217 C 65/2021

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky ve výši [částka] (jistiny ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]) s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaná čerpala jistinu ve výši [částka], kterou spolu se smluveným úrokem ve lhůtě splatnosti dle smlouvy nevrátila. Vznikla jí tak dle smlouvy také povinnost zaplatit náklady na upomínání a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně kapitalizovanou shora uvedenou částkou. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalovaná ničeho nezaplatila ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.

4. Před zahájením prvního ústního jednání ve věci vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvní pokuty. V tomto rozsahu soud řízení podle § 96 odst. 1,2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) pro zpětvzetí žaloby zastavil.

5. Dne [datum] soud ve věci podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované, která, ač řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila.

6. Z vyjádření žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalované poskytovatelem úvěru před jeho poskytnutím a s jakými zjištěními, bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru vyšel z blíže neupřesněných informací od žalované, dále žalovanou s negativním výsledkem lustroval ve veřejně dostupných rejstřících (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), přičemž vyšel ze zákonného a smluvního předpokladu pravdivosti údajů sdělených žalovanou a z jejího poctivého jednání. Konkrétní informace o příjmech a pravidelných výdajích žalované však žalobkyně nesdělila, k důkazu k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované žádný důkazní prostředek neoznačila.

7. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Ze smlouvy o úvěru [číslo] mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícího a žalovanou jako úvěrovanou ve spojení s výpisem z účtu společnosti [právnická osoba] za období od 16. 2. do [datum] bylo soudem zjištěno, že smlouvou uzavřenou prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, kdy totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím verifikační platby z jejího účtu, se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 59,21 % ročně v pravidelných 36 měsíčních splátkách po [částka]. Výpis z účtu [právnická osoba] prokazuje, že jistina ve výši [částka] byla dne [datum] poukázána na účet žalované. Předžalobní výzva k okamžité úhradě spolu s poštovním podacím archem dokládají, že společnost [právnická osoba] vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu z poskytnutého úvěru včetně jistiny ve výši [částka] výzvou ze dne [datum], která byla odeslána na adresu žalované prostřednictvím České pošty s.p. téhož dne. Z oznámení o postoupení ze dne [datum] zasílané společností [právnická osoba] žalované ve spojení se smlouvou o postoupení pohledávek soud shledal, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalovaná ani netvrdila, že by cokoliv poskytovateli úvěru, či žalobkyni zaplatila. Výpisem věcí vedených pro žalovanou u Okresního soudu v Kladně bylo prokázáno, že v roce 2019 byly proti žalované vedeny celkem 4 občanskoprávní spory o zaplacení dluhu, v roce 2020 také čtyři, v roce 2019 pověřil zdejší soud vedením exekutora ve třech případech vedením exekuce na majetek žalované jako povinné pro nezaplacení vykonatelného dluhu. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalované ve spojení s poštovní dodejkou bylo doloženo, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení před podáním žaloby.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.

10. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…
14. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US [číslo] ze dne [datum] se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona [číslo] obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] CA Consumer Finance s.a. versus [jméno] [příjmení] a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008 [číslo], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady [číslo] a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
15. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE [číslo] podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
16. Z rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne [datum] CA Consumer Finance, C [číslo] a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice [číslo] ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008 [číslo] ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
17. V souzeném případě žalobkyně ani řádně netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil schopnost žalované poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jejích běžných potřeb, neprokázala ani, že by u žalované s ohledem na její předešlou platební morálku bylo možno s odbornou péčí uzavřít na její vůli úvěr řádně splácet. V tomto směru žalobkyně ani netvrdila žádné konkrétní údaje o poměrech žalované, z nichž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalované, natož, aby tvrdila, že jejich pravdivost si s odbornou péčí ověřila. Zjištění o soudních řízeních o zaplacení tvrzených dlužných částek z pojistných smluv a spotřebitelských úvěrů vedených proti žalované v roce 2019 a v roce 2020 u zdejšího soudu velmi zpochybňují tvrzení žalobkyně o úvěruschopnosti žalované v době uzavření smlouvy, když k soudnímu vymáhání dluhu zpravidla věřitel přistupuje minimálně s několikaměsíčním prodlevou od splatnosti dluhu. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně řádně splnil povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 z.s.s. v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
18. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpis z účtu společnosti [právnická osoba] prokazuje, že na základě této neplatné smlouvy bylo žalované vyplaceno [částka], dostalo se žalované na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši [částka].
19. Smlouva o postoupení pohledávek ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky prokazují, že pohledávka ze smlouvy byla společností [právnická osoba] postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši [částka].
20. Co do kapitalizovaného úroku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když na základě neplatně uzavřené smlouvy žalované závazek platit smluvní úrok nevznikl.
21. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu výzvou danou k poštovní přepravě dne [datum]. V souladu s domněnkou doby dojití písemnosti dle § 573 občanského zákoníku tak soud uzavřel, že žalovaná byla vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení dne [datum] jestliže ničeho nezaplatila, dostala se podle § 1968 občanského zákoníku dnem [datum] do prodlení. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od [datum] ve výši zákonné úrokové sazby. V souladu se žalobou by úrok přiznán v kapitalizované částce do [datum] ve výši [částka] a poté od [datum]. Co do kapitalizovaného úroku ve výši [částka] byla žaloba jako nedůvodná pro absenci prodlení žalované zamítnuta.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, pokud soud rozhodoval ve věci samé a podle § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. v části, kdy řízení bylo zastaveno. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 41,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,52 % a úspěchu žalované v rozsahu 29,48 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 (předžalobní upomínka) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou z [obec] do [obec] a zpět realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 324 ujetých km v částce [částka] ([částka] za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5.8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].
23. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.