21 C 19/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky v celkové výši 18 935,40 Kč s příslušenstvím skládající ze dvou dílčích nároků. Co do nároku č. 1 žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému téhož dne poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti, jež se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 8 380 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 451 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 203 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 726 Kč a pojistného (dohromady „poplatek“). Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posuzování schopnosti žalovaného požadovanou zápůjčku splácet zejména provedla vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 9 510,23 Kč a dlužný poplatek částku 6 756,17 Kč. Po tomto datu nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 510,23 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena s účinností ke dni [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky sestávající z dlužné jistiny 9 510,23 Kč a dlužného poplatku 6 756,17 Kč, kapitalizovaných úroků 2 880,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 1 736,01 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 510,23 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 510,23 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. Co do nároku č. 2 žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti téhož dne, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 4 617 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 799 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 410 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč a pojistného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v [Anonymizováno] týdenních (sedmidenních) splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena s účinností ke dni [datum] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky sestávající z dlužné jistiny 233,52 Kč a dlužného poplatku 2 435,48 Kč, kapitalizovaných úroků 134,31 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 44,71 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 233,52 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 233,52 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby vyzvána.

3. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne [datum] doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 26 741 Kč a ostatní čisté příjmy žadatele činí 4 500 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Obdobně před uzavřením smlouvy o zápůjčce č. [hodnota] ověřila právní předchůdkyně žalobkyně majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor ve společnosti [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 20 963 Kč a ostatní čisté příjmy žadatele činí 4 500 Kč, jiné závazky nemá. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalobkyně je toho názoru, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Právní předchůdkyně žalobkyně ani žalobkyně samotná nemají k dispozici kopie dokladů žalovaného. Uchazeči o půjčku, resp. zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy. V tomto směru odkázala na rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k ústnímu jednání u zdejšího soudu konanému dne [datum] se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti bylo zjištěno, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali v listinné podobě smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 8 380 Kč, to vše v [Anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] s poslední splátkou ve výši 1006 Kč. Peněžní prostředky žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy.

8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě uvedl, že žije s rodiči a pracuje jako operátor pro Toyotu se mzdou ve výši 26 742 Kč a s ostatními příjmy ve výši 4500 Kč. Celkové výdaje uvedl ve výši 9 000 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že byly předloženy dva výpisy z účtu žalovaného za měsíce duben a květen 2018.

9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument právní předchůdkyně žalobkyně, podle kterého žalovaný zaplatil na smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] celkem 1 622 Kč.

10. Ze smlouvy o zápůjčce – ZELENÁ v hotovosti bylo zjištěno, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali v listinné podobě smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 6 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 4 617 Kč, to vše ve [Anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] s poslední splátkou ve výši 233 Kč. Peněžní prostředky žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy.

11. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě uvedl, že žije s rodiči a pracuje jako operátor pro [právnická osoba]. se mzdou ve výši 20 963 Kč, ostatní příjmy činí 4 500 Kč a celkové výdaje 10 000 Kč měsíčně. Externí splátky zápůjček činí 2 300 Kč měsíčně. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že byla předložena pracovní smlouva dva výpisy z účtu žalovaného za měsíce prosinec 2018 a leden 2019.

12. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že se jedná o interní dokument právní předchůdkyně žalobkyně, podle kterého žalovaný zaplatil na smlouvu o zápůjčce č. [hodnota] celkem 7 948 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovaným ze smluv o zápůjčce č. [hodnota] a [Anonymizováno] na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od data doručení oznámení. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění bylo odesláno poštou na adresu žalovaného dne [datum].

14. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum].

15. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 617 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách. Na dlužnou částku zaplatil pouze 7 948 Kč. Dále účastníci podepsali dne [datum] smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 380 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách. Na dlužnou částku zaplatil pouze 2 113,60 Kč. V zákaznické kartě žalovaný uvedl své osobní údaje, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u [Anonymizováno] jako operátor a že svůj příjem dokládá pracovní smlouvou a výpisy z bankovního účtu. Pohledávky ze smluv o zápůjčce byly postoupeny na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

16. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovaný podle smluv vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem mimo jiné peněžitá zápůjčka. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

22. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

23. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

24. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Žalovaný jako svůj hlavní příjem označil příjem ze zaměstnání, žalobkyně však soudu nepředložila ani avizované výpisy z bankovního účtu ani pracovní smlouvu, kterými by byl příjem žalovaného dokládán. Ohledně výdajů právní předchůdkyně žalobkyně převzala toliko tvrzení žalovaného uvedená v zákaznické kartě, aniž by prokázala, že by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Byť žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného ověřovala z výpisů z jeho bankovního účtu, tyto výpisy soudu nedoložila. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala, zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu k řádnému zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

26. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.

27. Soud se následně zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez platného právního titulu (§ 2993 o. z.) jednak finanční prostředky ve výši 6 000 Kč (nárok č. [hodnota]), z nichž žalovaný vrátil 7 948 Kč, a jednak finanční prostředky ve výši 10 000 Kč (nárok č. [hodnota]), z nichž žalovaný vrátil 2 113,60 Kč (jak vyplývá z tvrzení v žalobě, že „ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 9 510,23 Kč a dlužný poplatek částku 6 756,17 Kč“). Co do nároku č. [hodnota] tak žalovaný zaplatil více, než kolik od právní předchůdkyně žalobkyně bez právního titulu získal a závazek žalovaného z bezdůvodného obohacení tak zanikl jeho splněním (§ 1908 o. z.). Co do nároku č. [hodnota] se žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, obohatil co do částky 7 886,40 Kč, a je proto povinen jí plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 25. 1. 2021, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní den po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 10 dnů, tj. do 8. 2. 2024 (nejbližší pracovní den po uplynutí lhůty). Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.

28. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobě vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 886,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 886,40 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.