Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 220 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 220 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 9 941,28 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 813 Kč od 5. 3. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 007,62 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 23 286,23 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 22. 5. 2025 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce č.[hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla na bankovní účet žalovaného částku 14 000 Kč. Žalovaný měl tuto částku společně s příslušenstvím vrátit v 47 měsíčních splátkách po 780 Kč. Celková částka, k jejímuž splacení se žalovaný takto zavázal, byla 37 422 Kč, z toho obchodní úrok je ve výši 9 070 Kč a administrativní poplatek je ve výši 14 352 Kč. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné jistiny a dále byly sjednány náklady spojené s uplatněním pohledávky. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem, a to za použití bankovní identity žalovaného a ověřením osobních dokladů žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že zhodnotila doklady předložené žalovaným (čestné prohlášení, výplatní páska, dodatek k pracovní smlouvě, výpisy z bankovních účtů za poslední 3 měsíce). Žalovaný však zápůjčku nesplácel, proto žalobkyně úvěr ke dni 2. 2. 2026 zesplatnila. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně upomínala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně proto nyní po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 13 835 Kč, obchodního úroku ve výši 2 105 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 093 Kč, zákonného úroku z prodlení v celkové výši 309,27 Kč (v částce 144,5 Kč před zesplatněním a v částce 164,77 Kč od zesplatnění do 4. 3. 2026), smluvních pokut v celkové výši celkem 2 593,96 Kč (v částce 2 071 Kč za dobu do zesplatnění a v částce 522,96 Kč od zesplatnění do 4. 3. 2026), náklady spojené s vymáháním ve výši 2 350 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 033 Kč od 5. 3. 2026 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 6. 5. 2026. Žalovaný se k nařízenému jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.
5. Z listiny nazvané „Smlouva č.[hodnota] “ ze dne 22. 5. 2025, splátkového kalendáře, elektronického výpisu informací, sazebníku a obchodních podmínek bylo zjištěno, že si žalobkyně měla s žalovaným sjednat dohodu, na základě které se žalobkyně měla zavázat žalovanému poskytnout částku 14 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku společně s úrokem ve výši 27,1 % ročně, měsíčním administrativním poplatkem ve výši 299 Kč vrátit ve 48 měsíčních splátkách. Celkem měl žalovaný vrátit 37 428 Kč. RPSN byla 80,6 %. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části bylo mělo být sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z aktuální dlužné částky. Zároveň mělo být pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky či její části ujednáno právo žalobkyně celou neuhrazenou jistinu zesplatnit, pokud žalovaný neuhradí dlužné splátky ani do 30 dnů od doručení upomínky. Ode dne doručení informace o zesplatnění nebo pozdějšího uvedeného dne se měla stát splatnou jistina a žalovaný měl ztratit výhodu splátek. Neuhradí-li žalovaný poté bezodkladně veškeré nároky ze smlouvy, měla být žalobkyně oprávněna uplatnit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální celkové částky, se kterou je žalovaný v prodlení. Celková výše obou smluvních pokut by neměla převýšit 50 % jistiny. Dále měly být sjednány poplatky spojené s vymáhám pohledávky. Dohoda měla obsahovat elektronický podpis žalovaného.
6. Z čestného prohlášení o příjmech ze dne 20. 5. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba]. ve výši 29 000 Kč. Dále žalovaný uvedl své měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč s tím, že bydlení je vlastní. V neposlední řadě žalovaný uvedl, že je ženatý a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 9. 3. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba]., pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou. Z výplatní pásky žalovaného za březen 2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl čistý příjem ze zaměstnání ve výši [částka]. Z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] za období od 1. 2. 2025 do 30. 4. 2025 bylo zjištěno, že zůstatek na účtu byl ke dni 28. 2. 2025 ve výši 1 571,33 Kč (připsáno 64 747,05 Kč a odepsáno 84 096,11 Kč), ke dni 31. 3. 2026 ve výši 6 952,22 Kč (připsáno 59 504,75 Kč a odepsáno 54 123,86 Kč) a ke dni 30. 4. 2025 ve výši 1 862,16 Kč (připsáno 130 487,93 Kč a odepsáno 135 577,99 Kč). Dále bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání od společnosti [právnická osoba]. a měl značné výdaje na sázky, hazardní hry a splátky jiných zápůjček či úvěrů.
7. Z výpisu z účtu č.[č. účtu] bylo zjištěno, že žalobkyně dne 22. 5. 2025 poukázala na bankovní účet č.[č. účtu] částku 14 000 Kč.
