Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

221 C 116/2024

Soud: Okresní soud v KladněDatum rozhodnutí: 15. 10. 2024Č. j.: 221 C 116/2024-63Samosoudkyně: JUDr. Martina BurešováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 12. 2024Předmět řízení: o zaplacení částky 356 454,18 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKD:2024:221.C.116.2024.1
výživnéodstoupení od smlouvysmlouva o úvěrupostoupení pohledávkysmlouva nájemnířidičský průkaz
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (37) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 203 960 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 203 960 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 152 494,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 091 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 9 992 Kč, úroku 9,6 % ročně z částky 254 881 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 203 960 Kč od 2. 3. 2023 do 11. 12. 2023, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 9 590,56 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, s poukazem na to, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].[IČO] IČO, , (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 10. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru nazvaná jako smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně s požadovanou odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Za tímto účelem žalovaný sdělil informace o svých osobních poměrech a dále o svých příjmech a výdajích a předložil své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje, zejména výpis z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně si dále vyžádala informace z veřejných registrů, zejm. SOLUS, NRKI, ISIR, CEE. Interní analýzou pak dospěla k závěru, že žalovaný má dostatečné disponibilní příjmy ke splácení požadovaného úvěru. Na základě smlouvy o úvěru byly žalovanému poskytnuty dne 13. 1. 2020 peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal zaplatit za půjčené peněžní prostředky úroky s pevnou úrokovou sazbou ve výši 9,60 % ročně. Dále si žalovaný sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se zavázal zaplatit měsíční poplatek ve výši 314 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnutých prostředků, úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 96 měsíčních splátkách po 4 802 Kč počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek, resp. s jednou splátkou po dobu více než 3 měsíce, došlo k zesplatnění úvěru ke dni 1. 3. 2023, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze 96 040 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaná částka zahrnuje jistinu ve výši 254 881 Kč, poplatky ve výši 4 170 Kč, smluvní pokuty ve výši 97 403,18 Kč (0,1 % denně z dlužné částky od 2. 3. 2023), kapitalizované úroky ve výši 9 992 Kč, úroky ve výši 9,60 % ročně z částky 254 881 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 259 051 od 2. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.[právnická osoba] výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného doplnila, že před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně předložil daňové přiznání a výpis z bankovního účtu a takto byl zjištěn měsíční příjem žalovaného ve výši [částka]. Ohledně výdajů žalovaného bylo z informací od žalovaného zjištěno, že tyto činí celkem 30 977 Kč a zahrnují mj. i splátky půjčky a výživné, částka na bydlení činí 2 500 Kč měsíčně. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka], ze kterého se podává, že pokud spotřebitel v době uzavření smlouvy úvěruschopný byl, smlouva o spotřebitelském úvěru není neplatná, třebaže by poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele řádně neposoudil.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/). Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.5. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že žalobkyně neuvedla dostatečná tvrzení o skutkových okolnostech, jak bude uvedeno níže.6. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.7. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.8. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2018 bylo zjištěno, že žalovaný za rok 2018 vykázal dílčí základ daně z příjmů (rozdíl mezi příjmy a výdaji) ve výši [částka].9. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena dle předloženého občanského a řidičského průkazu a dále identifikací na prodejně. Dále je ve zprávě uvedeno, že v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku a registru CRIF. Mezi ověřenými příjmy žalovaného je uveden příjem z podnikání a dále starobní či jiný důchod. Měsíční výdaje jsou vyčísleny v částce 2 500 Kč na nájemní bydlení, v částce 2 257 Kč na hypotéku/leasing, v částce 26 220 Kč na splátky úvěrů. Jiné závazky (např. výživné) uvedeny nejsou. Tyto údaje pak měly být ověřeny z daňového přiznání, z výpisu z bankovního účtu a z příslušných databází a registrů. Ve výsledku byl měsíční disponibilní příjem žalovaného vyhodnocen jako dostatečný pro splátku požadovaného úvěru.10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a sazebníku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 10. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 splátkách po 4 488 Kč spolu s úrokem ve výši 9,60 % ročně. Žalovaný současně přistoupil k pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit poplatek ve výši 314 Kč měsíčně. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu, jejíž výše činí dle sazebníku 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením věřitele činila dle sazebníku 400 Kč za první písemnou upomínku, 500 Kč za druhou upomínku a 1 000 Kč v případě ukončení smlouvy z důvodu prodlení spotřebitele trvajícího alespoň 3 měsíce.11. Ze zprávy [právnická osoba]. ze dne 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný je jediným majitelem a disponentem bankovního účtu č. [č. účtu], na který byla dne 13. 1. 2020 připsána příchozí platba z účtu právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 300 000 Kč.12. Z rozpisu splátek a přehledu plateb z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem 96 040 Kč, poslední splátka byla uhrazena dne 31. 3. 2022.13. Z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 1. 3. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupila od úvěrové smlouvy s účinností ke dni doručení tohoto oznámení a současně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení dlužné částky.14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 11. 2023 včetně její přílohy č. 1, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 12. 2023 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně informován a zároveň vyzván k uhrazení dlužné částky.15. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 6. 2024 spolu s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán, aby zaplatil dlužnou částku nejpozději do 19. 6. 