219 C 149/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek v celkové výši 149 955,80 Kč s příslušenstvím.

2. Zaplacení první částky 140 965 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , uzavřela dne 28. 9. 2022 s žalovaným smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 83 467 Kč, to vše ve 24 měsíčních splátkách po 7 228 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 3. 10. 2024. [adresa] 467 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 78 151 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z pojistného. Společnost [právnická osoba] před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a takto zjištěné informace byly ověřovány podle dokladů vyžádaných od žalovaného, zejména podle pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce a nájemní či podnájemní smlouvy. Žalovaný však sjednané splátky řádně nesplácel, poslední splátku splatil dne 11. 7. 2023 a celkem splatil jen 31 984 Kč. Uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému byla smlouvou ze dne 21. 10. 2024 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 197 378,04 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 80 250,77 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky, částku 60 714,23 Kč jako dlužnou část z výše uvedené částky 83 467 Kč a dále úrok ve výši 15 % ročně a úrok z prodlení rovněž ve výši 15 % ročně, oba z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 80 250,77 Kč, a to jednak kapitalizované, jednak běžící. Úrok byl takto kapitalizován na částku 6 000,75 Kč za období ode dne 4. 10. 2024 jako dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 21. 10. 2024 a úrok z prodlení byl kapitalizován na částku 14 645,77 Kč za období ode dne 11. 8. 2023 jako dne o měsíc následujícího den splacení poslední splacené splátky do 21. 10. 2024. Běžící úrok žalobkyně požadovala ode dne 2. 1. 2025 do zaplacení a běžící úrok z prodlení požadovala ode dne 22. 10. 2024 do zaplacení.

3. Zaplacení druhé částky ve výši 8 990,80 Kč s příslušenstvím se žalobkyně domáhala z důvodů, že společnost [právnická osoba], uzavřela dne 22. 7. 2022 s žalovaným smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 10 625 Kč, to vše v 78 týdenních hotovostních splátkách po 252 Kč, z nichž poslední byla splatná dne 19. 1. 2024. [adresa] 625 Kč se skládala z kapitalizovaných úroků z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 7 062 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 063 Kč. Společnost [právnická osoba] před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky, a to na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a takto zjištěné informace byly ověřovány podle dokladů vyžádaných od žalovaného, zejména podle pracovní smlouvy, výplatních pásek za poslední 3 měsíce a nájemní či podnájemní smlouvy. Žalovaný však sjednané splátky řádně nesplácel, poslední splátku splatil dne 19. 7. 2023 a splatil celkem jen 10 508 Kč. Uvedená pohledávka společnosti [právnická osoba] vůči žalovanému byla smlouvou ze dne 21. 10. 2024 s účinností k témuž dni postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Výše pohledávky bez příslušenství ke dni postoupení činila 14 345,42 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 4 552,88 Kč představující poskytnuté a dosud nevrácené peněžní prostředky, částku 4 437,92 Kč jako dlužnou část z výše uvedené částky 10 625 Kč a dále úrok ve výši 15 % ročně a úrok z prodlení rovněž ve výši 15 % ročně, oba z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 4 552,88 Kč, a to jednak kapitalizované, jednak běžící od 22. 10. 2024 do zaplacení. Úrok byl takto kapitalizován na částku 683,39 Kč za období ode dne 20. 1. 2024 jako dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 21. 10. 2024 a úrok z prodlení byl kapitalizován na částku 4 552,88 Kč za období ode dne 22. 7. 2023 jako dne o 7 dnů následujícího den splacení poslední splacené splátky do 21. 10. 2024.

4. Žalovaný výše uvedené částky nezaplatil ani přes výzvu ze strany žalobkyně.