8. Z vyčíslení pohledávek vyplývající ze smlouvy č.[hodnota] ke dni 4. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalovaný žalobkyni celkem zaplatil 780 Kč. Ke dni 4. 3. 2026 žalovaný žalobkyni dlužil celkem 23 286,23 Kč.
9. Z výzvy ze dne 30. 12. 2025 a podacího lístku ze dne 30. 12. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upomínala k úhradě dluhu do 1. 2. 2026. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 2. 2026 a podacího lístku ze dne 5. 2. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně pod hrozbou žaloby upomínala žalovaného k úhradě dluhu do 26. 2. 2026.
10. Ze zprávy banky ze dne 24. 3. 2026 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č.[č. účtu] je žalovaný. Žalobkyně na tento účet dne 22. 5. 2025 poukázala částku 14 000 Kč.
11. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného, řidičského průkazu žalovaného a cestovního pasu žalovaného nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti pro věc samou.
12. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „SpÚ“)
13. Podle § 2395 o z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 SpÚ., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 SpÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Podle § 75 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 SpÚ, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
18. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
19. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, [Anonymizováno], C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
22. V dané věci má soud za to, že žalobkyně jako poskytovatelka řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Skutečnost, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku či centrální evidenci exekucí bez dalšího neznamená, že bude spolehlivým dlužníkem. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru byla ostatně žalobkyně povinna zohlednit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale zejména i porovnání příjmů a výdajů žalovaného. V tomto směru ovšem žalobkyně víceméně nekriticky vyšla jen z údajných tvrzení žalovaného uvedených ve formuláři příjmů a výdajů, aniž by např. jakkoliv reflektovala obsah výpisů z bankovních účtů. Ty zejména svědčí o tom, že výdaje žalovaného jsou ve skutečnosti vyšší, než uváděl, což vyvrací jeho údajná tvrzení ve formuláři a zpochybňuje celkovou věrohodnost žalovaného. Z těchto výpisů jsou patrné vysoké pohyby na účtu, které nebyly nikterak vysvětleny. Pokud by se žalobkyně blíže zaměřila k výpisu jednotlivých transakcí, musela by nutně zjistit, že žalovaný měl značné výdaje na hazardní hry, sázky a splátky jiných půjček. Tyto údaje nebyly žalobkyní nikterak zohledněny, jsou však podstatné k posouzení celkové bonity žalovaného.
23. Je tedy zřejmé, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného toliko dílčím způsobem a z větší části na základě jeho nevěrohodných tvrzení, tedy nedostatečně k tomu, aby mohla dospět bez důvodných pochybností k závěru, že žalovaný je schopen plnit výše uvedené splátky úvěru. Ačkoliv byla žalobkyně poučena, aby tvrdila a k prokázání těchto tvrzení označila důkazy, které by prokázaly, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, žádné další relevantní důkazy neoznačila. Své břemeno důkazní tedy neunesla. Nelze tedy než uzavřít, že nedostála povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky v celkové výši 14 000 Kč, z nichž žalovaný doposud vrátil jen 780 Kč. Rozdíl (částky požadované žalobkyní a poskytnutým plněním) ve výši 13 220 Kč proto představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně výzvou ze dne 30. 12. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 1. 2. 2026, počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení. V této části proto soud žalobě prvním výrokem vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit 13 220 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 220 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení.
25. Ve zbylém rozsahu soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 007,62 Kč, přičemž tato částka představuje 13,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 149 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 23 286,23 Kč sestávající se z částky 400 Kč za přípravu a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a). a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 400 Kč za podání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 060 Kč za účast na jednáním před soudem konaného dne 6. 5. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., ze tří paušálních náhrad po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a.t., z paušální náhrady ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou na jednání soudu dne 6. 5. 2026 částka 490,67 Kč podle vyhl. č. 573/2025 Sb. (náklady na cestovné na jednání soudu automobilem [jméno FO], reg. zn. [SPZ] [adresa] a zpět v celkové délce 66 km, kdy na cestu přísluší náhrada za spotřebované palivo při ceně 34,1 Kč za litr nafty a náhradě za užití vozidla 5,9 Kč za km při spotřebě 4,4 l na 100 km), náhrady za promeškaný čas za v trvání 6 x 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 odst. 3 a. t. a z náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 5 200,67 Kč ve výši 1 092,14 Kč. Zaplacení nákladů soud uložil žalovanému k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
27. Lhůty k plnění jsou dány dle § 160 odst. 1 o. s. ř.