Výrok
I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 12 392,62 Kč spolu s úrokem ve výši 7 % ročně z částky 12 392,62 Kč ode dne 22. 10. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 392,62 Kč ode dne 22. 10. 2015 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 392,62 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky se společností [právnická osoba]., o čemž byl žalovaný informován. Dne 31. 8. 2015 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena splátková dohoda, na základě které žalovaný uznal a zavázal se vůči žalobci uhradit dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. [hodnota] v celkové výši 13 336,17 Kč. První splátka ve výši 500 Kč byla splatná dne 21. 9. 2015. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaná částka představuje jistinu 12 392,62 Kč. Žalobce se dále domáhal úroku ve výši 7 % ročně z částky 12 392,62 Kč ode dne 22. 10. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 392,62 Kč ode dne 22. 10. 2015 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobce se z jednání soudu omluvil, odročení nežádal. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 10. 2024 včetně oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]., na straně postupníka, a žalobce, na straně postupitele, uzavřeli smlouvu, na základě které společnost [právnická osoba]. postoupila žalobci soubor pohledávek včetně pohledávky ve výši 17 013,56 Kč za žalovaným, o čemž byl žalovaný informován.
4. Ze splátkové dohody bylo zjištěno, že mezi společností [Anonymizováno], zastoupenou společností [právnická osoba], a žalovaným, byla dne 6. 10. 2015 uzavřena dohoda, na jejímž základě žalovaný uznal co do důvodu i výše dluh vyplývající ze smlouvy č. [hodnota] ze dne 4. 6. 2008, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], který ke dni uzavření dohody činil 12 392,62 Kč. Žalovaný se zavázal společnosti [Anonymizováno] splácet dluh navýšený o smluvní úroky, tj. částku v celkové výši 13 336,17 Kč, v pravidelných splátkách po 500 Kč počínaje 21. 9. 2015, přičemž poslední splátka měla činit 836,17 Kč.
5. Podle § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení.
6. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
7. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. V daném případě žalobce neusnesl břemeno tvrzení a v návaznosti na to ani břemeno důkazní ohledně vzniku a obsahu uplatněného nároku. Žalobce pouze tvrdil, že nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, aniž by konkrétně tvrdil důvod vzniku a obsah postoupené pohledávky. I v případě tvrzení o uznání dluhu žalobce pouze uvedl, že byla uzavřena splátková dohoda, na základě které žalovaný uznal a zavázal se vůči žalobci uhradit dluh vyplývající z úvěrové smlouvy č. [hodnota] v celkové výši 13 336,17 Kč. Žalobce tak nevylíčil rozhodující skutečnosti ohledně důvodu vzniku uznaného dluhu, ani jeho obsahu, tedy jak vznikl závazek, který žalovaný uznal, a z čeho se tento závazek skládá, neboť částka 13 336,17 Kč může představovat např. jistinu, úrok, úrok z prodlení, poplatky, smluvní pokutu či jiné příslušenství. Pouhý odkaz na listiny přitom nenahrazuje povinnost tvrzení. Uznání dluhu pouze utvrzuje existující dluh, nezakládá jej, pouhé tvrzení o uznání dluhu bez uvedení konkrétních okolností samotného vzniku dluhu nelze za splnění povinnosti tvrzení považovat. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen podle § 118a o. s. ř. (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že smlouvy, v nichž společnost [Anonymizováno] vystupuje jako věřitel, jsou částečně neplatné co do výše příslušenství. I pokud by tedy žalobce břemeno tvrzení unesl, zabýval by se soud otázkou, zda uznání dluhu žalovaným bylo platným právním jednáním a zda se nejednalo o obcházení zákona nebo o jednání v rozporu s dobrými mravy. Vzhledem k absenci základních tvrzení však soud neměl možnost tyto úvahy učinit.
9. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak soud rozhodl o zamítnutí žaloby v celém rozsahu.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.