Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 15 500 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 28. 7. 2024 do 18. 8. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 593,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částek v celkové výši 35 500 Kč s příslušenstvím z důvodů, že s žalovaným dne 22. 02. 2024 uzavřela smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě mu poskytla na jeho bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky dne 22. 02. 2024 ve výši 15 000 Kč a dne 08. 04. 2024 ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit žalobkyni uvedené peněžní prostředky a platit jí úrok z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 40 % měsíčně, a to vždy za období do 23. dne v měsíci a se splatností nejpozději do takového dne. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně na adrese www.[Anonymizováno], kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále odsouhlasil znění smlouvy, byl mu zřízen uživatelský účet, k němuž měl přístup jen on pomocí vlastního hesla, dále požádal o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků, žalobkyně mu zaslala návrh smlouvy s konkrétní výší poskytovaných peněžních prostředků a žalovaný jej přijal zadáním kódu z SMS ve znění 82646. Žalobkyně před zasláním návrhu smlouvy prověřila schopnost žalovaného splatit požadované peněžní prostředky na základě žalovaným předloženého výpisu z jeho bankovního účtu nebo na základě žalovanou předložených výplatních listů a dále na základě lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a databázích CRKI a BRKI, přičemž o platební schopnosti žalovaného neměla důvodné pochybnosti. Žalovaný se však dostal do prodlení s placením. Žalobkyně jej z toho důvodu opakovaně upomínala a v poslední upomínce ze dne 27. 07. 2024 žalovaného v souladu s ujednáním smlouvy vyzvala k vrácení všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků nejpozději do 07. 08. 2025. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla v rámci smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením byl žalovaný v prodlení. Žalobkyní požadovaná částka 35 500 Kč se skládala z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč, dále z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 8 000 Kč vypočteného sazbou 40 % měsíčně z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč za první měsíc doby jejich poskytnutí a konečně ze smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč vypočtené sazbou 0,1 % denně z částky poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč za období od 28. 7. 2024 do 07. 08. 2025. Žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k plnění upomínkou ze dne 07. 08. 2025. Jako příslušenství žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč jako součtu poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 000 Kč, a to od 28. 07. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud věc projednal při jednání dne 03. 12. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně ani její zástupkyně se k jednání nedostavily ani nepožádaly o odročení. Žalovaný se k jednání soudu se též nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Z písemnosti označené jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]) soud zjistil, že v této písemnosti jsou jako smluvní strany označeny žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. V písemnosti je uvedeno, že žalobkyně se zavazuje poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a to i opakovaně, ale jen tak, aby celková výše poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků nečinila více než 20 000 Kč. Zároveň bylo v písemnosti uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky poprvé dne 22. 02. 2024. V písemnosti bylo dále uvedeno, že žalovaný se zavazuje zaplatit žalobkyni úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, a to vždy nejpozději do 23. dne v měsíci za období do takového dne. V případě porušení některé smluvní povinnosti žalovaným měla mít žalobkyně podle písemnosti právo požadovat okamžité vrácení všech poskytnutých peněžních prostředků. Pro případ prodlení se splacením jakékoliv částky podle smlouvy měl být žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejímž splacením byl v prodlení. Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalované, namísto toho obsahovala pouze údaje o SMS kódu [Anonymizováno].
6. Z kopií občanského průkazu a řidičského průkazu ([Anonymizováno] soud zjistil, že tyto kopie dokladů náležejícímu žalovanému měla žalobkyně k dispozici.
