218 C 37/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedených částek s odůvodněním, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba].[IČO] IČO, ) uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] ve výši 25 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaný převzal finanční hotovost ve výši 25 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 1 268 Kč a dále částku 12 250 Kč za poskytnutí úvěru, částku 3 462 Kč za administrativní činnost a částku 4 500 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku 46 480 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 9. 7. 2024. Žalovaný zaplatil pouze částku 3 400 Kč. Dále žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 19. 8. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota] ve výši 15 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaný převzal finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, což stvrdil svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 761 Kč a dále částku 7 350 Kč za poskytnutí úvěru, částku 2 077 Kč za administrativní činnost a částku 2 700 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 19. 10. 2023. Žalovaný zaplatil pouze částku 19 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupil původní věřitel obě pohledávky na žalobkyni. Před podáním žaloby byl žalovaný o zaplacení marně upomínán předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2025.

2. Usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 31. 3. 2025 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů týkajících se odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěry. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne 28. 4. 2025 s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o úvěru, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a zjištěné informace byly zaznamenány do žádostí o úvěr ze dne 9. 5. 2023 a 19. 8. 2022 a ověřeny pracovními smlouvami, výpisem z běžného účtu a výplatními páskami. Dále původní věřitel nahlížel do veřejných registrů. Současně žalobkyně po provedení kontrolního výpočtu kapitalizovaných úroků z úvěru a kapitalizovaných úroků z prodlení vzala žalobu částečně zpět ve vztahu k nároku ze smlouvy č. [hodnota] co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 916,96 Kč za období od 10. 7. 2024 do 1. 9. 2024 a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 891,60 Kč za období od 10. 7. 2024 do 1. 9. 2024 a ve vztahu k nároku ze smlouvy č. [hodnota] co do kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 74,66 Kč za období od 20. 10. 2023 do 1. 9. 2024 a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 144,51 Kč za období od 20. 10. 2023 do 1. 9. 2024 . Soud v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (výroky III. a V.).

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 6. 2025. Žalobkyně na žalobě v celém zbývajícím rozsahu (po částečném zpětvzetí žaloby) setrvala. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud za tohoto stavu ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 občanského soudního řádu). Rozsudek ve věci byl vyhlášen dne 1. 7. 2025.

4. Ve vztahu k nároku ze smlouvy č. [hodnota] soud z předložených listinných důkazů, a to žádosti o úvěr ze dne [datum], smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] a přehledu plateb vzal za prokázaný následující skutkový stav: Dne 9. 5. 2023 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 21 480 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 46 480 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Žalovaný podle přehledu transakcí uhradil pouze jednu splátku ve výši 3 400 Kč. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně žádost o úvěr ze dne 9. 5. 2023. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedl, že je zaměstnaný, svobodný, nemá vyživované děti, bydlí u rodičů. Žalovaný dále uvedl, že má měsíční mzdu ve výši 25 436 Kč. Výdaje na bydlení byly vyčísleny částkou 4 000 Kč, náklady na jídlo, dopravu a osobní náklady částkou 10 000 Kč měsíčně, měsíční splátky stávajících půjček činily 1 992 Kč. Jiné výdaje žalovaný neuváděl. Podle pracovní smlouvy a náhledů příchozích plateb v internetovém bankovnictví žalovaný pracoval jako obsluha strojů a technických zařízení, čistá mzda za únor 2023 činila 27 204 Kč, za březen 2023 činila 23 119 Kč a za duben 2023 celkem 26 986 Kč. Žádné další doklady k doložení tvrzených výdajů předloženy nebyly. Ve vztahu k nároku ze smlouvy č. [hodnota] soud z předložených listinných důkazů, a to žádosti o úvěr ze dne 19. 8. 2022, smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 19. 8. 2022 a přehledu plateb vzal za prokázaný následující skutkový stav: Dne 19. 8. 2022 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 888 Kč, tj. celkem se zavázal zaplatit 27 888 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný podle přehledu transakcí uhradil celkovou částku 19 000 Kč. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně žádost o úvěr ze dne 19. 8. 2022. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedl, že je zaměstnaný, svobodný, nemá vyživované děti, bydlí u rodičů. Žalovaný dále uvedl, že má měsíční mzdu ve výši 23 777 Kč. Výdaje na bydlení byly vyčísleny částkou 3 000 Kč, náklady na jídlo, dopravu a osobní náklady částkou 4 250 Kč měsíčně, srážky ze mzdy činily 4 832 Kč a měsíční splátky stávajících půjček činily 2 000 Kč. Jiné výdaje žalovaný neuváděl. Podle pracovní smlouvy a výplatních lístků žalovaný pracoval jako obsluha strojů a technických zařízení, čistá mzda za červen 2022 činila 22 499 Kč a za červenec 2022 činila 25 055 Kč. Žádné další doklady k doložení tvrzených výdajů předloženy nebyly.

5. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětných pohledávek.

6. Podle předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2025 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení celkové dlužné částky 77 322,74 Kč ve lhůtě do 8. 2. 2025 s upozorněním na vymáhání pohledávek soudní cestou po marném uplynutí lhůty k plnění.

7. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvy uzavíral jako spotřebitel.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouvy o úvěru písemně uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným jsou neplatné, neboť byly uzavřeny i přesto, že v době jejich uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitel sice zjišťoval sociální poměry žalovaného formou vyplnění žádosti o úvěr, k žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o výdajích žalovaného (zejm. výpisy z běžného účtu) a nelze tedy ověřit, zda poměry žalovaného byly skutečně takové, jak uváděl (zvláště když výdaje žalovaného na bydlení i osobní spotřebu jsou nepřiměřeně nízké v porovnání s obvyklými výdaji a žalovaný uváděl i splátky jiných úvěrů). Za tohoto stavu nelze ověřit, zda přezkoumání poměrů žalovaného nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěry. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětné smlouvy o úvěru posoudil jako absolutně neplatné. Ve vztahu k nároku ze smlouvy č. [hodnota] žalovaný od původního věřitele převzal částku ve výši 25 000 Kč, uhradil pouze 3 400 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 21 600 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (výrok I.). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.). Ve vztahu k nároku ze smlouvy č. [hodnota] žalovaný od původního věřitele převzal částku ve výši 15 000 Kč, uhradil 19 000 Kč. Ke dni podání žaloby tedy byla jistina zcela splacena, a proto byl celý nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítnut (výrok IV.).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť větší úspěch ve věci měl žalovaný, jemuž však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.