Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 653,13 Kč spolu s úrokem ve výši 1 080,90 Kč, s úrokem ve výši 17,4 % ročně z částky 24 653,13 Kč ode dne 24. 6. 2024 do 23. 7. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 24 653,13 Kč ode dne 4. 7. 2024 do zaplacení a z částky 24 653,13 Kč ode dne 24. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níže se žalobce domáhal zaplacení částky 500 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 207 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 25 153,13 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnil tím, že dne 27. 1. 2022 uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu č. [hodnota], na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [č. účtu]. Následně účastníci uzavřeli dne 27. 2. 2023 dodatek č. 10 k rámcové smlouvě - smlouvu o úvěru č. [IBAN], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit s roční úrokovou sazbou ve výši 17,4 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách po 3 001 Kč. Žalovaný porušil ujednání smlouvy a nehradil splátky řádně a včas, i přesto, že byl opakovaně písemnými upomínkami k úhradě splátek vyzýván. V důsledku jednání žalovaného došlo k zesplatnění úvěru dne 24. 6. 2024. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Účastníci si dále sjednali, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu č. [č. účtu] jen do výše dostupného zůstatku. Žalovaný se navzdory uvedenému dostal do nepovoleného debetu ve výši 500 Kč. Dlužná částka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 24 653,13 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 17,4 % ročně z částky 24 653,13 Kč od 24. 6. 2024 do 23. 7. 2024 a nepovoleného debetu ve výši 500 Kč. Žalobce se dále domáhal zákonného úroku z prodlení z částky 24 653,13 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 17,4 % ročně z částky 24 653,13 Kč od 24. 7. 2024 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se, žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval. Soud tak věc rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud provedl dokazování rámcovou smlouvou č. [hodnota] ze dne 27. 1. 2022, dodatkem č. 10 ze dne 27. 2. 2023 k rámcové smlouvě č. [hodnota], dodatkem č. 13 ze dne 17. 7. 2023 k rámcové smlouvě č. [hodnota], obchodními podmínkami [Jméno žalobce]., ceníkem [Jméno žalobce]., přehledem plateb, splátkovým kalendářem, výpisem z účtu a předžalobní výzvou.
4. Po provedení shora uvedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: žalovaný dne 27. 1. 2022 uzavřel se žalobcem rámcovou smlouvu, kterou se žalobce zavázal zřídit pro žalovaného běžný účet č. [č. účtu] a debetní kartu nebo nálepku k běžnému účtu. Dále žalovaný uzavřel dne 27. 2. 2023 se žalobcem smlouvu o úvěru, na základě níž se žalobce zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tato částka byla žalovanému poskytnuta. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně úroku s úrokovou sazbou ve výši 17,40 % p.a. Úvěr měl být splacen v 11 měsíčních splátkách ve výši 3 001 Kč vždy k 13. dni každého měsíce. Na základě dodatku č. 13 si strany dne 17. 7. 2023 sjednaly změnu výše pravidelné měsíční splátky z 3 001 Kč na 454 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, žalobce tak úvěr ke dni 24. 6. 2024 zesplatnil. Před podáním žaloby byl žalovaný o úhradu dlužné částky upomínán.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2015 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný a žalobce platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž se zavázal pravidelně splácet za podmínek dle citované smlouvy. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když nehradil dohodnuté splátky řádně a včas. V důsledku tohoto jednání prohlásil žalobce v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě celé částky, tj. jistiny úvěru spolu s úrokem. Soud má za prokázané, že žalobce svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy poskytnout žalovanému peněžní prostředky, splnil řádně a včas, naopak žalovaný svoji povinnost poskytnutý úvěr splácet a zaplatit z něj úroky nesplnil, toto žalovaný v průběhu řízení ostatně ani netvrdil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil v plné výši ani po zesplatnění dluhu, dostal se dnem následujícím do prodlení. Soud s ohledem na uvedené vyhověl výrokem I. rozsudku žalobě co do nároku na úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 24 653,13 Kč, dále soud žalobci přiznal z této částky úrok ve výši 17,40 % ročně a zákonný úrok, jak žalobce požadoval, částečně kapitalizované. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
8. V řízení však žalobce neuvedl žádná relevantní tvrzení k požadované částce 500 Kč, představující nepovolený debet, rovněž ani nepředložil žádný důkaz. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Jelikož se však žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o.s.ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Co do částky 500 Kč tak soud žalobu zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení až na marginální část zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši, a to v částce 1 207 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 007 Kč a paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka za dva úkony (výzva k plnění, podání žaloby) po 100 Kč ve smyslu § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění.