Výrok
I. Návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 294,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 40 828,79 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, a úrok ve výši 20,88 % ročně jdoucí z částky 35 862,94 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 19. 5. 2021 došlo mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovanou k uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně na základě dokladů o příjmech a výdajích žalované a prohlášení žalované prověřil její úvěruschopnost. Dále si vyžádal informace z registrů SOLUS, NRKI a ISIR. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s úrokem z úvěru a poplatky za pojištění splácet v 36 měsíčních splátkách po 3 741 Kč. Žalovaná nesplácela úvěr řádně, dostala se do prodlení se splátkami o více jak 65 dní. Právní předchůdce žalobkyně proto úvěr v souladu se smlouvou zesplatnil ke dni 21. 6. 2023. Pohledávka vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 a v souladu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 postoupena včetně příslušenství na žalobkyni, a to s účinností ke dni 28. 3. 2024, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 40 828,79 Kč, dlužných smluvních pokut ve výši 17 465,50 Kč (vyčíslených ke dni 16. 5. 2024), úroků ve výši 20,88 % ročně z části nové dlužné jistiny ve výši 35 862,94 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 40 828,79 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení. Žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku postoupení pohledávky žalobkyni uhradila celkovou částku 81 092 Kč, po postoupení pohledávky již neuhradila ničeho.
2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala, zdůraznila, že úvěruschopnost žalované byla řádně přezkoumána, sama žalovaná prohlašovala, že je schopna úvěr splácet a zpočátku také řádně splácela. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 5. 2021, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, podle které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 59,84 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 3 741 Kč, splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalované se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalované zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy [jméno FO] [jméno FO], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., ze dne 5. 8. 2024 bylo zjištěno, že úvěr ve výši 60 000 Kč byl žalované vyplacen převodem na její běžný účet č. [č. účtu], a to dne 21. 5. 2021. Z platební historie vyplývá, že žalovaná v období od 17. 6. 2021 do 20. 3. 2023 uhradila celkem 81 092 Kč. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaná byl právním předchůdcem žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. Podle společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024 byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 5. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby upomínána o zaplacení žalované částky. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni na svůj dluh hradila v rozsahu jiném nežli žalobkyní tvrzeném.
4. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně doplnila, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, kdy žalovaná byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba]., a měla stálý příjem ve výši [částka] měsíčně čistého. Výdaje žalované činily [částka] měsíčně, přičemž bylo zohledněno životní minimum v aktuální výši [částka] a výdaje na bydlení ve výši [částka]. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval i informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI a ISIR. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni 18. 5. 2021, v němž žalovaná neměla žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 18. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná má [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Podle připojené legendy hodnota skóre v rozpětí [Anonymizováno] - [Anonymizováno] patří do kategorie II a znamená [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Ze zúčtování mzdy žalované za únor 2021 bylo zjištěno, že žalovaná měla čistý příjem ve výši [částka], vedle toho jí byla vyplacena náhrada mzdy při pracovní neschopnosti v celkové výši [částka]. Z výpisů transakcí z běžného účtu žalované bylo zjištěno, že jí byly z mzdového účtu vyplaceny následující částky: dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, . Dále byly žalované na ošetřovném a [podezřelý výraz] dávkách vyplaceny následující částky: dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne [datum] částky [částka] a [částka]. V listině označené „Hodnocení klienta“ ze dne 19. 5. 2021 žalovaná uvedla výdaje na svou osobu [částka], výdaje na [Anonymizováno] [Anonymizováno] v domácnosti ve výši [částka] a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši [částka]. Žalovaná neuváděla žádné výdaje na splácení jiných úvěrů, na dopravu ani žádné jiné výdaje na její osobní spotřebu. Celková výše takto uvedených výdajů činila [částka], volné zdroje [částka]. Vzhledem k tomu, že byl předložen pouze výpis příchozích úhrad na běžný účet žalované, doplnil soud dokazování vyžádáním úplného výpisu z účtu žalované za dobu od 1. 3. 2021 do doby poskytnutí úvěru. Počáteční zůstatek na běžném účtu činil -[částka], konečný zůstatek ke dni [datum] činil -[částka]. Ve sledovaném období bylo na účet připsáno cca [částka], přibližně stejná částka byla z účtu odepsána (byť příjmy žalované ze zaměstnání se pohybovaly kolem [částka] měsíčně). Žalovaná dne [datum] načerpala půjčku od [jméno FO] [jméno FO] ve výši [částka] (splátka činila dle úhrady ze dne [datum] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Kč měsíčně), čerpala i úvěry od nebankovních společností, např. dne [datum] byla připsána částka [částka] označená jako [právnická osoba] půjčka, další příchozí platby se uskutečnily prostřednictvím platební brány [Anonymizováno] (např. dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, ) nebo úvěr od [právnická osoba] ve výši [částka]. Žalovaná ve sledovaném období úvěry a půjčky též splácela, např. platby pro [Anonymizováno] -[Anonymizováno].[Anonymizováno] dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] či pro [Anonymizováno] [právnická osoba] dne [datum] ve výši [částka].
5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdce žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr (na tomto závěru nic nemění skutečnost, že žalovaná splatila celkem více než 80 000 Kč). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované a zjistila, že v rozhodné době nebyla účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalované. Pokud jde o výdaje žalované, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré výdaje žalované s [Anonymizováno] dítětem činily pouhých [částka], když žalovaná nepochybně musela z místa svého bydliště v [Anonymizováno] dojíždět do zaměstnání a nebylo ověřeno, jaké výdaje vznikaly žalované na bydlení, stravu a obvyklé další náklady (např. poplatky za telefon, internet). Současně bylo zjištěno, že žalovaná měla v době podání žádosti o úvěr několik dalších souběžných úvěrových vztahů, na běžném účtu měla [Anonymizováno] zůstatek, přičemž je zřejmé, že čerpala stále další úvěry, které částečně využívala k hrazení úvěrů starších. Za tohoto stavu je zřejmé, že výdaje žalované byly zjišťovány pouze formálně, nebyly žádným způsobem ověřovány a s ohledem na její další úvěrové zatížení neměl být další úvěr vůbec poskytnut. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od právního předchůdce žalobkyně čerpala částku ve výši 60 000 Kč, dle karty klienta pak právnímu předchůdci žalobkyně uhradila 81 092 Kč, ke dni podání žaloby tudíž částka 60 000 Kč byla zcela uhrazena a žalobkyni vzniklo na úkor žalované bezdůvodné obohacení v celkové výši 21 092 Kč. Vydání bezdůvodného obohacení však nebylo předmětem tohoto řízení. Z výše uvedených důvodů byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Nad rámec uvedeného soud poznamenává, že i kdyby smlouva o úvěru byla shledána platnou, zcela jistě by jako absolutně neplatné bylo hodnoceno ujednání o úrocích z úvěru ve výši 59,84 % ročně, neboť úrok v této výši je úrokem lichevním a hrubě odporuje dobrým mravům a veřejnému pořádku.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť žalované, která měla ve věci plný úspěch, žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.