Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 174,65 Kč za období od 21. 9. 2024 do 15. 10. 2024, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z částky 20 000 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 6 921 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 60,44 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 6 921 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 344 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 19. 4. 2024 na základě žádosti žalované a po předchozím posouzení schopnosti žalované splácet úvěr, prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně dne 19. 4. 2024 žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč splatit ve 24 měsíčních splátkách podle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy. Účastníci dále sjednali volitelné služby za poplatky, a to poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu, poplatek za tzv. bezpečnou splátku (možnost odložení splatnosti aktuální splátky) ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Dále byla žalované podle smlouvy účtována smluvní pokuta ve výši 3 x 500 Kč za prodlení s úhradou dlužných splátek. Žalovaná v průběhu trvání smlouvy neuhradila žádnou částku. Dlužnou částku ke dni podání žaloby tvořila nesplacená jistina ve výši 20 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, úroky v celkové výši 2 970 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužné částky ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 6. 9. 2024, dluh však neuhradila. K prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované prověřila důsledným zjišťováním jejího kreditního skóre, přičemž tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou zkoumány klientské informace např. o věku, rodinném stavu, splátkách u jiných společností apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně též prostřednictvím registrů zjišťuje informace o tom, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 4. 2024, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, výpisu čerpání, splátek a úhrad, kopie občanského průkazu žalované, potvrzení [právnická osoba]., o bankovním účtu žalované a potvrzení žalobkyně o prověření bonity klienta vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 19. 4. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její účet dne 19. 4. 2024 částku 20 000 Kč. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná za dobu trvání smlouvy neuhradila žádnou splátku. Před uzavřením smlouvy o úvěru si žalobkyně ověřila totožnost žalované. V rámci ověření bonity žalované bylo v potvrzení žalobkyně uvedeno, že žalovaná nemá [Anonymizováno] [Anonymizováno], je zaměstnanec s příjmem [částka], příjem ostatních členů domácnosti činil [částka], splátky jiným společnostem činily [částka]. Jiné výdaje žalované (zejména bydlení, osobní spotřeba) nejsou obsahem potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Dále byla provedena kontrola záznamů v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, v nichž žalovaná neměla záznam. Podle úvěrové zprávy z NRKI činily splátky jiným společnostem 2 411 Kč. K ověřování úvěruschopnosti žalované nebyly kromě výstupu ze systému žalobkyně předloženy žádné doklady o konkrétních příjmech či výdajích žalované.
4. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
5. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované a vyplatila částku 20 000 Kč na bankovní účet žalované. K potvrzení žalobkyně o prověření bonity klienta však nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalované a nelze tedy ověřit, zda poměry žalované byly skutečně takové, jak vyplývá z potvrzení žalobkyně o provedení ověření bonity klienta. Žalobkyně při hodnocení poměrů žalované skutečné výdaje žalované nezjišťovala. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr, přezkoumání jejích poměrů bylo pouze formální. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od žalobkyně čerpala částku ve výši 20 000 Kč, dle transakční historie neuhradila žádnou splátku, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 20 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 344 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalované v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 347 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 921 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.