Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 140 924 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 140 924 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 542 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 140 924 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl na základě smlouvy o dodávce elektřiny uzavřené se žalobkyní dne 4. 7. 2024 odběratelem elektřiny v odběrném místě [adresa], žalovaný však za odebranou elektřinu za období od 4. 7. 2024 do 20. 2. 2025 nezaplatil ve lhůtě splatnosti. Dle vyúčtování ze dne 14. 2. 2025, splatném dne 3. 3. 2025, byl žalovaný povinen zaplatit částku 139 392 Kč, a dle vyúčtování ze dne 20. 2. 2025, splatném dne 10. 3. 2025, byl žalovaný povinen zaplatit částku 1 532 Kč. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky, avšak ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný prostřednictvím své opatrovnice uvedl, že za dobu 8 měsíců je žalobkyní uvedená spotřeba elektřiny „zarážející“, a proto by měla žalobkyně doložit, jakým způsobem byla uzavřena smlouva se žalovaným, zda bylo vyúčtování správně provedeno a zda elektroměr v uvedeném odběrném místě správně měřil.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [Anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 7. 2024 smlouvu, podle které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajišťovat distribuci a související služby dle smlouvy, žalovaný se zavázal platit za odebranou elektřinu a související služby cenu dle ceníku, který je nedílnou součástí smlouvy, konkrétně dle distribuční sazby [Anonymizováno]. Odběrným místem byla adresa [adresa]. Smlouva byla uzavřena na žádost ze dne 27. 6. 2024, přičemž stav elektroměru uvedený zákazníkem činil 10319 kWh (vysoký tarif) a 50006 kWh (nízký tarif), zálohové platby byly stanoveny měsíční ve výši 10 000 Kč (viz též předpis záloh). Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30. 6. 2026 s možností prodloužení jejího trvání, na žádost žalovaného ze dne 19. 2. 2025 byla smlouva ukončena změnou zákazníka, jak vyplývá z ukončení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny. V ukončení smlouvy uvedl žalovaný stav elektroměru 14377 kWh (vysoký tarif) a 69402 kWh (nízký tarif). Žalobkyně zároveň upřesnila, že žalovaný ve smlouvě sjednal sazbu [Anonymizováno], tj. přímotopnou sazbu, i s ohledem na očekávaný velký odběr tedy byly sjednány zálohové platby ve výši shora uvedené. Žalovaný však zaplatil pouze jednorázovou platbu ve výši 20 000 Kč, která byla odečtena při vyúčtování fakturou č. [hodnota]. Veškeré stavy elektroměru (počáteční i konečné) byly provedeny samoodečtem zákazníka, nikoliv odhadem, přičemž žalovaný tyto stavy nijak nerozporoval, proto je žalobkyně přesvědčena, že elektroměr měřil správně.
5. Z ceníku elektřiny pro podnikatele „[Anonymizováno] “ soud zjistil, že cena v distribuční sazbě [Anonymizováno] činila od 1. 8. 2022 za dodávku elektřiny ve vysokém tarifu částku 7 630 Kč/MWh a v nízkém tarifu částku 7 330 Kč/MWh, celková cena (včetně souvisejících služeb a daně a z elektřiny) ve vysokém tarifu částku 8 017,64 Kč/MWh a v nízkém tarifu 7 607,74 Kč/MWh, od 1. 1. 2023 pak za dodávku elektřiny ve vysokém tarifu částku 9 050 Kč/MWh a v nízkém tarifu částku 8 750 Kč/MWh, celková cena (včetně souvisejících služeb a daně a z elektřiny) ve vysokém tarifu částku 9 437,64 Kč/MWh a v nízkém tarifu 9 027,74 Kč/MWh, v případě zastropované ceny pak za dodávku elektřiny částku 5 000 Kč/MWh (ve vysokém i v nízkém tarifu) a celková cena (včetně souvisejících služeb a daně a z elektřiny) ve vysokém tarifu částku 5 387,64/MWh a v nízkém tarifu 5 277,74 Kč/MWh6. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od 4. 7. 2024 do 6. 2. 2025 nedoplatek za elektřinu a regulované služby ve výši 159 392,22 Kč se splatností dne 3. 3. 2025, na tuto částku byla zaúčtována záloha ve výši 20 000 Kč, přičemž dodaná elektřina činila 23 454 kWh (počáteční stav elektroměru činil ve vysokém tarifu 10319 kWh a v nízkém tarifu 50006 kWh, konečný stav pak 14377 kWh, resp. 69402 kWh). Ve faktuře je odběrné místo označeno jako „restaurace, stravovna“.7. Z mimořádné (konečné) faktury č. [hodnota] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala žalovanému za období od 7. 2. 2025 do 20. 2. 2025 nedoplatek za elektřinu a regulované služby ve výši 1 532,37 Kč se splatností dne 10. 3. 2025, dodaná elektřina činila již 0 kWh. Žalobkyně dále ve faktuře evidovala předpis za minulé období ve výši 139 392 Kč a haléřové vyrovnání ve výši -0,37 Kč, celkem byl žalovanému vyúčtován nedoplatek ve výši 140 924 Kč.8. Žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky výzvou k plnění před podáním žaloby ze dne 14. 1. 2026 a zároveň téhož dne emailem na elektronickou adresu uvedenou ve smlouvě.9. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 4. 7. 2024 smlouvu na dodávku elektřiny, dle které se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajišťovat distribuci a související služby dle smlouvy, žalovaný se zavázal platit za odebranou elektřinu a související služby cenu dle ceníku, který byl nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný odebral elektřinu v celkovém množství 23454 kWh, za což byl povinen zaplatit cenu ve výši 160 924,59 Kč, zaplatil však pouze 20 000 Kč. Dluží tak žalobkyni částku 140 924 Kč (po odečtení haléřového vyrovnání žalobkyní).10. Podle § 2 odst. 2 písm. a) bodů 19 a 21 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), ve znění účinném do 31. 7. 2025, se pro účely tohoto zákona v elektroenergetice rozumí související službou v elektroenergetice služba přenosové soustavy nebo služba distribuční soustavy a službou distribuční soustavy zajišťování distribuce elektřiny a služeb souvisejících se zabezpečením spolehlivého a bezpečného provozu distribuční soustavy.11. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst a jejich předávacích míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon nebo výkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. Je-li tato smlouva sjednána se spotřebitelem, musí mít písemnou formu a musí obsahovat ujednání o přípustnosti či nepřípustnosti změnit cenu, případně jiné smluvní podmínky a způsobu oznámení těchto změn.12. Výše popsaný skutkový stav soud posoudil po právní stránce tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny podle § 50 odst. 2 energetického zákona, v níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice podle § 2 odst. 2 písm. a) bodů 19 a 21 energetického zákona. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek uvedených cen v celkové výši 140 924 Kč.13. Vedle nároku na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni též nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 542 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 638 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále jen „vyhláška“), a to podle § 1 vyhlášky za návrh ve věci samé, za výzvu k plnění, za vyjádření žalobkyně ze dne 16. 7. 2026 a za účast u jednání soudu, přičemž výše paušální náhrady dle vyhlášky činí 300 Kč za každý z těchto čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Jak ovšem judikoval Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, současná právní úprava vyhlášky není v souladu s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a pro určení výše nákladů nezastoupeného účastníka je třeba analogicky aplikovat § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, podle kterého činí výše paušální náhrady 450 Kč za každý úkon, v tomto případě tedy celkem 1 800 Kč. Dále má žalobkyně dle § 137 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu cestovních výdajů ve výši 104 Kč.