Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 733,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 733,94 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 733,94 Kč za období od 20. 2. 2025 do 21. 4. 2025 ve výši 315,54 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 5 904,71 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 904,71 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 817,33 Kč, co do úroku 12,75 % ročně z částky 19 382,65 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 228,40 Kč od 20. 2. 2025 do 21. 4. 2025.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 233,26 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 21 638,65 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela dne 12. 1. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednané úvěrového rámce, který činil 24 000 Kč s tím, že splatnost úvěru byla sjednána vždy na 20. den v kalendářním měsíci a výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Na základě této smlouvy byl žalovanému vyplacen úvěr v celkové výši 36 822,94 Kč. Na úvěr pak žalovaný uhradil 21 089 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně úvěr ke dni 20. 1. 2025 zesplatnila. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to zejména kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích, výpočtem MLS, důsledným zjišťováním kreditního skóre. Žalovaná částka sestávala z dlužné jistiny ve výši 19 382,65 Kč, poplatků ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Vedle těchto částek se žalobkyně domáhala zaplacení také kapitalizovaného úroku ve výši 2 817,33 Kč, úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 19 382,65 Kč od 22. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 543,96 Kč od 4. 2. 2025 do 21. 4. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 638,65 Kč od 22. 4. 2025do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
2. K výzvě[Anonymizováno] soudu žalobkyně stran posouzení úvěruschopnosti doplnila, že využila výpočtu maximálního limitu měsíční splátky, dále zjistila, zda měl žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů, lustrací v NRKI, dále provedla lustraci v registrech SOLUS, CEE a ISIR.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).
4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
5. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 27. 4. 2022 bylo zjištěno, že předmětem podnikání žalobkyně je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 12. 1. 2024 a úvěrových podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 24 000 Kč, mezi stranami byly sjednány i poplatky požadované žalobkyní. Výše měsíční splátky činí minimálně 4 % z dlužné částky. Součástí smlouvy jsou i údaje o poplatcích. Smlouva o úvěru je podepsaná žalobkyní i žalovaným. Dle bodu 4. úvěrových podmínek je dána možnost čerpat úvěr prostřednictvím karty.
7. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vyšla z údajů získaných od žalovaného a dále z dostupných registrů a databází. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný nemá žádné dítě, příjem má ze zaměstnání ve výši 26 000 Kč měsíčně, příjmy ostatních členů domácnosti činí 15 000 Kč měsíčně a měsíční výdaje domácnosti činí 19 000 Kč. Úvěruschopnost ověřovala v registru SOLUS, NRKI, MVCR, ISIR, CEE a kontrolou na produktu JAP.
8. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má dva splátkové kontrakty, kde není evidována žádná částka po splatnosti.
9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že úvěrový rámec činí 24 000 Kč. Dlužná jistina činí částku 12 570,35 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč, úrok 947,84 Kč, obchodní úrok 1 110,44 Kč a úrok z prodlení 543,96 Kč. Žalovaný vyčerpal jistinu celkem 36 822,94 Kč a uhradil na úvěr celkem 21 089 Kč.
10. Z výzvy ke splacení ze dne 20. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl k zaplacení dlužné částky upomínán, kdy splatnost byla určena do 14 dnů od sepsání této výzvy.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2025 ve spojení s podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení, předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 7. 2. 2025.
12. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní informace.
13. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
17. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
18. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
19. Podle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.
20. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení eIDAS) se „elektronickým podpisem“ rozumí data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání.
21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
22. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Dle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 36 822,94 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil 24 089 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný marně upomínán, aby dlužnou částku požadovanou žalobkyní ve stanovené lhůtě zaplatil. Smlouva byla uzavřena elektronicky, včetně podpisu jednajících stran, přičemž podpis žalovaného na smlouvě je třeba považovat za podpis platný, přestože byl učiněn elektronicky na zařízení tzv. SignPad, určeném pro snímání podpisu. smlouva tedy byla uzavřena ve formě dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru a naplňuje nároky dle definice čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS a § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, který tento typ podpisu aproboval jako platný typ podpisu v rámci soukromoprávního jednání. Smlouva, včetně podpisů smluvních stran v podobě dynamického biometrického podpisu (dále jen„ DBP“), tak splňuje podmínky stanovené v § 562 odst. 1 o. z. pro prostý elektronický podpis, protože SignPad snímá vlastnoruční podpis se zaznamenáním dat umožňujících analyzovat vlastnosti podpisu spojeného s typickým chováním podepisující se osoby (čas, tlak, velikost, zrychlení apod.), čímž umožňuje určení jednající osoby.
25. I přesto však soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by dostatečně a řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného stran jeho příjmů a výdajů. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Přitom dle judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
26. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. [spisová značka]). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však žalobkyně žádné konkrétní listiny, ze kterých příjmy a výdaje žalovaného ověřovala, neoznačila ani nedoložila. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že čerpala informace z interních databází a externích registrů, když doložila toliko úvěrovou zprávu z nebankovního registru klientských informací, další listiny však nedoložila.
27. S ohledem na výše uvedené tedy nelze než konstatovat, že pro případ, že by soud měl za prokázané uzavření smlouvy o úvěru v tvrzeném rozsahu, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
28. Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že řádně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného zkoumala jeho příjmy a výdaje. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. [spisová značka]).
29. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně bez právního důvodu poskytla žalovanému prostředky ve výši 36 822,94 Kč, přičemž žalovaný vrátil žalobkyni 21 089 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, co do částky 15 733,94 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 20. 2. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Takovou výzvu žalobkyně žalované odeslala dne 7. 2. 2025, ve smyslu § 573 o. z. jí doručila žalovanému třetí pracovní po odeslání a stanovila lhůtu k plnění do 7 dnů. Ode dne 20. 2. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyně kapitalizovala úrok z prodlení ke dni sepsání žaloby, tj. ke dni 21. 4. 2025. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % z částky 15 733,94 za období od 20. 2. 2025 do 21. 4. 2025 činí 315,54 Kč.
30. Soud proto žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 733,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 22. 4. 2025 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 733,94 Kč za období od 20. 2. 2024 do 21. 4. 2025 ve výši 315,54 Kč. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 233,26 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše 2 681 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %). Celkové náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 638,65 Kč, sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Žalobkyni dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v podání ve věci samé ze dne 10. 11. 2025, neboť se jednalo o doplnění žalobních tvrzení, která měla být perfektní primárně již v době podání žaloby. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a.t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.
32. Zaplacení nákladů řízení soud uložil žalovanému ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.