217 C 142/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 136 283,55 Kč jako dlužné jistiny, kapitalizovaného úroku ve výši 8 933,88 Kč do 16. 12. 2024, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 146,98 Kč do 16. 12. 2024 a dále příslušenství tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku s odůvodněním, že jde o dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru „Repůjčce“ ze dne 24. 4. 2022 č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným, na základě které žalovaný čerpal konsolidační úvěr ve výši 160 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v pravidelných měsíčních splátkách, což však nesplnil. Banka proto úvěr ke dni 16. 12. 2024 zesplatnila. Pohledávka ze smlouvy o úvěru přešla z [právnická osoba]. fúzí společností na Reiffeisenbank a.s, která ji následně postoupila společnosti [Anonymizováno] – [Anonymizováno] ta ji následně postoupila žalobkyni. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 240159/2025-5 ze dne 4.9.2025, který byl následně pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného v celém rozsahu zrušen.

3. Ve věci bylo podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný, k výzvě soudu žádné námitky proti tomuto postupu nesdělil, soud tedy vyšel v souladu s daným poučením z toho, že také souhlasí.

4. Z návrhu smlouvy o RePůjčce č. [hodnota] ve spojitosti s kopií občanského průkazu žalovaného, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy o RePůjčce č. [hodnota], dále výpisem z účtu žalovaného č.ú.: [č. účtu] bylo prokázáno, že mezi [Anonymizováno] [právnická osoba]. a žalovaným byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut a vyplacen úvěr ve výši 160741 Kč, účelově určený na splacení předchozích úvěrů žalovaného, a to ve výši 45 741,75 Kč [Anonymizováno] ve výši 15 000 Kč u jiné instituce, ve výši 50 000 Kč u [Anonymizováno] 50 000 Kč bylo čerpáno jako neúčelový úvěr. Jak prokazuje výpis z účtu, úvěr byl čerpán 24.4.2022 a vyplacen byl převodem na žalovaným zadané účty dne 25. 4. 2022 a dne 28. 4. 2022. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách po 2 344 Kč spolu s úrokem ve výši 12,40 % ročně, dále poplatky dle sazebníku banky. Výpisem z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, od listopadu 2024 jej splácet přestal. Z prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k úhradě dluhu ze dne 16. 12. 2024 bylo zjištěno, že banka úvěr zesplatnila ke dni 16. 12. 2024 a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Výpisem z úvěrového účtu bylo prokázáno, že ke dni 31. 12. 2024 činil zůstatek úvěru částku 136 283,55 Kč, výše kapitalizovaných úroků částku 8 933,88 Kč výše kapitalizovaných úroků z prodlení v zákonné výši 146,98 Kč. Oznámení o postoupení pohledávek, smlouvy o postoupení pohledávek prokazují, že pohledávka banky za žalovaným byla postupně postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy k úhradě včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Po zhodnocení shora uvedených skutečností soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dle § 2395 o. z. smlouvu o úvěru na základě, které žalovaný čerpal úvěr ve výši 160 741 Kč. Žalovaný v rozporu se smlouvou úvěr řádně v pravidelných měsíčních splátkách dle smlouvy nesplácel, načež právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho k úhradě, včetně příslušenství a poplatků do 16. 12. 2024. Jelikož žalovaný dluh i přes upomínání v plném rozsahu nezaplatil, soud žalobě vyhověl, když výši dlužného zůstatku tak, jak je žalováno, prokazuje výpis z úvěrového účtu. Žalobkyně je ve věci aktivně legitimována v důsledku postoupení pohledávky podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o.z. Protože se žalovaný dostal do prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o.z ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. i zákonný úrok z prodlení, tak jak je shora uvedeno.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 990 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 452 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 136 283,55 Kč sestávající z částky 6 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 290 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 800 Kč ve výši 3 738 Kč.