Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 19 700 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 5 295 Kč a smluvního úroku ve výši 2 638 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z těchto částek od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Co do částky 810 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky od [datum] do zaplacení, se řízení zastavuje.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 230 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 4 200 Kč, který byl následně navýšen až na celkovou částku 35 700 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do [datum]. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne [datum], dluh však neuhradila.
2. Usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů týkajících se odborného posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne [datum] s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně sdělila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a o tvrzených příjmech a výdajích. Současně žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 810 Kč včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení. Soud v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (výrok III.).
3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem omluvila svou neúčast, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně a včas předvolána. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
4. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], dodatků ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], č. [hodnota] ze dne [datum], výpisů z účtu původního věřitele a zprávy [právnická osoba]., ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalované převodem na její účet dne [datum] částku 4 200 Kč. Na základě shora citovaných dodatků pak byl úvěr v období do [datum] postupně navýšen až na celkovou částku 35 700 Kč, kdy jednotlivá dílčí plnění byla opět převedena na bankovní účet žalované. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně uhradila pouze částku 16 000 Kč. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdce žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi původními účastníky.
5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
7. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně soudu sdělila, že příslušnou dokumentací týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalované jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalované, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele čerpala částku ve výši 35 700 Kč, uhradila pouze 16 000 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 19 700 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (výrok I.). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 230 Kč, přičemž tato částka představuje 38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 69 % a úspěchu žalované v rozsahu 31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 423 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 443 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.