5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

6. Soud věc projednal při jednání dne 15. 9. 2025, k němuž se dostavil zástupce žalobkyně. Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 29. 8. 2025 (č. l. 51). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

8. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] (č. l. 11–12) a z písemnosti označené jako zařazení zákazníka do pojistného programu (č. l. 14) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měli uzavřít žalovaný a společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , dne 28. 9. 2022. Společnost [právnická osoba] se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému ve prospěch jeho bankovního účtu číslo [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 83 467 Kč, to vše ve 24 měsíčních splátkách po 7 228 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 7 223 Kč, přičemž první splátka byla splatná 1 měsíc po uzavření smlouvy. [adresa] 467 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 69 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 78 151 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění, k němuž žalovaný v rámci smlouvy přistoupil, ve výši 3 816 Kč.

9. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 9. 2022 (č. l. 8) soud zjistil, že žalovaný před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 28. 9. 2022 uvedl, že je ženatý, má středoškolské vzdělání, vyživuje 2 osoby, bydlí v nájmu a jediný příjem má ze své vlastní samostatné výdělečné činnosti v oboru elektroinstalace na IČO [IČO] ve výši 19 747 Kč čistého měsíčně. Celková výše čistých příjmů jeho domácnosti měla činit 75 747 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu, že má spotřebitelský úvěr [právnická osoba], u níž jeho dosavadní splátky činily 1 109 Kč měsíčně, a že má spotřebitelský úvěr i u jiné společnosti, u níž jeho splátky měly činit 2 500 Kč měsíčně. Další odhadované běžné výdaje žalovaného měly činit 5 000 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalovaného byl ověřen podle živnostenského listu a daňového přiznání za rok 2021. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaný uvedl rekonstrukci.

10. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo [hodnota] (č. l. 16) zjistil, že žalovanému byly dne 28. 9. 2022 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč a že žalovaný splatil dne 3. 1. 2023 částku 7 228 Kč, dne 8. 2. 2023 částku 15 228 Kč, dne 16. 2. 2023 částku 7 528 Kč a dne 11. 7. 2023 částku 2 000 Kč.

11. Z písemnosti označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] (č. l. 9–10) soud zjistil, že uvedenou smlouvu měli uzavřít žalovaný a společnost [právnická osoba] dne 22. 7. 2022. Společnost [právnická osoba] podle smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a nad rámec toho zaplatit částku 10 625 Kč, to vše v 78 týdenních hotovostních splátkách po 252 Kč kromě poslední splátky, jež měla činit 221 Kč, přičemž první splátka byla splatná 7 dnů po uzavření smlouvy. [adresa] 625 Kč se měla skládat z kapitalizovaných úroků v sazbě 86 % ročně z poskytnutých peněžních prostředků za sjednanou dobu splácení ve výši 7 062 Kč, z částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z částky za doplňkovou nepovinnou službu komfortního a flexibilního splácení, tedy za poskytnutí a splácení peněžních prostředků v hotovosti, ve výši 2 063 Kč.

12. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 22. 7. 2022 (č. l. 7) soud zjistil, že žalovaný před uzavřením výše uvedené smlouvy ze dne 22. 7. 2022 uvedl, že má partnerku, středoškolské vzdělání, vyživuje 2 osoby, bydlí v nájmu a jediný příjem má ze své vlastní samostatné výdělečné činnosti v oboru elektroinstalace na IČO [IČO] ve výši 19 747 Kč čistého měsíčně. Celková výše čistých příjmů jeho domácnosti měla činit 75 747 Kč měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti než [právnická osoba], u níž jeho dosavadní splátky činily 7 204 Kč měsíčně. Další odhadované běžné výdaje žalovaného měly činit 5 000 Kč měsíčně. Ve formuláři zákaznické karty bylo uvedeno, že čistý příjem žalovaného byl ověřen podle živnostenského listu a daňového přiznání za rok 2021. Jako zamýšlený účel úvěru žalovaný uvedl neočekávané výdaje.

13. Dále soud z tabulky umoření ke smlouvě číslo [hodnota] (č. l. 15) zjistil, že žalovaný splatil dne 27. 7. 2022 částku 830 Kč, dne 26. 8. 2022 částku 4 578 Kč, dne 12. 1. 2023 částku 500 Kč, dne 15. 2. 2023 částku 2 600 Kč a dne 19. 7. 2023 částku 2 000 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 31–36) včetně přílohy č. [hodnota] (č. l. 27–30) a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky (č. l. 25) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila dne 21. 10. 2024 na žalobkyni své pohledávky vůči žalovanému související s výše uvedenými smlouvami.

