Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky [částka] od [datum] do [datum], a co do částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně Emma´s [právnická osoba]., uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do [datum] spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši [částka]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], dluh však neuhradila.
2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem omluvila svou neúčast, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Písemným vyjádřením ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že žalovaná v rámci uzavřené úvěrové smlouvy vyslovila souhlas s tím, aby původní věřitel nahlížel do veřejných registrů za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, i za účelem posuzování rizik. Dále původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, tak aby klientovi byla ponechána rezerva minimálně 10 %, která se současně musí rovnat minimálně aktuálnímu životnímu minimu. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum], potvrzení o platbě a zprávy [právnická osoba]., ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl původní věřitel žalované převodem na její účet dne [datum] částku [částka]. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradila. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.
4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
5. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal faktické poměry žalované, zejména její obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky [částka] na účet žalované, však byla prokázána.
6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalované, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele čerpala částku ve výši [částka], soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaná tuto částku žalobkyni vrátila. Žalovaná tudíž ke dni podání žaloby žalobkyni dlužila částku [částka]. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky [částka] vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po prokazatelném doručení žaloby žalované. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu do [datum] a z částky [částka] za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu po [datum], včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].