Výrok
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 221,78 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 508,89 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 049,53 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 620 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se co do částky 46 680,47 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 881,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 221,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 086,96 Kč od [datum] do [datum] a z částky 5 466,96 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 26 643,92 Kč od [datum] do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši [právnická osoba] % ročně z částky 22 620 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 1 832 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 20 100 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 798 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 6 000 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 62 730 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč nejpozději do [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum] ve výši 3 690 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 26 643,92 Kč, na úroku 1 443,04 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 17 735,29 Kč, na úhradě za administrativní činnost 4 233,63 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 5 294,12 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni s účinností ke dni [datum] s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
2. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne [datum] doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne [datum] a byly ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl, že je od [datum] zaměstnán na dobu neurčitou jako karosář u společnosti [právnická osoba]. s příjmem ve výši 31 545 Kč měsíčně, přičemž jeho měsíční výdaje činí 6 360 Kč. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalovaného. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Dosud žalovaný na úvěr uhradil pouze 2 splátky v celkové výši 7 380 Kč.
3. Podáním ze dne [datum] vzala současně žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 049,53 Kč na smluvní pokutě, co do částky 1 221,78 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a co do částky 2 508,89 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Jelikož tak žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, postupoval soud podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.
5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
6. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak bude uvedeno níže.
7. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
8. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
9. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by splácel v 20 splátkách po 3 387 Kč. V žádosti uvedl, že má příjem ze zaměstnání u [právnická osoba]. ve výši 31 545 Kč měsíčně. Výdaje na bydlení označil ve výši 1 500 Kč a další náklady na živobytí ve výši 4 860 Kč měsíčně. V žádosti je zaškrtnuto, že výše příjmu byla doložena výplatními páskami a pracovní smlouvou. Z čestného prohlášení žalovaného ze dne 24. 2. 20213 bylo zjištěno, že žil v předmětné době sám, aniž by s ním někdo jiný sdílel domácnost.
10. Z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum], z dohody o změně pracovní smlouvy (první strana) a z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaný byl od [datum] zaměstnancem společnosti [právnická osoba]. Za měsíc listopad 2022 činila částka mzdy k výplatě včetně kompenzací a bonusů 55 412,03 Kč, za prosinec 2022 mu byla vyplacena částka 23 635,92 Kč a za leden 2023 částka 29 797,51 Kč.
11. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 832 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 20 100 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 798 Kč a inkasní poplatek 6 000 Kč, to vše v 17 měsíčních splátkách po 3 690 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaný svým podpisem na listině stvrdil, že částka 30 000 Kč mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.
12. Z transakční historie žalovaného bylo zjištěno, že ve dnech [datum] a [datum] žalovaný zaplatil dvě splátky ve výši 3 690 Kč, celkem tedy 7 380 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován.
14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do [datum].
15. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 17 splátkách po 3 690 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil potvrzení o zaměstnání, dohodu o změně pracovní smlouvy a výplatní pásky za období od listopadu 2022 do ledna 2023, z nichž bylo zjištěno, že za listopadu 2022 byly žalovanému vyplaceny mzdové prostředky ve výši 55 412,03 Kč, za prosinec 2022 ve výši 23 635,92 Kč a za leden 2023 částka 29 797,51 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Celkem zaplatil částku ve výši 21 992 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzýván.
16. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
17. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
22. Povinností věřitele je, aby mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného ve výši 31 545 Kč měsíčně ověřila z výplatních pásek. Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně tvrdila, že tyto činí 6 360 Kč měsíčně a zahrnují jak náklady na bydlení, tak na živobytí, a ověřila je z výpisů z bankovního účtu. Tyto výpisy však již soudu nedoložila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaný tyto výpisy k ověření svých výdajů předkládal a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy k dispozici (na rozdíl od pracovní smlouvy a výplatních pásek není výpis z bankovního účtu v žádosti výslovně označen). Žalovaný dále sice čestně prohlásil, že bydlí sám, náklady na bydlení však žádným způsobem neosvědčil. Částka 1 500 Kč pokrývající jak bydlení, tak energie, se přitom jeví jako neadekvátní v poměru k běžným nákladům na bydlení v daném místě a čase. Žalovaný přitom v žádosti o úvěr nevyplnil, o jaký typ bydlení se jedná (nájemní či vlastní), a bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby se na toto žalovaného dotázala. Vyšší opatrnost měla vyvolat i ta skutečnost, že má žalovaný trvalé bydliště hlášené na adrese úřadu. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, zejm. SOLUS, NRKI, ISIR, CEE, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly.
23. Soud po věřitelích samozřejmě nepožaduje detailní „detektivní činnost“, nicméně alespoň nějakou snahu by měli za účelem zjištění spotřebitelova domácího rozpočtu vyvinout. Skutečnost, že někdo dosahuje vyššího příjmu, neznamená, že je automaticky schopen úvěr splácet bez ohledu na své výdaje. Bez ověřených údajů o skutečných nákladech spotřebitele lze těžko učinit komplexní úsudek o jeho celkových poměrech a posoudit jeho schopnost splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024).
24. Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
25. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně po poučení odkázala na doplnění žaloby ze dne 8. 4. 2025 (doručené soudu dne [datum]) a k důkazu označila výplatní pásky žalovaného a čestné prohlášení (listiny provedeny viz shora).
26. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou péčí. Smlouvu o úvěru proto soud shledal jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
27. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 7 380 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 22 620 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalované odeslala dne [datum] a stanovila lhůtu k plnění do [datum]. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.
28. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě ve výroku II. tohoto rozsudku vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 620 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud ve výroku III. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.