15. Z oznámení o postoupení pohledávek (č. l. 13) včetně podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 (č. l. 17) soud zjistil, že společnost [právnická osoba] dopisem ze dne 21. 10. 2024 odeslaným dne 11. 11. 2024 oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek této společnosti vůči žalovanému z výše uvedených smluv na žalobkyni, a současně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužných částek do 10 dnů od doručení dopisu.Konečně z výzvy k plnění ze dne 18. 2. 2025 (č. l. 19–20) včetně podacího lístku ze dne 18. 2. 2025 (č. l. 18) soud zjistil, že advokát zastupující žalobkyni vyzval uvedeným dopisem žalovaného k plnění.

16. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 99 000 Kč, z nichž žalovaný již vrátil celkem 42 492 Kč. Podle žalobkyní předložených smluv se žalovaný zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem a dalšími částkami v ujednaných splátkách. Společnost [právnická osoba] své pohledávky vůči žalovanému postoupila na žalobkyni, což žalovanému oznámila. Současně vyzvala žalovaného k plnění do 10 dnů od doručení dopisu, který žalovanému odeslala dne 11. 11. 2024.

17. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), „[p]řenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“

18. Podle § 2395 o. z „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[s]potřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“

20. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.“ Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[s]potřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

23. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“

24. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

25. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány toliko od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost [právnická osoba] před uzavřením smluv řádně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelských úvěrů, jak požaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přestože se jednalo o spotřebitelské úvěry vymezené v § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 419 o. z. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by příjmy a výdaje žalovaného byly ověřovány s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž tvrzené listiny, podle nichž mělo k ověření dojít, žalobkyně k důkazu neoznačila ani je soudu nepředložila.

27. Soud při jednání vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby do skončení jednání uvedla všechna tvrzení a označila všechny důkazy k prokázání svých tvrzení v tom směru, že u obou řešených smluv o spotřebitelském úvěru prověřovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to v době poskytnutí těchto spotřebitelských úvěrů, a to včetně zkoumání příjmů a též výdajů žalovaného v dané době. Současně žalobkyni poučil o následcích nevyhovění uvedené výzvě v podobě možného částečného nebo úplného neúspěchu ve věci. Žalobkyně ani po uvedené výzvě neuvedla žádná další tvrzení a neoznačila žádné další důkazy ohledně posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnuté peněžní prostředky. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.

28. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.

29. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětné smlouvy o zápůjčce a o úvěru jako absolutně neplatné, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.

30. Žalovaný však od společnosti [právnická osoba] převzal celkovou částku 99 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že uvedené společnosti nebo žalobkyni, na niž byly dané pohledávky postoupeny podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., splatil celkem 42 492 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně co do částky 56 508 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 56 508 Kč představující nesplacené jistiny, vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitelky ve smyslu § 1958 o. z.

31. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán až od 25. 11. 2024, a to v sazbě odpovídající době vzniku prodlení žalovaného. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn.

32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 11. 11. 2024, kdy odeslala žalovanému výzvu k plnění s určením data splatnosti do 10 dnů od doručení. Tato výzva pak byla žalovanému ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 14. 11. 2024, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala dne 24. 11. 2024 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení.32. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

33. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce a o úvěru soud žalobu co do zbývajících nároků, tedy co do částek požadované na úroku, poplatcích a pojistném, co do kapitalizovaných i běžících úroků, co do kapitalizovaných úroků z prodlení a co do běžících úroků z prodlení nad rámec přiznaných, výrokem II. zamítl.

34. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný měl sice ve věci větší částečný úspěch než žalobkyně, protože soud žalobu z větší části zamítl, a měl by tak právo na poměrnou náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva vůči žalobkyni, jež byla ve věci z větší části neúspěšná, podle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.