Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 49 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 1 000 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 187,84 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 49 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 16. 10. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému částku 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po 7 350 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Žalobkyně proto žalovanému zaslala dne 20. 11. 2024 a dne 5. 12. 2024 písemné upomínky. Žalovaný na výzvy žalobkyně nikterak nereagoval. Žalobkyně proto úvěr ke dni 21. 3. 2025 zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala. Žalobkyně nyní po žalovanému požaduje dlužnou jistinu ve výši 49 000 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky za dvě zaslané výzvy ve výši 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 49 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníku podle § 101 odst. 3 zákona č.99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne 18. 10. 2024 poukázala na bankovní účet č. [č. účtu] částku 49 000 Kč. Ze zprávy banky bylo prokázáno, že bankovní účet č. [č. účtu] je vedený na jméno žalovaného.
4. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 4. 4. 2025.
5. Z dalších předložených důkazů (upomínka ze dne 20. 11. 2024, upomínka ze dne 5. 12. 2024, předsmluvní informace, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], která nebyl podepsaná stranami) soud neučinil žádná skutková zjištění pro danou věc.
6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 49 000 Kč a dále, že ho předžalobní výzvou vyzvala k vrácení této částky. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.
7. Soud na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany.
9. Z hlediska právního hodnocení má soud zato, že žaloba je důvodná jen částečně. Žalobkyně žalovanému bez právního důvodu poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 49 000 Kč, z nichž jí žalovaný doposud nic nevrátil. Částka ve výši 49 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalovaného, které je povinen vrátit. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaný byl žalobkyní k zaplacení vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne 21. 3. 2025, která byla doručena podle § 573 o. z. Žalovaný měl žalobkyni zaplatit do 4. 4. 2025, protože tak neučinil, dostal se dnem následujícím do prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení v daném pololetí činily 12 %.
10. V částce 1 000 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když sjednání takových plateb nebylo prokázáno, zaslání upomínek nebylo prokázáno a případné paušální částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky by se podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. mohly týkat jen podnikatelského, nikoli spotřebitelského vztahu.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 187,84 Kč, přičemž tato částka představuje 96 % z jejich celkové výše 5 404 Kč(rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Odměna a paušální náhrada nebyla žalobkyni přiznána za písemné podání ze dne 28. 7. 2025, když podání obsahovalo v podstatě částečnou rekapitulaci žaloby. Postup podle § 14b a. t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
12. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.