Výrok
I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 1 714,95 Kč na kapitalizovaném úroku a co do částky 3 366,49 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 40 776 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 629,12 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 348,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 183,88 Kč od 21. 2. 2025 do 1. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 183,88 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 20 379,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 25. 8. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1 522 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč nejpozději do 25. 10. 2023. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 3. 2025 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně se domáhala dlužné jistiny ve výši 20 379,86 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 804,02 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 9 450 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 2 670,69 Kč, úhrady za možnost splácet úvěr v hotovosti 3 471,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 % z částky 20 379,86 Kč za období od 26. 10. 2023 do 20. 2. 2025 ve výši 3 063,93 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 183,88 Kč za období od 26. 10. 2023 do 20. 2. 2025 ve výši 5 995,61 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 20 379,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 183,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
2. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne 9. 10. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 24. 8. 2022 a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že je od 15. 11. 2021 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba] s příjmem ve výši 25 527 Kč měsíčně, přičemž jeho měsíční výdaje činí 9 680 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalovaného. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Dosud žalovaný na úvěr uhradil celkem 19 000 Kč.
3. Podáním ze dne 9. 10. 2025 vzala současně žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 714,95 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a co do částky 3 366,49 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Jelikož tak žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, postupoval soud podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
5. Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Závěrem poukázala na skutečnost, že žalovaný dluh splácením v souladu s § 2054 odst. 1,2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uznal.
6. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
7. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, jak bude uvedeno níže.
8. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
9. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
10. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 24. 8. 2022 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by splácel v 14 splátkách po 3 984 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, má příjem ze zaměstnání ve výši 25 257 Kč měsíčně. Bydlí u rodičů, za bydlení platí měsíčně 1 000 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady platí měsíčně 4 250 Kč. Srážky ze mzdy/výživné činí 4 430 Kč. V žádosti je zaškrtnuto, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami a pracovní smlouvou.
11. Z pracovní smlouvy ze dne 15. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], IČ [IČO], na pozici pizzaře. Pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou s tříměsíční zkušební dobou. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za měsíc květen 2022 činila čistá mzda žalovaného 25 951 Kč, za měsíc červen 2022 činila čistá mzda žalovaného 23 979 Kč a za měsíc červenec 2022 činila čistá mzda žalovaného 25 845 Kč a byla z ní provedena srážka ve výši 4 430 Kč.
12. Z čestného prohlášení ze dne 24. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný čestně prohlásil, že žije sám v domácnosti na adrese [adresa].
13. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 25. 8. 2022 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 522 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a inkasní poplatek 5 400 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaný svým podpisem na listině stvrdil, že částka 30 000 Kč mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.
14. Z transakční historie žalovaného bylo zjištěno, že v období od 26. 8. 2022 do 24. 4. 2024 zaplatil žalovaný na úvěr celkem 19 000 Kč.
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 včetně její přílohy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován.
16. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 1. 8. 2025.
17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 25. 8. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 14 splátkách po 3 984 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky, z nichž bylo zjištěno, že v období od května 2022 do července 2022 měl průměrný čistý příjem ve výši zhruba 25 000 Kč. Ze mzdy mu byly v červenci 2022 provedeny srážky v částce 4 430 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje činí 1 000 Kč měsíčně na bydlení, 4 250 Kč měsíčně na dopravu, jídlo a osobní náklady a srážky ze mzdy/výživné činí 4 430 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Celkem zaplatil částku ve výši 19 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzýván.
18. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
19. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
23. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
24. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
25. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr.
26. Žalobkyně po poučení další důkazy neoznačila, ničeho dalšího netvrdila.
27. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala příjem žalovaného, avšak k jeho výdajům převzala toliko tvrzení žalovaného uvedená v žádosti, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Byť žalobkyně tvrdila, že výdaje žalovaného ověřovala z výpisů z jeho bankovního účtu, tyto výpisy soudu nedoložila. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala, zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Již ze samotné žádosti o úvěr a z výplatních pásek žalovaného bylo přitom patrné, že z jeho mzdy jsou strhávány exekuční srážky, tedy že již má závazky po splatnosti, které není schopen hradit. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu k řádnému zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.
28. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.
29. K žalobkyní tvrzenému uznání dluhu jeho splácením podle § 2054 odst. 1,2 o. z. tudíž nemohlo dojít, neboť závazek platně nevznikl.
30. Soud se následně zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 30 000 Kč, na kterou žalovaný dosud zaplatil 19 000 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, co do částky 11 000 Kč bezdůvodně obohatil a je tak povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 2. 8. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 17. 7. 2025 s určením splatnosti do 1. 8. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaný v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
31. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě výrokem II. vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývající části nároku soud žalobu ve výroku III. jako nedůvodnou zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.