Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 000 Kč od 2. 11. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 5 925 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1 Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba]. byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, kdy tento mu poskytl 2. 10. 2024. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Spolu s úvěrem se zavázal uhradit úrok ve výši 75 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 900 Kč. Žalovaný porušil svoji povinnost, nesplatil poskytnutý úvěr v souladu se smluvními ujednáními, proto z důvodu prodlení mu vznikla dále povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení 700 Kč, dále za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv 800 Kč, za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu 1 000 Kč a smluvní pokutu 2 450 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného k úhradě dluhu vyzvala, žalovaný ale nereagoval.
2 Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému předvolal účastníky sporu. Žalobkyně se omluvila, prostřednictvím svého právního zástupce, který se k jednání také omluvil, odkázala na žalobu s tím, že na ní trvá. Žalovaný se k jednání nedostavil, k žalobě se nevyjádřil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně soud nepřistoupil k poučení a výzvě podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů stran okolností uzavření smlouvy, případně stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
3 Ze Smlouvy o postoupení pohledávky č. [datum] vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]. a společnost [Anonymizováno] dne 20. 1. 2025 uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným v celkové výši 9 275 Kč splatné ke dni 20. 1. 2025, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 2. 10. 2024. Ve smlouvě se dále uvádí, že postupitel ([právnická osoba].) postupníkovi ([právnická osoba]) postupuje též nárok na vydání bezdůvodného obohacení z platby 5 000 Kč provedené na bankovní účet dlužníka (žalovaného).
4 Ze Smlouvy o postoupení pohledávek [Anonymizováno] ze dne 20. 1. 2025 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.
5 Z potvrzení o platbě [Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2025 soud zjistil, že na účet č. [č. účtu] (žalovaného) byla dne 2. 10. 2024 z účtu společnosti [právnická osoba]. vyplacena částka 5 000 Kč.
6 Z předžalobní výzvy ze dne 11. 2. 2026 a podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] k úhradě částky celkem 15 293 Kč (včetně nákladů advokáta) do 7 dnů od odeslání výzvy.
7 Z výpisů výzev a upomínek, výzev k uhrazení pohledávky soud zjistil, že původní věřitel žalovaného opakovaně vyzýval v souvislosti se smlouvou o úvěru k úhradě dluhu (v různých výších).
8 Z předsmluvního formuláře, smlouvy o úvěru a všeobecných obchodních podmínek však soud nezjistil žádné relevantní informace. Tyto listiny nejsou účastníky řádně podepsány, a bez dalšího nelze dospět k závěru, že účastníci spolu smlouvu o úvěru tvrzených parametrů (výše úvěru, doba splatnosti, dohodnuté úroky, poplatky, sankce) skutečně uzavřeli.
9 Co se týče případného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně v žalobě uvedla pouze, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a také byl povinen uvést výši svých měsíčních výdajů a příjmů. Po porovnání všech zjištění v tomto směru původní věřitel dospěl k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Nic dalšího konkrétního žalobkyně v žalobě neuvedla a vůbec žádné důkazy k této otázce do spisu nezaložila ani nenavrhla.
10 Jak uvedeno výše, soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat ji k doplnění tvrzení i důkazů, ale tím, že se žalobkyně k prvnímu jednání ve věci nedostavila, sama si tak možnost být soudem poučena a vyzvána, vzala. Tím však posléze v řízení neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.
11 Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12 Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
13 V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
14 V daném případě, jak uvedeno shora, se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by její právní předchůdkyně s žalovaným tvrzenou smlouvu o daných parametrech skutečně uzavřela, a i pokud ano, že řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z těchto důvodů proto na uvedenou smlouvu o úvěru je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.
15 Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16 Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17 Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 5 000 Kč na účet žalovaného, a nebylo prokázáno, že by žalovaný tuto částku žalobkyni (její právní předchůdkyni), případně její část, uhradil, dospěl soud k závěru, že o částku 5 000 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Proto soud žalovanému uložil povinnost uvedenou částku žalobkyni, na kterou platně přešlo právo pohledávky za žalovaným, zaplatit, plus jí zaplatit úroky z prodlení, neboť tím, že tuto částku žalovaný neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§ 1970 o. z.). Žalobkyně úroky z prodlení požadovala v zákonem stanové výši (nařízení vlády č. 3561/2013 Sb.).
18 Ve zbývající části uplatněného nároku však soud žalobu zamítl, jak ve výroku II. uvedeno.
19 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že podle přibližně stejného úspěchu a neúspěchu ve věci žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. I kdyby soud vycházel z toho, že žalovaný měl přece jenom úspěch o trochu větší, pak ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady řízení vznikly.