210 C 61/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky tvořené příspěvky žalovaného za nepojištěné motorové vozidlo, přičemž žalovaný jakožto skutečný vlastník a provozovatel k němu nesjednal pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a poplatky spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvky. Žalovaný byl registrován jako provozovatel, ovšem neměl pojištěné následující automobily:a. automobil s objemem válců motoru nad 1 850 do 2 500 cm3, registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód], č. technického průkazu [IBAN], v období od 1. 9. 2022 do 2. 1. 2023b. nákladní automobil s objemem válců motoru do 3 500 cm3, registrační značky [SPZ], VIN: [VIN kód], č. technického průkazu [IBAN], v období od 27. 1. 2023 do 10. 4. 2023Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení příspěvků a poplatků, a to včetně předžalobních upomínek, avšak marně. Žalobkyně považuje za datum doručení prvních výzev k zaplacení příspěvků 15. den po odeslání.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, a proto byl usnesením soudu zrušen. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, ač řádně předvolán, nedostavil. Za žalobkyni se dostavila její právní zástupkyně. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu.

4. Z výzev k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel vycházející z elektronické evidence pojišťoven a z centrálního registru vozidel včetně dokladů, výpisu údajů a vozidle a povinných osobách, výpisu a sdělení registru vozidel včetně karty vozidla, z kupních smluv a upomínek o zaplacení soud zjistil, že žalovaný byl v předmětných obdobích vlastníkem výše označených motorových vozidel, avšak v uvedená období, k výše uvedeným vozidlům nebylo sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

5. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k zaplacení, ale marně. Z dokladů (podacích archů) bylo zjištěno, že žalobkyně výzvy odeslala v den vyhotovení.

6. Z předžalobních upomínek včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných částek do 15 dnů od odeslání.

7. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by provoz výše označených vozidel byl v předmětných obdobích pojištěn, že by nastaly okolnosti, pro které by žalovaný neměl povinnost vozidlo mít pojištěné či že by žalovaný příspěvky žalobkyni zaplatil.

8. Ze shora uvedených zjištění vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný byl ve shora uvedených obdobích vlastníkem či provozovatelem shora specifikovaných automobilů, ke kterým však neuzavřel povinné smluvní pojištění odpovědnosti a ani po opakovaných výzvách žalobkyně nezaplatil požadované příspěvky. Pro splatnost pohledávek byly rozhodující první výzvy. Žalovaný dluh nesplnil ani k předžalobním upomínkám.

9. Soud danou věc posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti“) ve znění účinném od 1. 1. 2018.

10. Podle ustanovení § 1 odst. 2 citovaného zákona, nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

11. Podle ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 cit zákona. To neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

12. Podle ustanovení § 4 odst. 2 citovaného zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

13. Podle ustanovení § 4 odst. 3 citovaného zákona se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla.

14. Podle ustanovení § 4 odst. 4 citovaného zákona je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [právnická osoba] (dále jen „Kanceláři“) náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

15. Podle ustanovení § 4 odst. 5 citovaného zákona výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

16. Podle ustanovení § 4 odst. 6 citovaného zákona povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Odst. 7 pak stanoví, že výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

17. Vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění účinném od 1. 1. 2018, v ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) stanoví výši denní sazby příspěvku pro uvedené vozidlo na částku 65 Kč. Dle ustanovení § 2a citované vyhlášky činí výše nákladů [právnická osoba] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla 300 Kč.

18. Jelikož bylo v řízení zjištěno, že žalovaný jakožto skutečný vlastník neměl pojištěná motorová vozidla, jak shora uvedeno, konkrétně první z označených vozidel po dobu 124 dnů, druhé z označených vozidel po dobu 74 dnů.

19. Z uvedeného důvodu náleží žalobkyni podle citovaných ustanovení výše uvedené příspěvky odpovídající součinu počtu dnů, kdy vozidlo nebylo pojištěno a denní sazby příspěvku. Současně žalobkyni vznikl u každého příspěvku nárok na paušální částku nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva stanovený citovanou vyhláškou na částku 300 Kč.

20. Příspěvky a náklady na uplatnění byly splatné v souladu s výše citovaným § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti ve lhůtě 60 dnů od doručení prvních výzev, přičemž splatnost se odvíjí od pozdějšího data doručení, s nímž počítala žalobkyně (nikoli tedy ve smyslu § 573 občanského zákoníku).

21. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle kterého může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Není-li sjednáno jinak, řídí se výše úroku z prodlení nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úrok náleží ode dne následujícího po splatnosti.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 5 634 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 363 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění, dále úkon za 400 Kč za podání ve věci samé) včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměna dle § 6 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 7 odst. 5 a. t. za úkon učiněný po podání návrhu ve věci (účast na jednání soudu dne 18. 6. 2025) ve výši 1 740 Kč včetně paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Soud přiznal žalobkyni také náhradu ztráty času 300 Kč (4 půlhodiny po 150 Kč) a cestovné za cestu advokáta ze sídla kanceláře k soudu a zpět dne 18. 6. 2025 celkem 40 Kč (cestováno busem).Zároveň byla žalobkyni přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 21 %z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.

23. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Odůvodnění

Shora citovaným rozsudkem zdejší soud rozhodl o nároku žalobkyně vůči žalovanému.Vzhledem k tomu, že při písemném vyhotovení rozhodnutí došlo k technickému pochybení u výroku „I.“ (překopírování jiného textu do výroku rozsudku oproti textu, který byl vyhlášen v jednací síni), postupoval soud podle § 164 o. s. ř. a vydal opravné opatření, kterým toto pochybení napravil – do výroku uvedl text shodný s textem rozsudku, jak uvedeno v protokolu o jednání a vyhlášeno v přítomnosti zástupce žalobkyně dne 18. 6. 2025 od 11:00 hodin.Pokud jde o výrok „II.“, zde došlo k nesprávnému uvedení výše cifry účelně vynaložených nákladů řízení žalobkyně, které jí mají být žalovaným nahrazeny. Způsob výpočtu je srozumitelně vysvětlen v bodě „22.“ odůvodnění citovaného rozsudku a z tohoto transparentního výpočtu se podává, že výše nákladů činí nikoliv 6 683 Kč, ale 5 634 Kč. Proto nezbylo, nežli podle § 164 o. s. ř. postupovat i v případě uvedení správné výše nákladů řízení, které má žalovaný žalobkyni nahradit.