Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 10 000 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 4 290 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 4 290 Kč od 8. 9. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 981 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]., uzavřela se žalovanou dne 8. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 7. 9. 2022 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši 4 290 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem a společností [právnická osoba]., a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba]., a žalobkyní ze dne 22. 5. 2024 došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2024, dluh však neuhradila.
2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem omluvila svou neúčast, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne [datum], potvrzení o platbě a zprávy [právnická osoba]., ze dne 19. 9. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 8. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl původní věřitel žalované převodem na její účet dne 8. 8. 2022 částku 10 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradila. Podle smluv o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2024 a 22. 5. 2024, seznamů postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.
4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
5. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal faktické poměry žalované, zejména její obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 10 000 Kč na účet žalované, však byla prokázána.
6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalované, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele čerpala částku ve výši 10 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaná tuto částku žalobkyni vrátila. Žalovaná tudíž ke dni podání žaloby žalobkyni dlužila částku 10 000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 981 Kč, přičemž tato částka představuje 40 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 70 % a úspěchu žalované v rozsahu 30 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.