7. Dále soud z přehledu transakcí [Anonymizováno] a elektronického soudního spisu ve věci sp. zn. EPR [č. účtu]) zjistil, že žalovaný byl majitelem běžného účtu s IBAN [IBAN]. Žalovaný v době sjednání úvěru sjednával a hradil řadu dalších úvěrů a zápůjček, kdy se jednalo např. o subjekty [Anonymizováno] (7 500 kč), [Anonymizováno] (3 259 Kč), [Anonymizováno] (10 000 Kč), [právnická osoba] (10 000 Kč), úvěr od [Anonymizováno] s poznámkou auto (11 892 Kč), [Anonymizováno] (7 680 Kč), [Anonymizováno] (19 000 Kč), [Anonymizováno] půjčka (10 000 Kč), [Anonymizováno], [právnická osoba], [Anonymizováno] apod., přičemž z transakcí nebylo patrné, že by je již splatil. Příjmy žalovaného přitom sestávaly pravděpodobně toliko z částky kolem cca 49 tis. Kč měsíčně od [adresa]. Dále je zcela zřejmé, že hospodaření žalovaného nebylo zdaleka vyrovnané a že své výdaje kryl právě opakovaným a mnohočetným zadlužováním u mnoha bankovních i nebankovních subjektů.
8. Z potvrzení o platbě (č. l. 16 a 17) soud zjistil, že dne 22. 02. 2024 a dne 08. 04. 2024 byla z účtu žalobkyně vedeného u platební brány [Anonymizováno] provedena platba ve výši 15 000 Kč a 5 000 Kč na účet číslo [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol] a [Anonymizováno].
9. Z písemnosti označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ([Anonymizováno]) soud zjistil, že žalobkyně vyhotovila tuto písemnost datovanou 24. 07. 2024, v jejímž textu oznámila žalovanému, že dne 24. 07. 2024 došlo k zesplatnění úvěru podle smlouvy číslo [hodnota], a vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 56 558 Kč do 3 dnů od doručení dopisu.
10. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 07. 08. 2025 (č. l. 15) včetně podacího lístku ([Anonymizováno]) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným dne 12. 08. 2025 advokátka [Jméno advokátky] jako zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 66 525,46 Kč související se smlouvou ze dne 22. 02. 2024, a to nejpozději do 3 dnů.
11. Z ostatních listinných důkazů (smlouva o postoupení + přílohy) soud pro řízení žádná významná skutková zjištění neučinil.
12. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně v únoru a dubnu 2024 poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Podle žalobkyní předložené písemnosti se žalovaný zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí ujednaný úrok. Dopisem ze dne 07. 08. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení dlužné částky do 3 dnů.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]oskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
16. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“
17. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
18. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí ověřovala schopnost žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy s ní i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá tento právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.
19. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, jednak že žalovanému byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise ze dne 07. 08. 2025. Žalobkyně se jednání před soudem nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně řádně ověřovala, zda a hlavně jaké má žalovaný dluhy, zda je proti němu vedena exekuce či zda případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení a jaké má skutečné příjmy a výdaje (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2018, č. j. 27 Co 377/2017-101). Z výpisu transakcí na účtu žalovaného bylo naopak zcela zřejmé, že žalovaný má celou řadu závazků a že svůj život financuje právě neuměřeným zadlužováním.
20. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
21. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.
22. Žalovaný však od žalobkyně převzal celkovou částku 20 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom nevyplývá, že by žalovaný z uvedené částky již něco žalobkyni vrátil. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V tomto případě však žádné plnění ze strany žalovaného zjištěno nebylo, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně co do částky 20 000 Kč bezdůvodně obohatil, je proto povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 20 000 Kč představující nesplacenou jistinu, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.
23. Vedle práva na zaplacení jistiny vzniklo žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 19. 08. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila dne 7. 8. 2025, kdy odeslala žalovanému výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Tato výzva pak byla žalovanému ve smyslu § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání, splatnost pak nastala dne 18. 8. 2025, a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.
24. Ve zbylém rozsahu, tedy co do úroku, smluvní pokuty a zbylé části úroku z prodlení, byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. zamítnuta.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 593,30 Kč, přičemž tato částka představuje 12,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,34 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 775 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 500 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 35 500 Kč sestávající z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 35 500 Kč sestávající z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.