Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 206 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 206 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 654,55 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 39 206 Kč od 30. 4. 2024 do 14. 6. 2024 zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 747 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 39 206 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne 12. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě smlouvy o úvěru obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částku 72 000 Kč. Úvěr byl dne 13. 1. 2022 poskytnut bezhotovostně na bankovní účet č. [č. účtu] uvedený žalovanou ve smlouvě. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s částkou 53 996 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 49 400 Kč, z odměny za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a z odměny za doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč, v 24 měsíčních splátkách po 5 250 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 17. 1. 2024. Žalovaná uhradila pouze částku 32 794 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 39 206 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení (14,75 % ročně z částky 39 206 Kč za období od 18. 1. 2024 do 29. 4. 2024) ve výši 1 654,55 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 39 206 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, a to především na základně zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a nahlédnutím do databází. Žalovanou byla předložena pracovní smlouva, výpisy z bankovního účtu a další korespondence, právní předchůdkyně žalobkyně si také ověřila, že žalovaná není vedena v insolvenčním rejstříku. Žalovaná pracovala, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalované ve výši 20 459 Kč a dalšího příjmu domácnosti ve výši 45 000 Kč. Žalovaná neměla žádný úvěr z kreditní karty.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a souhlasila, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] včetně zařazení zákazníka do pojistného programu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], a žalovaná uzavřely dne 12. 1. 2022 smlouvu, na jejímž základě měla být žalované na účet č. [č. účtu] poskytnuta částka 72 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli jistinu ve výši 72 000 Kč, poplatek ve výši 50 900 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 49 400 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč) a pojistné ve výši 3 096 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 5 250 Kč, přičemž poslední splátka činila 5 246 Kč.
4. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem 32 794 Kč (3 × 5 250 Kč, 1 × 2 800 Kč, 1 × 2 000 Kč, 1 × 1 944 Kč, 1 × 1 900 Kč, 4 × 1 500 Kč, 1 × 1 400 Kč a 1 × 1 000 Kč).
5. Ze zákaznické karty ze dne 11. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná vyplnila ke své osobě údaje, přičemž z nich vyplývá, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v podnájmu, její příjem je tvořen ze zaměstnání jako operátor. Její čistý měsíční příjem činí 20 459 Kč, další čistý příjem domácnosti 45 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou 9 000 Kč měsíčně. Žalovaná předložila právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu, dva výpisy z bankovního účtu a došlou korespondenci.
6. Z potvrzení o provedení transakce, zprávy banky a z výpisu z účtu za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 včetně zprávy banky soud zjistil, že dne 14. 1. 2022 byla na účet žalované č. [č. účtu] vyplacena částka 72 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 včetně přílohy č. [hodnota], potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 včetně informací o zpracování osobních údajů a z podacího lístku bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni (předložen byl i výpis z obchodního rejstříku žalobkyně). V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo odesláno dne 30. 5. 2024, byla žalovaná současně vyzvána k zaplacení dlužné částky, a to do deseti dnů od doručení výzvy.
8. Z výzvy k plnění ze dne 29. 7. 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že dne 29. 7. 2024 byla žalované zaslána výzva k zaplacení dlužné částky. Lhůta pro úhradu byla stanovena do 13. 8. 2024.
9. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích neučinil soud žádná nová skutková zjištění.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113).
16. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet úvěr neunesla (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V tomto směru žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení, avšak žádná konkrétní ve vztahu k žalované neuvedla. Zejména soud poukazuje na výdajové položky, u nichž se právní předchůdkyně spokojila s jednou výslednou částkou, tato nebyla nikterak konkretizována, ani vysvětlena prostřednictvím dalších údajů. Právní předchůdkyně měla postupovat obezřetněji a dotazovat se na další informace. Žalobkyně dále předložila pouze zákaznickou kartu, která obsahuje informace sdělené žalovanou. Žalobkyně nedoložila žádné listiny, přestože pracovní smlouva byla dle karty zákazníka žalovanou předložena. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala např. příjem žalované, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má skutečné výdaje apod. Nelze než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované v dané době s odbornou péčí.
17. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku 72 000 Kč, přičemž dosud jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., uhradila pouze částku 32 794 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 39 206 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 15. 6. 2024, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalované odeslala dne 30. 5. 2024 s určením data splatnosti do 10 dnů od doručení. Soud vyšel z toho, že ve smyslu § 573 o. z. nastala domněnka doručení dne 4. 6. 2024, po uplynutí lhůty k plnění vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná je tak v prodlení od 15. 6. 2024. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu žalobu ve II. výroku zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná takřka v plném rozsahu, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši 3 747 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 569 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 206 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Odměna a paušální náhrada výdajů nenáleží žalobkyni za odpovědi na výzvu soudu, neboť se jednalo vždy o doplnění žaloby, přičemž obsah těchto podání měl být již součástí samotné žaloby. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.