223 C 144/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 34 720 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 16. 1. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru č.[hodnota] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč splatných vždy každého 20. dne daného měsíce. Celková cena úvěru činila 44 424 Kč. Pro případ zasílání upomínek byla sjednán poplatek ve výši 300 Kč za každou zaslanou upomínku. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení s každou neuhrazenou splátkou úvěru a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný dne 17. 1. 2024 zaplatil 2 Kč, dne 26. 2. 2024 zaplatil 1 400 Kč a dne 24. 3. 2024 zaplatil 1 066 Kč, celkem žalovaný žalobkyni uhradil 2 468 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas nehradil splátky, byl úvěr ke dni 26. 6. 2024 zesplatněn. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu ve výši 28 989 Kč, úroky ve výši 1 953 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč za prodlení s úhradou 4 splátek, smluvní pokutu ve výši 1 573 Kč za prodlení s neuhrazeným zůstatkem úvěru, úrok ve výši 27,57 % ročně z částky 28 898 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 14,75 % z částky 28 898 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 28 898 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil na den 20. 2. 2025 jednání. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaný se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).

4. Provedeným dokazováním soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním.

5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu ČNB, bylo soudem zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], přílohy č. [hodnota] úvěrové smlouvy, přílohy č. [hodnota] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a přehledu splátek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému na bankovní účet vyplacena částka 27 500 Kč, částka 2 000 Kč byla vyplacena na bankovní účet zprostředkovatele. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a celkově zaplatit částku 44 424 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách po 1 234 Kč. Zápůjční roční úroková sazba činí 27,57 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného byla v IV. 2. bodu písm. b) sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. V rámci bodu IV. 4. písm. b) byl sjednán poplatek za každou odeslanou upomínku 100 Kč. V rámci bodu IV. 1. písm. d) je upraveno zesplatnění v případě, že je dlužník v prodlení s úhradou jedné splátky či její části po dobu delší než dva měsíce. [adresa] podpisu žalovaného byl uveden pouze verifikační kód.7. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 16. 1. 2024 soud zjistil, že insolvenční rejstřík i centrální evidence exekucí je bez záznamu. Příjmy žalovaného činí 53 000 Kč. Výdaje jsou na bydlení ve výši 4 000 Kč. Žalovaný má vyživovací povinnost. Normativní náklady na bydlení jsou 13 737 Kč, životní minimum činí 7 960 Kč a nezabavitelná částka je 15 498 Kč.8. Z čestného prohlášení ze dne 16. 1. 2024 soud zjistil, že [jméno FO] uvedl, že je otcem žalovaného a tvoří s ním společnou domácnost. Žalovaný měsíčně přispívá na nákladech 4 000 Kč.9. Z výplatní pásky za listopad 2023 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem částku 55 138 Kč. Z výplatní pásky za prosinec 2023 soud zjistil, že žalovaný měl čistý příjem částku 50 889 Kč.10. Z výpisu z centrální evidence exekucí ke dni 16. 1. 2024 a z výpisu insolvenčního rejstříku ke dni 16. 1. 2024 soud zjistil, že nebyly nalezené žádné záznamy.11. Z čestného prohlášení o závazcích ze dne 16. 1. 2024 soud zjistil, že žalovaný neuvedl žádné závazky. Jeho příjem je 53 000 Kč a výdaje jsou 4 000 Kč na bydlení. Splátky jiných úvěrů žalovaný neuvedl.12. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 17. 1. 2024 byla na bankovní účet č. [č. účtu] zaslána částka 1 Kč pod VS [var. symbol]. Jako plátce byl uveden žalovaný. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 17. 1. 2024 byla na bankovní účet č. [č. účtu] zaslána částka 27 500 Kč pod VS [var. symbol]. Jako příjemce byl uveden žalovaný. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že dne 17. 1. 2024 byla na bankovní účet č. [č. účtu] zaslána částka 2 500 Kč pod VS [var. symbol]. Jako příjemce byl uveden [jméno FO].13. Z bonity smlouvy č. [hodnota] soud zjistil, že celkem bylo zaplaceno 2 468 Kč a zbývá uhradit 30 851 Kč.14. Z upomínky ze dne 24. 4. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu, přičemž upomínka byla zpoplatněna částkou 100 Kč.15. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 6. 2024 a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl pod hrozbou žaloby upomínán k úhradě dluhu do 10 dnů od odeslání výzvy. Zároveň byly žalovanému naúčtovány náklady 300 Kč za upomínání.16. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.17. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 SpÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.22. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatelka, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení SpÚ.23. Z § 86 odst. 1 SpÚ plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, [Anonymizováno] -[Anonymizováno], C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020 č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).24. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet úvěr neunesla. Žalobkyně se sice k samotné úvěruschopnosti vyjádřila, předložila i listinné důkazy, avšak ty se v zásadě týkaly pouze příjmů. Pokud šlo o výdaje, pak žalobkyně v zásadě vycházela toliko z normativních výdajů, které nemají s realitou běžného života nic společného, když je zřejmé, že situace každého žadatele o úvěr je zcela odlišná a musí být vždy individualizována. Za situace, kdy žalobkyni nic nebránilo ověřit reálné výdaje žalovaného, dokladem SIPO, vyúčtováním za telefonní služby nebo za elektřinu/plyn, ale také celkovými výpisy z bankovního účtu, nelze než dospět k závěru, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného v dané době s odbornou péčí.25. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný však od žalobkyně převzal částku 27 500 Kč, částka 2 500 Kč nebyla poskytnuta žalovanému, přičemž dosud žalobkyni uhradil pouze částku 2 468 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 25 032 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Stejně tak je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení, tak jak shora uvedeno, když platí, že v případě bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dopisem ze dne 26. 6. 2024 (doručení dle § 573 o. z.) a žalovaný byl povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, tj. do 8. 7. 2024. V prodlení je tak žalovaný od 9. 7. 2024 a od tohoto data náleží žalobkyni též zákonný úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.26. Na základě výše uvedeného soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 25 032 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 032 Kč od 9. 7. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žalovaná jako nedůvodná zamítnuta.27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 131 Kč, přičemž tato částka představuje 44,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 736 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 720 Kč sestávající z částky 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 700 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 550 Kč ve výši 535,50 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.28. Lhůty k plnění se opírají o § 160 odst. 1 o. s. ř.