Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 000 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 8 154,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 154,40 Kč od 31. 8. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 154,40 Kč od 20. 8. 2022 do 30. 8. 2024, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 16 154, 40 Kč se zákonným úrokem z prodlení, s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně – [Anonymizováno] a žalovanou byla uzavřena dne 4. 6. 2024 smlouva o úvěru, prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, kdy totožnost žalované byla ověřena také bezpečnostním kódem, zaslaným na telefonní číslo [tel. číslo] a číslem jeho běžného účtu. Na základě smlouvy došlo ze strany původního věřitele (převodem na stejný účet žalované) k zaslání předmětu úvěru – částky 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr, navýšený o poplatek 8 154,40 Kč, do 19. 8. 2024, což nesplnila. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Žalovaná neplnila ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.
2. Žalovaná se k jednání dostavila a uvedla, že uznává svůj dluh ohledně částky 8 000 Kč, která jí byla poskytnuta, neuznává však nárok žalobkyně na poplatek ve výši 8 154,40 kč, který se jí jeví jako nepřiměřeně vysoký.
3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2024 a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně, [Anonymizováno] poukázal žalované na účet téhož dne 8 000 Kč. Úvěr se stal splatným dne 19. 8. 2024, navýšený o částku 8 154,40 Kč jakožto popltek za poskytnutí úvěru. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V rámci toho vyplnila své identifikační údaje.
4. Po zhodnocení provedených důkazů soud učinil závěr, podle něhož žalovaná se nejprve elektronicky registrovala jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách provozovaných prvním předchůdcem žalobkyně. V rámci toho vyplnila své identifikační údaje. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím autorizační platbě z jejího účtu. žalovaná potvrdila, že z titulu předmětné smlouvy o úvěru ničeho nezaplatila. Žalovaná se kromě jistiny úvěru 8 000 Kč zavázala zaplatit též poplatek za uzavření smlouvy ve výši 8 154,40 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky poukázány, finanční prostředky převzal žalovaná připsáním na svůj účet, nedostatek písemné formy není relevantní. Protože žalovaná úvěr ve sjednané lhůtě nevrátila, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalované povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit.
7. Dále soud žalované uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. Ve zbytku ale soud žalobu zamítl.
8. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovanou jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměla žalovaná jako úvěrovaná možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. V tomto směru např. § 18a zákona o spotřebitelském úvěru, platném v době uzavření smlouvy, jasně stanoví, že zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky.
11. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je zásah soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázán na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) konkrétním ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny „zvláště nevýhodné doložky“, včetně ujednání o smluvní pokutě, která je typickým vedlejším (zajišťovacím) ujednáním smlouvy (§ 18a zákona o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Tuto úpravu ale také nelze ze shora uvedených důvodů v dané věci použít. Soud je povinen posoudit platnost zneužívající klauzule z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného) a není oprávněn provést jakoukoli moderaci takového ujednání.
14. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí úvěru je ve skutečnosti ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná o jedinou platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. V daném případě byl poplatek ve výši 8 154 Kč, tedy více než 100 % z jistiny úvěru za necelé dva měsíce trvání smluvního vztahu.
15. Soud má za to, že ujednání stran o výši úroku za poskytnutí úvěru je absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem skrytou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec. V daném případě jde jednoznačně o úrok lichvářský, proto soud v této části žalobu zamítl. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu za situace, kdy ve věci převážně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala.