Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 11 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 1 000 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 365 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 8. 2024 smlouvu o úvěru ve výši 11 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem z úvěru splácet ve splátkách, neuhradil ale ani první splátku, která byla splatná [datum]. Žalovaný byl o zaplacení opakovaně upomínán, úvěr však nesplácel. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění dluhu, a to dopisem ze dne [datum]. Dlužnou částku tvoří zesplatněná jistina úvěru ve výši 11 500 Kč a náklady na 1. a 2. upomínku v celkové výši 1000 Kč.
2. Elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila podle podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které je součástí smluvní dokumentace, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně uvedla, že ověřila totožnost žalovaného občanským průkazem a druhým dokladem totožnosti, vyžádala si kompletní výpis z bankovního účtu žalovaného za 3 kalendářní měsíce a doklady o příjmech žalovaného. Bylo zjištěno, že příjem žalovaného průměrně činí 25 963 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 6 500 Kč měsíčně, pravidelné finanční závazky 3 900 Kč měsíčně, sázky 7 641 Kč měsíčně, jednorázové závazky (mikro úvěry) zjištěny nebyly. Finanční zůstatek žalovaného činil 3 922 Kč. Dále byla úvěruschopnost posuzována i podle výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze neplatných dokladů, výpisu z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalované a z registru SOLUS. Žalobkyně dále podrobně popsala proces hodnocení zjištěných poměrů žalovaného, přičemž došla k závěru, že finanční situace žalovaného umožňuje poskytnutí úvěru.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový hotovostní úvěr ve výši 11 500 Kč. Čerpání úvěru mělo proběhnout převodem na bankovní účet žalovaného, označený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem z úvěru ve výši 25 % měsíčně s tím, že úrok bude splacen ve 12 splátkách po 2 875 Kč měsíčně a součástí dvanácté splátky bude i jistina ve výši 11 500 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 46 000 Kč. Pro případ prodlení se splátkami bylo sjednáno zpoplatnění první písemné upomínky částkou 500 Kč a druhé písemné upomínky též částkou 500 Kč s tím, že pokud nedojde po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, je žalobkyně oprávněna zesplatnit jistinu úvěru. Z přehledu plateb a ze zprávy [právnická osoba]., bylo zjištěno, že částka 11 500 Kč byla dne [datum] převedena na bankovní účet žalovaného. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně Přílohu č. [hodnota] k úvěrové smlouvě – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jedná se o vyhodnocení osobních údajů a finančních poměrů žalované, z něhož vyplývá, že žalovaný je svobodný, nemá vyživované děti, je zaměstnán. Pokud jde o příjmy a výdaje, jsou uvedeny průměrné hodnoty za měsíc, a to příjmy 25 963 Kč, výdaje na bydlení 6 500 Kč, pravidelné finanční závazky 3 900 Kč, sázky 7 641 Kč. Jednorázové závazky (mikro úvěry) uvedeny nebyly. Finanční zůstatek žalovaného činil 3 922 Kč. Výsledky lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů registru SOLUS byly negativní, podle interní databáze žalobkyně je žalovaný úvěrovatelný. Výpisy z účtu žalovaného a výplatní pásky předloženy nebyly.
5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zkoumala jeho poměry. K listině nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného a nelze tedy ověřit, zda poměry žalovaného byly skutečně takové, jak uváděl (zvláště když žalovaný měl podle zjištění žalobkyně další pravidelné závazky a vynakládal cca 30 % svého příjmu na sázky), a zda přezkoumání poměrů žalovaného nebylo pouze formální. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 11 500 Kč, dle tvrzení žalobkyně nic neuhradil, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 11 500 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 365 Kč, přičemž tato částka představuje 84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 8 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 500 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.