Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení:– částky 24 750 Kč,– zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 15. 4. 2024 do 22. 6. 2025,– zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení,– a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 23. 6. 2025 do zaplacení,se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 233,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek v celkové výši 54 750 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s žalovaným ve dnech dne 11. 12. 2023 a 3. 1. 2024 uzavřena smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě mu v uvedených dnech poskytla na jeho bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni uvedené peněžní prostředky a platit jí úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 40 % měsíčně, a to vždy za období do 10. dne v měsíci a se splatností nejpozději do takového dne. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně na adrese www.rerum.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále odsouhlasil znění smlouvy, byl mu zřízen uživatelský účet, k němuž měl přístup jen on pomocí vlastního hesla, dále požádal o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků, žalobkyně mu zaslala návrh smlouvy s konkrétní výší poskytovaných peněžních prostředků a žalovaný jej přijal zadáním kódu z SMS ve znění 32133. Žalobkyně před zasláním návrhu smlouvy prověřila schopnost žalovaného splatit požadované peněžní prostředky na základě žalovaným předloženého výpisu z jeho bankovního účtu nebo na základě žalovaným předložených výplatních listů a dále na základě lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázích CRKI a BRKI, přičemž o platební schopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti. Žalovaný se však dostal do prodlení s vrácením peněžních prostředků. Žalobkyně jej z toho důvodu opakovaně upomínala a v poslední upomínce ze dne 11. 4. 2024 žalovaného v souladu s ujednáním smlouvy vyzvala k vrácení všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků nejpozději do 14. 4. 2024. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla v rámci smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením byl žalovaný v prodlení. Žalobkyní požadovaná částka 54 750 Kč se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč, dále z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč vypočteného sazbou 40 % měsíčně z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč za první měsíc doby jejich poskytnutí a konečně ze smluvní pokuty ve výši 12 750 Kč vypočtené sazbou 0,1 % denně z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč za období od 15. 4. 2024 do 14. 6. 2025. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k plnění upomínkou ze dne 14. 6. 2025. Jako příslušenství žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč jako součtu poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 12 000 Kč, a to od 15. 4. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud věc projednal při jednání dne 1. 10. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou dne 22. 9. 2025 (č. l. 29 a 32a). Žalobkyně se z jednání omluvila a nežádala o jeho odročení (č. l. 31). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Z písemnosti označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (č. l. 16–17) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeny žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. V písemnosti je uvedeno, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a to i opakovaně, ale jen tak, aby celková výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků nečinila více než 20 000 Kč. Zároveň bylo v písemnosti uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky poprvé dne 11. 12. 2023 v celé výši 20 000 Kč. V písemnosti bylo dále uvedeno, že žalovaný se zavazuje zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, a to vždy nejpozději do 10. dne v měsíci za období do takového dne. V případě porušení některé smluvní povinnosti žalovaným měla mít žalobkyně podle písemnosti právo požadovat okamžité vrácení všech poskytnutých peněžních prostředků. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv částky podle smlouvy měl být žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením byl v prodlení. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o SMS kódu 32133.
6. Z kopií obou stran občanského průkazu (č. l. 12) a z kopie přední strany řidičského průkazu (č. l. 13) soud zjistil, že tyto doklady náleží žalovanému.
7. Dále soud z přehledu transakcí (č. l. 11 a elektronický soudní spis ve věci sp. zn. EPR [č. účtu]) zjistil, že žalovaný byl majitelem běžného účtu s IBAN [IBAN] a spořicího účtu s IBAN [IBAN]. Přehled zahrnuje transakce provedené na obou těchto účtech, a to v obou případech naposledy dne 9. 3. 2023. Zůstatek spořicího účtu po poslední provedené transakci byl nulový a zůstatek běžného účtu po poslední provedené transakci činil 15 000,08 Kč.8. [právnická osoba] potvrzení o platbě (č. l. 18 a 19) soud zjistil, že dne 11. 12. 2023 byla z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay provedena platba ve výši 20 000 Kč na účet číslo [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol]. Dne 3. 1. 2024 pak byly z účtu žalobkyně vedeného u platební brány ThePay provedeny další 3 platby na účet číslo [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol], a to ve 2.15 hodin ve výši 4 000 Kč, v 6.30 hodin ve výši 3 000 Kč a v 17.25 hodin znovu ve výši 3 000 Kč.9. Dále soud z výpisu [jméno FO] národní banky (č. l. 33) zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v [jméno FO] republice činila 17,42 % ročně v prosinci 2023 a 17,53 % ročně v lednu 2024 a v případě úročených kreditních karet pak činila 25,67 % ročně v prosinci 2023 a 25,65 % ročně v lednu 2024.10. Z písemnosti označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] (č. l. 20) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila tuto písemnost datovanou 11. 4. 2024, v jejímž textu oznámila žalovanému, že dne 11. 4. 2024 došlo k zesplatnění úvěru podle smlouvy číslo [hodnota], a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 82 461 Kč do 3 dnů od doručení dopisu.11. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 6. 2025 (č. l. 14) včetně podacího lístku (č. l. 10) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným téhož dne advokát [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 99 035,51 Kč související se smlouvou ze dne 11. 12. 2023, a to nejpozději do 3 dnů.12. Z přílohy č. [hodnota] ze dne 10. 5. 2024 ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne 14. 12. 2023 uzavřených mezi společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , označenou jako věřitel a žalobkyní označenou jako dlužník na č. l. 5 včetně seznamu pohledávek dlužníka tvořících zajištění na č. l. 5 p. v. – 9 soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí této věci.13. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v prosinci 2023 a v lednu 2024 poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Podle žalobkyní předložené písemnosti se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí ujednaný úrok. Dopisem ze dne 14. 6. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“17. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.19. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí a podle podkladů aktuálních v době poskytnutí úvěru ověřovala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy s ním i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá tento právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.20. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, jednak že žalovanému byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise ze dne 14. 6. 2025. Žalobkyně se jednání před soudem nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně a případně jak konkrétně na základě aktuálních podkladů ověřovala, zda má žalovaný dluhy, zda je proti němu vedena exekuce či zda případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení a jaké má příjmy a výdaje (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 27 Co 377/2017-101).21. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.22. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.23. Žalovaný však od žalobkyně převzal celkovou částku 30 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom nevyplývá, že by žalovaný z uvedené částky již něco žalobkyni vrátil. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V tomto případě však žádné plnění ze strany žalovaného zjištěno nebylo, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně co do částky 30 000 Kč bezdůvodně obohatil, je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 30 000 Kč představující nesplacenou jistinu, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.24. Vedle práva na zaplacení jistiny vzniklo žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 23. 6. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 14. 6. 2025, kdy odeslala žalovanému výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Tato výzva pak byla žalovanému ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 18. 6. 2025, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala dne 22. 6. 2025, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení.25. Ve zbylém rozsahu, tedy co do úroku, smluvní pokuty a zbylé části úroku z prodlení, byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. zamítnuta.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 233,80 Kč, přičemž tato částka představuje 10 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 55 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 45 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 738 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 54 750 Kč sestávající z částky 3 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 650 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Výzva ze dne 14. 6. 2025 (č. l. 14) neobsahovala ani základní skutkový a právní rozbor, tak aby ji bylo možné považovat za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.27. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.