věci vyslechl jako účastníka řízení a provedl k důkazu také do spisu založené důkazy včetně sdělení banky žalovaného.
3. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. Banka MONETA Money Bank dne 25. 3. 2025 soudu potvrdila, že dne 17. 12. 2023 byla na účet žalovaného z účtu žalobkyně připsána částka 8 000 Kč. Ze smlouvy také vyplynulo, že mezi jejími účastníky byly dojednány v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení o nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Uvedla a do spisu založila zápis o tom, že ověřovala čistý měsíční příjem žalovaného. Jakým způsobem byl příjem ověřen, již ale neuvedla. Z „Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ vyplynuly údaje, že v domácnosti žalovaný žije sám, má výdaje na bydlení 6 000 Kč, další nezbytné výdaje 1 000 Kč plus pravidelné měsíční výdaje na další půjčky 8 500 Kč. Ve výpisu je dále uvedeno, že žadatel sám sdělil svůj čistý měsíční příjem ve výši 25 000 Kč. Výše příjmu žalovaného, který si žalobkyně ověřila ?? je ve výpisu uveden ve výši 48 500 Kč. Z tohoto žalobkyně usoudila, že žalovaný má disponibilní příjem 9 500 Kč a posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno jako úspěšné. Soudu není zřejmé, jak k tomuto výpočtu, respektive závěru žalobkyně dospěla.
4. Žalovaný jako účastník řízení k věci vypovídal stejně jako v písemném vyjádření se k žalobě tak, že skutečně smlouvu s žalobkyní uzavřel, úvěr v důsledku tíživé finanční situace nebyl schopen splácet. V době uzavření smlouvy se již nacházel v dluhové pasti a nebyl schopen objektivně posoudit svou schopnost závazky plynoucí ze smlouvy plnit. Po konzultaci s dluhovým poradcem Člověka v Tísni o.p.s., který mu obsah smlouvy a její dopady vysvětlil, se domnívá, že smlouva je neplatná, obtížně srozumitelná. Žalovaný poukázal na soudní řešení obdobných sporů, i na mezinárodní judikaturu s tím, že se nevyhýbá dobrovolné úhradě jistiny, tedy částky ve výši 8 000 Kč, která mu byla skutečně poskytnuta. S ohledem na aktuální situaci, ve které se nachází, žádá o splátky 500 Kč měsíčně. Žalovaný doplnil, že v době uzavření smlouvy měl již více půjček, některé splácel, i splatil, ale pak přišel podvodem o byt, což dosud řeší policie. Neměl na splátky ani na nájem, sháněl peníze, věřil, že všechno nějak splatí. V té době byl skutečně zaměstnán, ale příjmy měl 31 000 Kč, a všechny peníze posílal společnosti „Bydlení v kostce“, která ho nakonec o byt obrala. Momentálně pobírá důchod 16 500 Kč měsíčně, shání peníze po známých, aby mohl vše doplatit, účty má zablokované exekucemi, ale snažil by se získat nějaké peníze i na splátky pro žalobkyni. Celkové dluhy má nyní tak do půl milionu korun.
5. Soud v řízení měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů stran zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně ale tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, ač si byla vědoma možných důsledků takového jednání, si sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění, vzala.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
9. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému, a nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni cokoli z této částky uhradil, ostatně to ani žalovaný netvrdil, uzavřel soud svá zjištění tak, že se o celou částku 8 000 Kč žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, a proto mu uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§ 1970 o. z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na výši přiznané částky soud nedospěl k závěru, že by žalovanému měly být povoleny splátky, poskytl mu však pro zaplacení delší lhůtu než zákonnou třídenní, a to lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku.
13. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu, kdy ve sporu úspěšnější byl žalovaný, avšak žádnou náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani z obsahu spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.