Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

218 C 96/2026

Soud: Okresní soud v KladněDatum rozhodnutí: 29. 9. 2026Č. j.: 218 C 96/2026-67Soudkyně: JUDr. Jaroslava TenglerováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 20. 11. 2026Předmět řízení: o zaplacení částky 54 411,31 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKD:2026:218.C.96.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůnemocenské dávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 881,19 Kč, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, které jsou splatné vždy do každého posledního dne v kalendářním měsíci, počínaje od měsíce následujícího po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Co do částky 33 523,43 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně jdoucím z částky 25 248,14 Kč od 5. 12. 2025 do zaplacení, a co do smluvní pokuty ve výši 1 006,69 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 24 300 Kč, smluvního úroku ve výši 28 156,48 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 948,14 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 006,69 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 29. 9. 2026. Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem svou neúčast omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný při jednání nepopíral, že úvěr čerpal, ale dostal se do osobních a finančních problémů a vyhýbal se komunikaci s žalobkyní. Žalovaný požádal o umožnění splátkového kalendáře s tím, že od října 2026 by byl schopen splácet 5 až 6 tisíc korun měsíčně. K otázce zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že byl dotazován na počet členů domácnosti, příjmy a výdaje a dokládal výpis z účtu. Výdaje nijak nedokládal, pouze vyplnil formulář. Měl problémy s hazardem, všechny prostředky do něho investoval, je to vidět z výpisů z účtu.

3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] „[Anonymizováno] “ ze dne 7. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 46 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem sjednaným ve smlouvě spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z každé vyplacené tranše a poplatky za volitelné služby, a to „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně, „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé tranše úvěru a „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.flexifin.cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje, totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného. Žalovaný postupně vyčerpal částku 24 417,88 Kč, výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou České spořitelny, a. s. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku 3 536,69 Kč.

4. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, zejména do registrů NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka, kdy na základě souhlasu dlužníka poskytuje banka či jiná finanční instituce informace o platebním účtu a transakcích tam provedených. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 30 300 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 3 500 Kč, na bydlení 5 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 6 000 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 30 300 Kč, disponibilní příjem 13 589 Kč. K ověření poměrů žalovaného žalobkyně předložila zúčtování mzdy žalovaného za květen 2025, podle něhož čistý příjem činil 21 030 Kč, a dále výpis z běžného účtu žalovaného za období od 1. 5. 2025 do 31. 5. 2025. Počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek 1 Kč. Za sledované období na účet přišlo celkem 93 960 Kč a celkem odešlo 93 959 Kč. Z přehledu pohybů na účtu vyplývá, že příjem žalovaného v uvedeném období tvořily nemocenské dávky ve výši 30 300 Kč, dále proběhlo několik příchozích plateb, kdy je uveden plátce (fyzická osoba), není však uveden důvod platby. V případě výdajů lze většinou rozklíčovat běžné platby za potraviny a služby; platby za bydlení, příp. další obvyklé výdaje (kromě platby za telefon) z výpisu z účtu nevyplývají. Značné částky žalovaný vynakládal na internetové sázky, za sledované období se jednalo o celkovou částku 78 000 Kč, na výhrách obdržel 35 500 Kč.

5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.

6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů byl předložen výpis z běžného účtu žalovaného, u řady příchozích plateb z výpisu nevyplývá důvod platby. K ověření výše výdajů žalovaného nebyly kromě výpisu z účtu předloženy žádné doklady, z výpisu z běžného účtu výše nákladů na bydlení nevyplývá. Naopak bylo zjištěno rizikové chování žalovaného, který za měsíc květen 2025 vynaložil na internetové sázky částku 78 000 Kč, tj. více než 2,5 násobek čistého měsíčního příjmu. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala poměry žalovaného pouze formálně, jeho výdaje nebyly ověřovány, nebylo hodnoceno ani rizikové chování žalovaného ve vztahu k sázkám. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku ve výši 24 417,88 Kč, splatil pouze 3 536,69 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 881,19 Kč, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 20 881,19 Kč vyhověl. Protože § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu k bezdůvodnému obohacení, má poskytovatel při porušení zákona nárok pouze na vrácení nesplacené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, smluvní pokuty či jiné náklady. Jistina je splatná až v nové lhůtě určené dohodou stran nebo soudem, a to s ohledem na možnosti spotřebitele. V daném případě soud uložil žalovanému vrátit pouze nesplacenou jistinu bez zákonného úroku z prodlení, neboť splatnost dosud nenastala. Soud vyhověl žádosti žalovaného o povolení splátek, neboť při dodržení splátek po 5 000 Kč měsíčně bude celý dluh uhrazen za méně než 6 měsíců, což soud považuje za přiměřené s ohledem na výši přisouzené částky i snahu žalovaného svůj dluh vyřešit (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Nebudou-li splátky hrazeny řádně, stane se splatným celý zbytek dluhu najednou. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci částečný úspěch.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací