Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 000 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 2 375 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 574,73 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení a kapitalizovaného úroku za období od 16. 7. 2025 do 13. 10. 2025 ve výši 3 574,73 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 353 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovaným byla dne 16. 6. 2025 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr ve výši 25 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit v měsíčních splátkách splatných nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, přičemž minimální splátka ke dni posledního čerpání úvěru činila 1 250 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny a po následném zaslání verifikační platby. Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 15. 7. 2025, proto po několika upomínkách žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný tak žalobkyni dluží jistinu ve výši 25 000 Kč, smluvní úrok ve výši 57,99 % od 16. 7. 2025 do 12. 10. 2025 ve výši 3 574,73 Kč a náklady na upomínání ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to ode dne prodlení do dne podání žaloby, tj. za 55 dnů prodlení, ve výši 1 375 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).
3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 6. 2025 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, předsmluvní informace a digitální obálky soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 25 000 Kč (strop úvěrového rámce) představující neúčelový revolvingový úvěr, a to na dobu neurčitou. Jednotlivé tranše úvěru měly být vyplaceny na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z čerpané a dosud nesplacené výše jistiny splatných do 15. dne měsíce, za který se splátka hradí, a zaplatit úrok ve výši 57,99 % ročně z čerpané a dosud nesplacené části jistiny. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 76,18 %. Ve smlouvě bylo rovněž ujednáno, že žalovaný je povinen zaplatit 500 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku ze strany žalobkyně, pakliže se žalovaný dostane do prodlení s úhradou splátky. Pakliže by ani po dvou upomínkách nedošlo k zaplacení dlužné částky, byla sjednána možnost žalobkyně přistoupit k zesplatnění úvěru. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z vyčíslené dlužné částky, a to od uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k zaplacení až do úplného zaplacení dluhu. Ve smlouvě byl žalovaný výslovně označen jako spotřebitel.
5. Z upomínky ze dne 20. 7. 2025 a upomínky ze dne 5. 8. 2025 včetně emailové korespondence vyplývá, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dlužné částky včetně upozornění na zaplacení nákladů za upomínání.
6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně převedla dne 16. 6. 2025 na účet č. [č. účtu] částku 25 000 Kč a částku 0,18 Kč.
7. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 21. 10. 2025. Výzva obsahovala rovněž oznámení o zesplatnění úvěru.
8. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
13. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že u žalovaného došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila.
14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.
15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 25 000 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni cokoliv zaplatil. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 25 000 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 25 000 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele (§ 1958 o. z.). Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 2 375 Kč představující smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky (posuzované soudem též jako smluvní pokuta) a kapitalizovaného úroku ve výši 3574,73 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, jakožto nároků akcesorických, soud žalobu zamítl.
17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 21. 10. 2025, kdy odeslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění s určením data splatnosti do 4. 11. 2025.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější než žalovaný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 353 Kč, přičemž tato částka představuje 82 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 369 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 27 375 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 13 odst. 4 a. t.. Celková výše nákladů řízení tak činí 2 869 Kč. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.