Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně, úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 1,75 % ročně, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši [částka] do 15ti dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím tak, jak se podává z prvního a druhého výroku tohoto rozsudku, kdy částka [částka] sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], úhrady za služby ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Nárok odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému vyplacen spotřebitelský úvěr ve výši [částka], a to za úrok kapitalizovaný po dobu trvání smlouvy ve výši [částka] a dále ve výši 15 % ročně, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], administrativní poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a poplatek za výběr splátek v bydlišti žalovaného ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zaplatit částku celkem ve výši [částka] v 14 – ti splátkách měsíčně po [částka] nejpozději do [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalovaný ničeho nezaplatil ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce a žalovaný se bez omluvy nedostavil.
4. Protože žalovaný žádné z tvrzení žaloby neučinil nesporným, prováděl soud dokazování k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně.
5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Ze smlouvy o úvěru podepsané žalovaným dne [datum] bylo soudem shledáno, že žalovanému byl při podpisu smlouvy poskytnut a vyplacen hotovostní úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu se sjednaným kapitalizovaným úrokem ve [částka], poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a poplatkem za službu hotovostního výběru splátek ve výši [částka], celkem tedy částku [částka] v 14 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy do každého 7. dne kalendářního měsíce. Z přehledu plateb ke smlouvě bylo doloženo, že žalovaný zaplatil na úvěr celkem [částka]. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno oznámení postoupení pohledávky společností [právnická osoba] na žalobkyni s výzvou k zaplacení celkem částky [částka] k rukám žalobkyně žalovanému, když oznámení bylo zasíláno na tehdejší adresu trvalého pobytu žalovaného. Postoupení pohledávky za žalovaným bylo shledáno také ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve znění dodatku [číslo] ke smlouvě a spolu se seznamem postupovaných pohledávek. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 jmenovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
8. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru (míněno zákon č. 145/2010 Sb., tj. předchozí, avšak obsahově totožná právní úprava – pozn. soudu) lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US [číslo] ze dne [datum] se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona [číslo] obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance s.a. versus [jméno] [příjmení] a další, v němž vyložil článek 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady [číslo] a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
13. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE [číslo] podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
14. Z rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne [datum] CA Consumer Finance, C [číslo] a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice [číslo] ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března roku 2020 SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008 [číslo] ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
15. V projednávaném případě žalobkyně ani netvrdila, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Soud měl v úmyslu při ústním jednání po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1,3 o.s.ř. vyzvat žalobkyni v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně se však ústního jednání neúčastnila, čímž se o možnost poučení připravila. Soud tak v daném případě dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně právně významné skutečnosti, zda poskytovatel úvěru splnil povinnost jemu ukládanou ustanovením § 86 z.s.u., a tedy že právní předchůdce žalobkyně nesplnil povinnost ukládanou § 86 odst. 1 věty druhé zsu.
16. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
17. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak listina takto nazvaná prokazuje vyplacení částky [částka] žalovanému dne 7. 6. [datum] a přehled plateb ke smlouvě prokazuje, že žalovaný dosud vrátil částku [částka], dostalo se žalovanému na úkor společnosti [právnická osoba] bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši [částka].
18. Smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy, resp. vzniklá v souvislosti s neplatnou smlouvou, byla postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka].
19. Co do zbývající části nároku žalobkyně byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když povinnosti k zaplacení neplyne z žádného zákonného ustanovení a ani smluvního závazku.
20. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Z oznámení o postoupení pohledávky obsahující výzvu k plnění má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k zaplacení i částky [částka] dopisem datovaným dne [datum]. S přihlédnutím k obvyklé době doručování prostřednictvím České pošty s.p. tak soud uzavřel, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky dne [datum]. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od [datum] ve výši zákonné úrokové sazby tak, jak uvedeno ve výroku rozsudku. Co do zbytku byl úrok z prodlení jako nedůvodný zamítnut, a to pro nedůvodnost jistiny, částečně pro neexistenci prodlení žalovaného a konečně pro nižší zákonnou sazbu úroku.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy více úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
22. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.