Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 802,76 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 85,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 1 802,76 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky 12 390,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 456,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 588,41 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 390,04 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14 % ročně z částky 10 692,80 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s následujícím odůvodněním. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovanou dne 18. 9. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota], na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem 14 000 Kč, současně jí byla poskytnuta kreditní karta, žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v minimálních měsíčních splátkách sestávající ze sjednané procentuální výše 2 % z částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, úroková sazba byla sjednána ve výši 14 % ročně. Vedle splátky jistiny se žalovaná zavázala hradit úroky, poplatky za bankovní služby, poplatky za pojištění úvěru, poplatky za odeslané upomínky. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, SOLUS. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 11 619 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že má pronajaté bydlení, je rozvedená, její celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 35 000 Kč. V době žádosti o úvěr měla žalovaná závazky v celkové výši 5 890,78 Kč měsíčně. Žalovaná celkem čerpala částku ve výši 22 416 Kč. Do zesplatnění, tedy 1. 5. 2024, činila výše úroků 6 218,45 Kč. Na předmětný dluh žalovaná uhradila celkem částku 20 613,24 Kč. Žalovaná svou povinnost řádně a včas splácet úvěr neplnila. Právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 1. 5. 2024. Žalovaná tak nadále dluží jistinu ve výši 10 692 Kč, poplatky ve výši 3 500 Kč (poplatky ve výši 6 760 Kč – úhrada 3 260 Kč), smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 588,41 Kč (úroky 6 218,45 Kč – úhrada 5 630,04 Kč), kapitalizovaný úrok z prodlení za období od ve výši 541,45 Kč za období od 1. 5. 2024 do 9. 9. 2024, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 192,80 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 14 % ročně z částky 10 692,80 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení ze dne 12. 9. 2024 s účinností ke dni 19. 9. 2024 právní předchůdkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Ve věci se konalo jednání dne 9. 6. 2025. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/). Právní zástupce žalobkyně navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.
3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.
4. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Skutková tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti nebyla dostatečná. Současně žalované nebylo doručeno doplnění žaloby s dostatečným časovým předstihem.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 9. 2020, vysvětlení některých pojmů a všeobecných obchodních a produktových podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 14 000 Kč, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit, a to ve splátkách ve výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Pevná úroková sazba byla sjednána ve výši 12 % ročně pro bezhotovostní a hotovostní čerpání, dále byly sjednány poplatky. Ty vyplývají i z předloženého sazebníku. Pro případ prodlení žalované se splátkou si strany sjednaly právo žalobkyně prohlásit všechny pohledávky za splatné.
6. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty soud zjistil, že u žalované je uvedeno, že je rozvedená, starobní důchodkyně, čistý měsíční příjem činí 12 493 Kč, čistý měsíční příjem domácnosti 35 000 Kč.
7. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze [právnická osoba]. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu ve výši 12 493 Kč, interních splátek ve výši 5 890,78 Kč a z životních nákladů ve výši 5 874,72 Kč.
8. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení soud zjistil, že žalovaná je příjemkyní invalidního důchodu třetího stupně ve výši 11 619 Kč měsíčně.
9. Z výpisů ke kreditní kartě soud zjistil, že žalovaná čerpala částky 6 200 Kč, 2 000 Kč, 14 000 Kč, 216 Kč.
10. Z platební historie soud zjistil, že ke dni 9. 9. 2024 činí dlužná částka 15 322,55 Kč.
11. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1. 5. 2024 včetně části podacího archu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o zesplatnění dluhu z důvodu prodlení žalované, přičemž oznámení bylo odesláno dne 3. 5. 2024. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení do 15. 5. 2024.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 9. 2024 včetně podacího lístku, dohody a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 včetně potvrzení a přílohy o seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována.
13. Z výzvy k plnění ze dne 19. 11. 2024 včetně potvrzení o podání bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu před podáním žaloby do 4. 12. 2024, předžalobní výzva byla odeslána téhož dne.
14. Z ostatních důkazů (výpis z obchodního rejstříku) neučinil soud žádná nová skutková zjištění.
15. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.
16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 nebo rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č.j. 27 Co 143/2019-13).
22. Soud se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, když soud neměl za dostatečná tvrzení a za dostatečně prokázané, že žalobkyně tuto povinnost splnila. Žalobkyně odkázala pouze na doplnění žaloby. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně a nesprávně zkoumala úvěruschopnost žalované stran jejích příjmů i výdajů. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z nízkého příjmu žalované, kterým je invalidní důchod třetího stupně, navíc v rozporu s tím je samotná žádost, ve které je hovořeno o starobním důchodu. Pokud jde o výdaje, pak žalobkyně pouze uvedla, že žalovaná má další závazky v řádech několika tisíc měsíčně a dále uvedla souhrnné údaje. Právní předchůdkyni žalobkyně navíc nic nebránilo získat od žalované celistvé informace a v návaznosti na to si vyžádat dokumenty k jejich prokázání jako je například potvrzení o pravidelných platbách za plyn, elektřinu. Současně nebyly předloženy ani žádné výpisy z předmětných registrů. Žalobkyně tak nepodala v rámci řízení ucelený obraz o schopnosti žalované splácet úvěry. Nelze než dospět k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí.
23. Soud se s ohledem na výše uvedené dále zabýval tím, zda žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky (či její části) z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 22 416 Kč. Žalovaná jí či právní předchůdkyni uhradila celkem částku 20 613,24 Kč. Ze strany žalované tak došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně v rozsahu 1 802,76 Kč.
24. Vedle práva na výše uvedené jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodná výzva k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 1. 5. 2024, odeslanou dne 3. 5. 2024. Ve výzvě byla stanovena lhůta k plnění do 15. 5. 2024 a den poté se již ocitla v prodlení. Soud tak vyhověl a přiznal zákonný úrok z prodlení dle žaloby od 16. 5. 2024, přičemž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení byl počítán s úrokovou sazbu ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky od 16. 5. 2024 do 9. 9. 2024. Poté byl přiznán jdoucí zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z přiznané částky od 21. 9. 2024 do zaplacení Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Ve zbylém rozsahu soud žalobu ve II. výroku zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.