Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 19 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 000 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 6 026 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 148,11 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 026 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 595 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 13. 9. 2024 uzavřela s žalovaným Úvěrovou smlouvu, na základě které žalovanému poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že k uzavření smlouvy mezi ní a žalovaným došlo prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaný prostřednictvím webových stránek požádal o poskytnutí úvěru, poskytl údaje o sobě, žalobkyně mu zaslala nabídku k uzavření smlouvy, prověřila jeho totožnost a posoudila jeho úvěruschopnost. K prověřování schopnosti úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že toto u žadatelů o úvěr provádí tak, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, činí dotazy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a prostřednictvím registru SOLUS. Dále činí dotazy na centrální evidenci exekucí a na insolvenční rejstřík. Podrobuje žadatele důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává jejich věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další údaje. Teprve na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalobkyně uvedla, že schválená výše úvěru 19 000 Kč byla odeslána z jejího účtu na účet žalovaného uvedený ve smlouvě č. [č. účtu] dne 13. 9. 2024. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 627 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 30 dnů od jeho poskytnutí. Mezi účastníky byla sjednána volitelná služba, a to expres výplata za poplatek 199 Kč. Žalovaný si také prodloužil splatnost úvěru o 30 dní tzv. korunovým odkladem. Za takovéto prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 1 881 Kč. Ke korunovému odkladu došlo dne 14. 10. 2024 a dne 14. 11. 2024. Žalovaný řádně neplnil podmínky smlouvy, úvěr nesplatil a ani další poplatky s ním spojené. Za trvání smlouvy uhradil pouze částku 2 Kč (2x korunový odklad). Jinak žalobkyni nezaplatil ničeho a doslat se do prodlení. Žalobkyní mu byly účtovány dále účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokuta 2x 570 Kč. Celkem tak žalobkyně po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu 18 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 627 Kč, poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za prodloužení splatnosti korunovým odkladem v celkové výši 3 761 Kč, účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč a smluvním pokuty v celkové výši 1 140 Kč. Kromě toho žalobkyně požaduje také zákonné úroky z prodlení. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu, která mu byla před podáním žaloby zaslána právním zástupcem žalobkyně.
2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, předsmluvní informaci, informační memorandum o zpracování osobních údajů, úvěrovou smlouvu, metodiku posouzení úvěruschopnosti, kartu klienta, opis výpisu proplacení smlouvy, sazebník poplatků, předžalobní výzvu k plnění včetně podacího archu, výpis čerpání, potvrzení o provedení ověření bonity klienta.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy.
4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami.
5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které zaslala dne 13. 9. 2024 na účet žalovaného částku 19 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že účastníci si ve smlouvě skutečně dojednali v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení (že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, zkoumá, zda má žadatel i jiné úvěry, pokud ano, zda tyto splácí). Žádné konkrétní tvrzení k tomu, jaké údaje o osobní a majetkové situaci žalované zjistila, žalobkyně neuvedla. A nezaložila v tomto směru do spisu k důkazu ani žádné relevantní důkazy. Ani Potvrzení o provedení ověření bonity klienta oddělením řízení rizik, které sama sobě žalobkyně vystavila dne 1. 4. 2025, a ve kterém uvedla, že před uzavřením Smlouvy ze dne 13. 9. 2024 zjistila, že počet dětí žadatele je 0, zdroj příjmu klienta je zaměstnanec s výší příjmu 28 000, s tím, že příjem ostatních členů domácnosti je 28 000 a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti žadatele o půjčku jsou 0, a že rodné číslo (zřejmě klienta) není v ISIR ani v SOLUSu, také NRKI je OK a klient nemá exekuci, není důkazem o tom, že osobní situaci, respektive majetkové poměry žalovaného si žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zjistila a alespoň něčím (pracovní smlouvou, výpisem z účtu, potvrzením zaměstnavatele) si jeho příjem (zřejmě pouze tvrzený) ověřila, to vše zvlášť za situace, kdy spolu se splacením poskytnuté částky se žalovaný zavázal k zaplacení příslušenství úvěru, to vše do jednoho měsíce. Je ale možné, že žalobkyně ještě dalšími údaji v tomto směru disponovala. Soud měl v úmyslu ji vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení a důkazů stran ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně se však k prvnímu jednání ve věci nedostavila, čímž si možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, a to přes to, že si možných následků takového svého jednání musela být vědoma.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
9. V daném případě se, jak uvedeno výše, žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr řádně splatit, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 19 000 Kč žalovanému, a žalobkyně sama v žalobě uvedla, že jí žalovaný nevrátil ničeho, o částku 19 000 Kč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč plus úrok z prodlení z této částky, neboť tím že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno řádně, žalovaný se do prodlení se zaplacením dostal (§ 1970 o. z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
13. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.). S ohledem na důvod zamítnutí, se již soud dále nezabýval například důvodností žalobkyní uplatněného nároku na úroky z prodlení z požadované smluvní pokuty, ani přiměřenou výší sjednaných poplatků včetně sankčních.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) tak, že ve sporu úspěšnější žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 % (rozdíl mezi 76 % úspěchem žalobkyně a 24 % úspěchem žalovaného), což činí z celkových nákladů řízení žalobkyně (soudního poplatku 1 252 Kč, nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 400 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč, plus 21 % DPH) právě částku 1 595 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.