Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 738,16 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22 738,16 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 7 322,37 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 060,53 Kč od 4. 6. 2025 do 27. 7. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 322,37 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení a rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 22 738,16 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 260,42 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 30 060,53 Kč s příslušenstvím z důvodů, že společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , s ní dne 03. 06. 2024 uzavřela smlouvu o úvěru č.[hodnota], na jejímž základě jí poskytla na její bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit společnosti [právnická osoba] uvedené peněžní prostředky a zaplatit jí úrok, to vše v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek společnosti [právnická osoba], kde se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním svého jména, data narození, rodného čísla, adresy bydliště, telefonního čísla a e-mailové adresy, dále odsouhlasila znění smlouvy, byl jí zřízen uživatelský účet, dále požádala o poskytnutí konkrétní výše peněžních prostředků, společnost [právnická osoba] jí zaslala návrh smlouvy s konkrétní výší poskytovaných peněžních prostředků a žalovaná jej přijala. Společnost [právnická osoba] prověřila schopnost žalované splatit požadované peněžní prostředky na základě tvrzení žalované o jejích příjmech a výdajích a dále na základě lustrace žalované v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaná se však dostala do prodlení s placením. Společnost [právnická osoba] jí z toho důvodu opakovaně upomínala a v upomínce ze dne 19. 07. 2025 žalovanou v souladu s ujednáním smlouvy vyzvala k okamžitému vrácení všech poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků. Žalobkyní požadovaná částka 30 060,53 Kč se skládá z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 22 738,16 Kč, ze smluvního úroku ve výši 6 787,86 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 534,51 Kč a dále ze zákonného úroku z prodlení 04. 06. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Soud věc projednal při jednání dne 08. 12. 2025, při němž provedl dokazování a vyhlásil rozsudek. Žalobkyně ani její zástupkyně a ani žalovaná se k jednání nedostavily ani nepožádaly o odročení. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z písemnosti označené jako smlouva o úvěru splatném ve splátkách č. [hodnota] ze dne 03. 06. 2024 (č. l. 5–6) soud zjistil, že v uvedené písemnosti jsou jako smluvní strany označeny společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , jako věřitel a žalovaná jako klient. V písemnosti je uvedeno, že společnost [právnická osoba] se zavazuje poskytnout žalované na její bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V písemnosti bylo dále uvedeno, že žalovaná se zavazuje vrátit společnosti [právnická osoba] poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí úrok ve výši 110,18 % ročně z poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, a to ve 12. splátkách splatných dle splátkového kalendáře vždy do 3. dne v měsíci, počínaje od 03. 07. 2024 a konče 03. 06. 2025. Pro případ prodlení se splacením byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení. Podle písemnosti byly součástí smlouvy také obchodní podmínky [právnická osoba] Písemnost nebyla opatřena vlastnoručním ani uznávaným elektronickým podpisem žalovaného, namísto toho obsahovala pouze údaje o kódu zaslaném v SMS na telefonní číslo [tel. číslo] a email. [e-mail].
6. Z výpisů z běžného účtu (č. l. 7) soud zjistil, že dne 30. 6. 2024 byla provedena platba ve výši 50 000 Kč pod variabilním symbolem [Anonymizováno] ve prospěch účtu č. [č. účtu].
7. Dále soud ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 (č. l. 12-15 a 19, 20, včetně výpisu ze systému soudu) včetně dodatku č. 1 ze dne 12. 12. 2024, ze seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 07. 2025 zjistil, že na základě smlouvy ze dne 12. 12. 2024 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku vůči žalované související se smlouvou číslo [hodnota] na žalobkyni, o čemž žalovanou vyrozuměla žalobkyně dopisem ze dne 19. 7. 2025 na základě plné moci udělené jí pro ten účel společností , právnická osoba8. Konečně z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2025 (č. l. 16) včetně podacího lístku (č. l. 18) soud zjistil, že uvedeným dopisem odeslaným téhož dne advokát [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 31 187,86 Kč související se smlouvou uzavřenou se společností [právnická osoba] dne 03. 06. 2024, a to nejpozději do 3 dnů s tím, že podání bylo odesláno dne 23. 07. 2025.9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění z jednotlivých provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba] v červnu 2024 poskytla žalované na bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 50 000 Kč. Podle žalobkyní předložené písemnosti se žalovaná zavázala vrátit společnosti [právnická osoba] poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit jí ujednaný úrok, což však v plné míře nesplnila, když dle tvrzení žalobkyně uhradila na svůj dluh na jistině toliko částku 27 261,84 Kč. Pohledávka vůči žalované byla společností [právnická osoba] postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Dopisem ze dne 19. 7. 2025 pak žalobkyně vyzvala žalovanou ke splacení dlužné částky do 3 dnů, výzva byla odeslána 23. 07. 2025.10. Z ostatních provedených důkazů soud žádná pro věc podstatná zjištění neučinil.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“) „[s]mlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) „[p]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „[p]skytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, „[p]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“14. Podle § 2993 o. z., „[p]lnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“15. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.16. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost [právnická osoba] před poskytnutím úvěru řádně s odbornou péčí ověřovala schopnost žalované jako spotřebitelky úvěr splácet. Jelikož žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitelka, což vyplývá z obsahu smlouvy s ní i z označení její osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá tento právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru.17. Soud měl v úmyslu při jednání vyzvat žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, jednak že společnost [právnická osoba] s odbornou péčí posoudila schopnost žalované jako spotřebitelky splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, jednak že žalovanému byla odeslána výzva k plnění dříve než v dopise ze dne 19. 7. 2025. Žalobkyně se jednání před soudem nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 o. s. ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a ve vztahu k případně dřívější výzvě k plnění neunesla. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by společnost [právnická osoba] skutečně a případně jak konkrétně ověřovala, zda má žalovaný dluhy, zda je proti němu vedena exekuce či zda případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení a jaké má příjmy a výdaje (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).18. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.19. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 14. 6. 2012, Banco Español de Crédito, C-618/10, uvedl, že směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.20. Žalovaná však od společnosti [právnická osoba] převzala celkovou částku 50 000 Kč. Ze žalobních tvrzení přitom vyplývá, že z uvedené částky zůstalo nesplaceno 22 738,16 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalované, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura Soudního dvora. V daném případě se tak žalovaná na úkor žalobkyně, na niž byla daná pohledávka postoupena podle § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., co do částky 22 738,16 Kč bezdůvodně obohatila, je proto povinna plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení, představující nesplacenou jistinu, žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.21. Vedle práva na zaplacení jistiny vzniklo žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 28. 7. 2025. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popřípadě uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně prokazatelně poprvé učinila dne 23. 7. 2025, kdy odeslala žalované výzvu k plnění s určením data splatnosti do 3 dnů. Tato výzva pak byla žalované ve smyslu § 573 o. z. doručena a splatnost nastala po uplynutí lhůty k plnění dne 27. 07. 2025 s tím, že ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení.22. Ve zbylém rozsahu, tedy co do úroku, smluvní pokuty a zbylé části úroku z prodlení, byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. zamítnuta.23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 260,42 Kč, přičemž tato částka představuje 51,28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,64 % a úspěchu žalované v rozsahu 24,36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 504 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 060,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 060,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 30 060,53 Kč sestávající z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.