Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 390 122,16 Kč spolu s úrokem ve výši 9 504 Kč, s úrokem ve výši 9,9 % ročně z částky 388 322,16 Kč ode den 2. 7. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14 001,15 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 388 322,16 Kč ode dne 2. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 56 533 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 390 122,16 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba]., uzavřel se žalovaným dne 16. 1. 2018 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které žalovanému poskytl úvěr ve výši 700 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný porušil ujednání smlouvy a úvěr nesplácel řádně a včas. Právní předchůdce žalobce tak úvěr ke dni 3. 4. 2024 zesplatnil. Smlouvou o postoupení byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalobce uvedl, že právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to zejména na základě údajů sdělených žalovaným a náhledem do insolvenčního rejstříku, bankovního registru klientských informací, nebankovního registru klientských informací a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 388 322,16 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 9 504 Kč za období od 16. 1. 2018 do 1. 7. 2024 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14 001,15 Kč za období od 16. 1. 2018 do 1. 7. 2024. Žalobce dále požaduje úrok ve výši 9,9 % ročně z částky 388 322,16 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 388 322,16 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce s takovým postupem předem souhlasil, soud ve smyslu § 115a o.s.ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru ze dne 16. 1. 2018, všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba]., ceníkem [právnická osoba]., výpisy z úvěrového účtu, výzvami k úhradě, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 24. 6. 2024, uzavřenou mezi společností [právnická osoba]., a společností [Anonymizováno], vč. příloh, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne ze dne 2. 7. 2024, uzavřenou mezi společností [Anonymizováno]., a žalobcem, vč. příloh, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 4. 7. 2024 a ze dne 16. 7. 2024 a předžalobní upomínkou ze dne 16. 7. 2024 vč. podacího archu.
4. Po provedení shora uvedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: žalovaný dne 16. 1. 2018 uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 700 000 Kč. Žalovaný načerpal dne 16. 1. 2018 na bankovní účet č. [č. účtu] částku ve výši 554 252,43 Kč a ve výši 145 747,57 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku ve výši 9,9 % ročně. Úvěr měl být splacen ve 120 měsíčních splátkách po 9 320 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 9 283 Kč, vždy k 20. dni každého měsíce. Spolu se splátkami měl žalovaný dle smlouvy hradit poplatky vzniklé v souvislosti s vedením úvěrového účtu, jakož i další náklady a výdaje vzniklé v souvislosti s citovanou smlouvou a s případným vymáháním úvěru ve výši dle sazebníku. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný nehradil splátky řádně, načež byl písemně vyzván k úhradě dlužných splátek, žalovaný však výzvu neuposlechl. Právní předchůdce žalobce tak dluh zesplatnil ke dni 3. 4. 2024. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný a právní předchůdce žalobce platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 700 000 Kč, jenž se zavázal pravidelně splácet za podmínek dle citované smlouvy. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když nehradil dohodnuté splátky řádně a včas. V důsledku tohoto jednání prohlásil právní předchůdce žalobce v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy poskytnout žalovanému peněžní prostředky, splnil řádně a včas, naopak žalovaný svoji povinnost poskytnutý úvěr splácet a zaplatit z něj úroky a poplatky za služby s tímto spojené nesplnil, toto žalovaný v průběhu řízení ostatně ani netvrdil. Protože pak bylo dále prokázáno, že předmětná pohledávka byla následně právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smluv o postoupení pohledávek žalobci, stal se ten aktivně věcně legitimovaným k vymáhání dlužné částky. Žalovaný vůči nároku uplatněnému podanou žalobou neuplatnil žádnou obranu, ve věci se nijak nevyjádřil, a soud tedy neměl pochybnosti o oprávněnosti žalovaného nároku v částce jistiny, poplatků ani příslušenství. Z uvedených důvodů tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku včetně příslušenství (částečně kapitalizovaného), za období, jak žalobce požadoval, neboť v tomto směru žalobní tvrzení odpovídají provedeným důkazům. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
8. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl ke skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému včasnou výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o.s.ř. Pokud jde o konkrétní výši náhrady nákladů řízení, vycházel soud s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 25/12 z ustanovení § 151 odst. 2 věta první in fine o.s.ř. Při stanovení výše odměny za zastoupení tak aplikoval vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.”) a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 56 533 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 507 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 390 122,16 Kč sestávající z částky 9 900 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 9 900 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 9 900 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 600 Kč ve výši 6 426 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku II. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.