Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 935 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 935 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 829 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 935 Kč od 1. 5. 2025 do 27. 6. 2025, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 857,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 764 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , s ním dne 30. 9. 2024 uzavřena smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla na jeho bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč, z toho 14 000 Kč dne 30. 9. 2024, 700 Kč dne 4. 11. 2024 a 1 300 Kč dne 24. 1. 2025. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit společnosti [právnická osoba] uvedené peněžní prostředky a zaplatit jí úrok, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti [právnická osoba] na adrese www.[Anonymizováno].cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále odsouhlasil znění smlouvy, byl mu zřízen uživatelský účet, dále požádal o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků, společnost [právnická osoba] mu zaslala návrh smlouvy s konkrétní výší poskytovaných peněžních prostředků a žalovaný jej přijal zadáním kódu z SMS. Společnost [právnická osoba] prověřila schopnost žalovaného splatit požadované peněžní prostředky na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích a dále na základě lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný se však dostal do prodlení s placením. Společnost [právnická osoba] jej z toho důvodu opakovaně upomínala a v upomínce ze dne 30. 4. 2025 žalovaného v souladu s ujednáním smlouvy vyzvala k okamžitému vrácení všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků. Pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalobkyní požadovaná částka 16 764 Kč se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 13 935 Kč a ze smluvního úroku ve výši 2 829 Kč. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k plnění upomínkou ze dne 19. 6. 2025. Jako příslušenství žalobkyně po žalovaném požadovala zaplatit úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 13 935 Kč, a to od 1. 5. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud věc projednal při jednání dne 12. 11. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně ani její zástupkyně se k jednání nedostavily ani nepožádaly o odročení, přestože předvolání k jednání bylo zástupkyni žalobkyně doručeno již dne 16. 10. 2025 (č. l. 42). Žalovaný se k jednání nedostavil ani nepožádal o odročení, přestože předvolání k jednání spolu s žalobou mu byly doručeny do vlastních rukou již dne 27. 10. 2025 (č. l. 42 a 44). Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z písemnosti označené jako smlouva o revolvingovém úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota] (č. l. 5–8) a z obchodních podmínek [právnická osoba] pro produkt [Anonymizováno] (č. l. 17–21) soud zjistil, že v uvedené písemnosti jsou jako smluvní strany označeny společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako věřitel a žalovaný jako klient. V písemnosti je uvedeno, že společnost [právnická osoba] se zavazuje poskytnout žalovanému na jeho požádání na jeho bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky, a to i opakovaně, ale jen tak, aby celková výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků nečinila více než 14 000 Kč. Zároveň bylo v písemnosti uvedeno, že společnost [právnická osoba] poskytne žalovanému peněžní prostředky poprvé dne 30. 9. 2024 v celé výši 14 000 Kč. V písemnosti bylo dále uvedeno, že žalovaný se zavazuje vrátit společnosti [právnická osoba] poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí úrok ve výši 80 % ročně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, a to ve splátkách splatných vždy do 30. dne od prvního poskytnutí peněžních prostředků a dále do 30. dne od splatnosti předchozí splátky, a to ve výši tvořené součtem 5 % z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků a úroku do dne splatnosti splátky. Pro případ prodlení se splacením splátky po dobu 90 a více dnů měla mít společnost [právnická osoba] právo požadovat okamžité vrácení všech poskytnutých peněžních prostředků a okamžité zaplacení celého úroku. Podle písemnosti byly součástí smlouvy také obchodní podmínky [právnická osoba] pro produkt [Anonymizováno]. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o kódu zaslaném v SMS na telefonní číslo [tel. číslo].
6. Ze 3 výpisů z běžného účtu (č. l. 9, 10 a 11) soud zjistil, že dne 30. 9. 2024 byla provedena platba ve výši 14 000 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol], dne 4. 11. 2024 platba ve výši 700 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol] a dne 24. 1. 2025 platba ve výši 1 300 Kč pod variabilním symbolem [var. symbol], všechny ve prospěch účtu číslo [č. účtu].
7. Dále soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 23–33) včetně dodatku č. [hodnota] ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 12–14), ze seznamu postoupených pohledávek (č. l. 34) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 6. 2025 (č. l. 15) včetně plné moci ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 15 p. v.) zjistil, že na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku vůči žalovanému související se smlouvou číslo [hodnota] na žalobkyni, o čemž žalovaného vyrozuměla žalobkyně dopisem ze dne 19. 6. 2025 na základě plné moci udělené jí pro ten účel dne 12. 12. 2024 společností , právnická osoba8. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 6. 2025 (č. l. 16) včetně podacího lístku (č. l. 4) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným téhož dne advokát Mgr. [jméno FO] jako zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 17 134,93 Kč související se smlouvou uzavřenou se společností [právnická osoba] dne 30. 9. 2024, a to nejpozději do 3 dnů.9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba] v září a v listopadu 2024 a v lednu 2025 poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 16 000 Kč. Podle žalobkyní předložené písemnosti se žalovaný zavázal vrátit společnosti [právnická osoba] poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí ujednaný úrok. Pohledávka vůči žalovanému byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dopisem ze dne 19. 6. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]skytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“13. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.15. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí ověřovala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy s ním i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá tento právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.16. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že společnost [právnická osoba] s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, jednak že žalovanému byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise ze dne 19. 6. 2025. Žalobkyně se jednání před soudem nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost [právnická osoba] skutečně a případně jak konkrétně ověřovala, zda má žalovaný dluhy, zda je proti němu vedena exekuce či zda případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení a jaké má příjmy a výdaje (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 27 Co 377/2017-101).17. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.18. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.19. Žalovaný však od společnosti [právnická osoba] převzal celkovou částku 16 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že z uvedené částky zůstalo nesplaceno 13 935 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na niž byla daná pohledávka postoupena podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., co do částky 13 935 Kč bezdůvodně obohatil, je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 13 935 Kč představující nesplacenou jistinu, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.20. Vedle práva na zaplacení jistiny vzniklo žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 28. 6. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 19. 6. 2025, kdy odeslala žalovanému výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Tato výzva pak byla žalovanému ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 24. 6. 2025, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala dne 27. 6. 2025, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení.21. Ve zbylém rozsahu, tedy co do úroku a zbylé části úroku z prodlení, byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. zamítnuta.22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 857,90 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 764 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b a. t., neboť se jedná o standardizované znění žaloby, jež zástupkyně žalobkyně podává v obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně (u zdejšího soudu například ve věci sp. zn. 208 C 169/2025, 220 C 150/2025 či 210 C 169/2025) a její podání se liší takřka pouze v identifikačních údajích žalovaných a údajích týkajících se konkrétních smluv a dlužných částek. Soud tak shledal uplatnění § 14b a. t. přiléhavým. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.