Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, které jsou splatné počínaje od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Co do částky 14 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 28 000 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení, a co do smluvní pokuty ve výši 1 140 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1 140 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 25. 7. 2024 prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně vyplatila žalované bezhotovostně postupně finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, finanční částky byly poukazovány na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala vrátit částku 20 000 Kč včetně příslušenství, tj. se smluvním úrokem ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, s jejímž zaplacením je žalovaná v prodlení. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, čímž jí vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná uhradila částku 6 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na částečnou úhradu smluvní pokuty. Žalovaná tedy nadále dluží na nesplacené jistině 20 000 Kč, na úroku z úvěru 8 000 Kč a na smluvní pokutě částku ve výši 1 140 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované výpisy z jejího bankovního účtu nebo výplatními listy, náhledem do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací a nebankovního registru klientských informací. Žalovaná ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky.
2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne 5. 5. 2026 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v písemném podání ze dne 16. 7. 2026 uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované na základě více zdrojů informací. Vycházela jednak z údajů a prohlášení poskytnutých žalovanou, jednak z lustrací provedených v registrech a databázích ISIR, Centrální evidence exekucí, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná při podání žádosti potvrdila existenci pravidelného příjmu, svou schopnost úvěr splatit a současně prohlásila, že nebyla v prodlení se splácením jiných dluhů ani evidována v databázích dlužníků. Úvěruschopnost byla podle žalobkyně posuzována rovněž porovnáním příjmů a výdajů žalované. Úvěry byly poskytovány tak, aby celková výše splátek nepřesáhla 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji a aby klientovi zůstala alespoň desetiprocentní rezerva odpovídající minimálně životnímu minimu. Na základě takto zjištěných údajů nevznikly pochybnosti o schopnosti žalované úvěr řádně splácet. K posouzení úvěruschopnosti dále došlo prostřednictvím elektronických lustrací dostupných registrů a databází, kontroly osobních dokladů a vyhodnocení podkladů dokládajících příjmy a výdaje žalované. Na podporu těchto tvrzení žalobkyně odkazovala zejména na žádost o spotřebitelský úvěr č. [hodnota], výpis z úvěrového konta a listinu „ownerInfo, Session ID: 9463040023“, obsahující údaje o bankovních účtech a transakcích žalované. Z těchto podkladů byly zjišťovány její příjmy, zatímco výdaje žalovaná označila jako své běžné výdaje.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 28. 7. 2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem omluvila svou neúčast, na žalobě v celém rozsahu setrvala.
4. Žalovaná při jednání dne 28. 7. 2026 uvedla, že částka 20 000 Kč skutečně přišla na její účet, ale v té době měli s tehdejším partnerem sdílený mobilní telefon, včetně přístupu do SMS i různých aplikací, včetně mobilní banky. Žalovaná si proto není jistá, že předmětný úvěr čerpala právě ona, ale nevyloučila to. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že si není vědoma, že by úvěr uzavírala, domnívá se, že v době čerpání předmětného úvěru už měla i jiné úvěry. Většinou se jednalo o drobnější nebankovní úvěry poskytované přes internetové stránky, ve výši kolem 5 000 až 10 000 Kč. K žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že ani emailová adresa ani telefonní číslo v té době nebylo užíváno žalovanou. Dále žalovaná poukázala na to, že pokud je v žádosti o úvěr uvedeno, že žalovaná má základní vzdělání, ale současně pracuje jako pedagog na základní škole, je zřejmé, že to jsou fiktivní údaje, které se navzájem vylučují. Se základním vzděláním by nemohla pracovat jako pedagog, žalovaná má střední vzdělání ukončené maturitou a v současné době je studentkou vyšší odborné školy. Ke svým poměrům žalovaná uvedla, že není schopna uhradit celý dluh najednou, protože přišla o práci, je dva měsíce nezaměstnaná, pobírá podporu v nezaměstnanosti, ale současně práci aktivně shání. Byla by schopna hradit splátky ve výši 2 000 Kč měsíčně a až sežene práci, snažila by se dluh uhradit co nejdříve.
5. Z provedených listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 25. 7. 2024, žádosti o úvěr, potvrzení o provedených platbách, zpráv [právnická osoba]., výpisu z účtu žalované a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 25. 7. 2024 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované převodem na její účet postupně celkovou částku 20 000 Kč (dne 25. 7. 2024 částky 10 000 Kč a 5 000 Kč a dne 27. 7. 2024 částku 5 000 Kč). Úvěr byl poskytnut jako revolvingový, s možností opakovaného čerpání, účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně žádost o úvěr, z níž bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedla, že bydlí v pronajatém bytě, je svobodná. Jako zdroj příjmů je uvedeno zaměstnání na základní škole, pracovní pozice pedagog, v rubrice vzdělání je uvedeno „bez vzdělání nebo neúplné základní vzdělání“. Měsíční příjem činil 26 662 Kč, měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 4 860 Kč. Totožnost žalované byla ověřena jejím rodným listem a občanským průkazem. Dále byly předloženy výpisy z účtů žalované č. [č. účtu], [č. účtu] a [č. účtu] za období tří měsíců před poskytnutím předmětného úvěru. Z výpisů bylo zjištěno, že pravidelný příjem žalované tvořil plat ve výši kolem 26 000 Kč měsíčně. Pravidelné výdaje, např. na bydlení či splátky jiných úvěrů, z výpisů nebylo možné ověřit.
6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel.
7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované a provedla lustraci ve veřejně dostupných databázích. K žádosti o úvěr byl připojen pouze výpis z bankovního účtu žalované, z něhož vyplývá, že žalovaná měla příjem ze zaměstnání v tvrzené výši. Reálné výdaje žalované však nebyly prověřovány, pochybnosti budí i údaje o zaměstnání žalované a jejím vzdělání, které jsou ve vzájemném rozporu. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná od žalobkyně čerpala částku ve výši 20 000 Kč, tato skutečnost nebyla sporná. Žalovaná dosud uhradila částku 6 000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 14 000 Kč, které je povinna vrátit. Soud proto žalobě co do částky 14 000 Kč vyhověl. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalované vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o nové splatnosti, určil ji soud. Soud při rozhodování o lhůtě k plnění přihlédl k sociální situaci žalované, která je v současné době nezaměstnaná a její příjem tvoří pouze podpora v nezaměstnanosti. Žalovaná má zájem situaci řešit, navrhované splátky ve výši 2 000 Kč (budou-li dodrženy) zajistí úhradu celé přiznané částky za dobu kratší než 1 rok, což dle názoru soudu odpovídá jak možnostem žalované, tak i oprávněným zájmům žalobkyně na brzké úhradě dluhu. Vzhledem k tomu povolil soud žalované uhradit dlužnou částku v měsíčních splátkách podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Nebudou-li splátky hrazeny řádně, stane se splatným celý zbytek dluhu najednou. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci částečný úspěch.