2024.16. Provedeny byly všechny nezbytné důkazy, které mohly přispět k objasnění skutečného stavu věci. Jde-li o důkazní návrh žalobkyně, aby soud vyžádal výpis z bankovního účtu žalovaného za měsíc leden 2020 k prokázání tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně částku 300 000 Kč žalovanému poskytla, toto tvrzení bylo již prokázáno zprávou banky ze dne 30. 9. 2024 a provedení dalšího dokazování v tomto směru by bylo nadbytečné, proto soud od banky výpis z účtu již nevyžadoval.17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 10. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 splátkách po[Anonymizováno] 4 488 Kč spolu s úrokem ve výši 9,60 % ročně. Žalovaný současně přistoupil k pojištění schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit poplatek ve výši 314 Kč měsíčně. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu, jejíž výše činí dle sazebníku 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný doložil své daňové přiznání za rok 2018, podle něhož vykazoval dílčí základ daně z příjmů (rozdíl mezi příjmy a výdaji) ve výši [částka]. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného dne 13. 1. 2020, žalovaný na úvěr dosud zaplatil celkem 96 040 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru od úvěrové smlouvy odstoupila, následně pohledávku dne 7. 11. 2023 postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzýván.18. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).19. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.23. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.24. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], [Anonymizováno] -[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], a dále např. rozsudek Krajského [spisová značka] soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).25. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila.26. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného ověřila z předloženého daňového přiznání za rok 2018 a z jeho bankovního účtu, nicméně kromě daňového přiznání ničeho nedoložila. Neuvedla, jaké konkrétní příjmy z bankovního účtu žalovaného zjistila, neboť smlouva byla uzavírána v lednu 2020 a příjmy dle daňového přiznání za rok 2018 již nemusely být aktuální. Ze zprávy o posuzování úvěruschopnosti se dále podává (je zaškrtnuta kolonka), že žalovaný má vedle svého podnikání příjem ze starobního nebo jiného důchodu, nicméně nebylo uvedeno ani v jaké výši a ani tato skutečnost nebyla žalobkyní doložena. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně tvrdila, že tyto činí celkem 30 977 Kč měsíčně a zahrnují mj. i splátky půjčky a výživné, částka na bydlení pak činí 2 500 Kč měsíčně. Navzdory těmto tvrzením žalobkyně je v předložené zprávě o posouzení úvěruschopnosti uvedeno, že další výdaje zahrnující mimo jiné i výživné činí [částka]. Rovněž částka 2 500 Kč měsíčně na nájemní bydlení je zcela neadekvátní v poměru k běžným nákladům na bydlení v daném místě a čase, spolunájem (jak žalobkyně ve svém podání naznačuje) přitom nikdy tvrzen nebyl. Není přitom patrné, zda právní předchůdkyně výši nákladů žalovaného ověřovala např. z nájemní smlouvy, případně z bankovního účtu žalovaného, neboť tyto listiny nebyly doloženy. V tomto směru jsou tvrzení žalobkyně a předložené důkazy zcela nedostatečné. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, zejm. SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Žalobkyně tak neprokázala, že s odbornou péčí ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, přičemž nesrovnalosti v jejích tvrzeních a doložených listinách přitom spíše ukazují na opak. Žalobkyně tak své břemeno důkazní a tvrzení ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.27. Nad rámec výše uvedeného soud dodává, že žalobkyní prezentované závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] je nutno vykládat v kontextu specifických okolností, za kterých bylo rozhodnutí vydáno, kdy byl úvěr zcela splněn. Nadto jsou tyto závěry již překonány nejnovější judikaturou Soudního dvora Evropské unie, když Soudní dvůr EU ve svém rozhodnutí ze dne [datum] spis. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno] (jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce) uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, neboť cílem směrnice je nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Na základě shora prezentované judikatury Evropského soudního dvora je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.28. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný však od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně čerpal finanční prostředky ve výši 300 000 Kč a dosud uhradil pouze 94 060 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 203 960 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 12. 12. 2023, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalovanému odeslala dne 4. 12. 2023 a lhůta k plnění uplynula dne 11. 12. 2023. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.29. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 203 960 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 12. 2023 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 590,56 Kč, přičemž tato částka představuje 14,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,22 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,78 %). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 17 823 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 356 454,18 Kč sestávající z částky 9 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 740 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 9 740 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 740 Kč za účast na jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 160 Kč ve výši 8 433,60 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za jeden úkon právní služby spočívající v podání ve věci samé ze dne 24. 9. 2024 (doručené soudu dne 26. 9. 2024), neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby.31. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.32. Při vyhlášení rozsudku došlo v důsledku chybného matematického výpočtu výše bezdůvodného obohacení k uvedení nesprávné částky, v jejímž rozsahu se žalobě vyhovuje (výrok I.), v jejímž rozsahu se žaloba zamítá (výrok II.), přičemž tato zjevná nesprávnost měla vliv i na výrok o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, jakož i z obsahu spisu, žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně čerpal finanční prostředky ve výši 300 000 Kč a na dlužnou částku dosud uhradil 94 060 Kč, bezdůvodné obohacení tedy činí 203 960 Kč (300 000 Kč – 96 040 Kč = 203 960 Kč). Ve výši bezdůvodného obohacení v částce 203 960 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 12. 12. 2023 tak bylo žalobě vyhověno a ve zbytku nároku ve výši 152 494,18 Kč (356 454,18 Kč – 203 960 Kč = 152 494,18 Kč) včetně zbylého příslušenství byla žaloba zamítnuta. V důsledku nesprávného výpočtu pak byla žalobkyni původně přiznána náhrada nákladů v rozsahu 46 % namísto správných 14,44 %. Soud proto postupem podle § 164 o. s. ř. tyto chyby opravil opravným usnesením, jehož písemné vyhotovení zapracoval do písemného vyhotovení tohoto rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací