Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 495,06 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 495,06 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení:– částky 604,16 Kč,– zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 495,06 Kč od 27. 6. 2024 do 18. 7. 2024,– rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 10 495,06 Kč od 19. 7. 2024 do zaplacení,– kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 18. 4. 2023 do 13. 6. 2024 ve výši 1 820,10 Kč,– kapitalizovaného úroku ve výši 7 619,21 Kč,se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 137,31 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([Anonymizováno] [právnická osoba].) a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 18. 11. 2022 smlouva o úvěru č. 462407, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na jeho účet úvěr ve výši 10 500 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 609 Kč do 17. 4. 2023. Smlouva byla uzavřena po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně. S účinností ke dni 26. 6. 2024 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).
3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu.
4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 08E04/462407 včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně Emma´s credit s.r.o. a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 500 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni poskytnuté prostředky, úrok sjednaný v pevné výši 310,68 Kč a poplatek za poskytnutí 4 298,32 Kč v jedné splátce do 18. 12. 2022. Ve smlouvě bylo výslovně ujednáno, že žalovaný vystupuje jako spotřebitel. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána povinnost zaplatit právní předchůdkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, byly sjednány také poplatky za upomínání. Strany také v rámci smlouvy sjednaly Sazebník poplatků.
6. Z dodatku ke smlouvě ze dne 12. 4. 2023 soud zjistil, že tímto dodatkem byla splatnost odložena na den 17. 4. 2023, přičemž ke dni uzavření dodatku nesplacená jistina činila 10 495,06 Kč.
7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 18. 11. 2022 na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 10 500 Kč.
8. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností k 26. 6. 2024, o čemž byl žalovaný informován a zároveň byl vyzván k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu, jenž byl odeslán dne 2. 7. 2024. Z upomínek, předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby opakovaně upomínán o zaplacení.
9. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru ověřovala jakýmkoli způsobem s odbornou péčí schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem a číslem občanského průkazu, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
13. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost. Žalobkyně ani netvrdila, že by k takovým zjištěním a ověřením došlo.
14. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla.
15. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
16. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 10 500 Kč. Zároveň bylo dodatkem ke smlouvě prokázáno, že z dané částky zůstalo nesplaceno 10 495,06 Kč. Žalovaný zároveň netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil více, neuplatnil žádnou obranu. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 10 495,06 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 10 495,06 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 604,16 Kč a kapitalizovaného úroku, soud žalobu zamítl.
17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 19. 7. 2024 v odpovídající sazbě. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně prokazatelně dle obsahu spisu poprvé učinila dne 2. 7. 2024 určením data splatnosti do 10 dnů od doručení (jedná se o výzvu z 1. 7. 2024). Výzva byla žalovanému dle § 573 o. z. doručena dne 8. 7. 2024, tedy třetí pracovní den po odeslání, splatnost nastala 18. 7. 2024 a ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení. V daném případě se jedná o první žalobkyní prokázanou upomínku s dokladem o odeslání, u jakýchkoli dřívějších upomínek či výzev k zaplacení žalobkyně neunesla důkazní břemeno o jejím odeslání, ačkoli i o tom měl soud případně v úmyslu žalobkyni poučit. Soud tak žalobu částečně zamítnul co do úroku z prodlení tak, jak uvedeno ve výroku II.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 137,31 Kč, přičemž tato částka představuje 5,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,2 %). Při výpočtu náhrady nákladů řízení zohlednil soud i příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení soudního rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak vycházel z toho, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 11 543,56 Kč (jistina + zákonný úrok z prodlení z částky 10 495,06 Kč od 19. 7. 2024 do 30. 4. 2025), žalovaný co do částky 10 323,39 Kč (smluvní pokuta + kapitalizovaný úrok + + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení + zákonný úrok z prodlení z částky 10 495,06 Kč od 27. 6. 2024 do 18. 7. 2024 + rozdíl zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 10 495,06 Kč od 19. 7. 2024 do 30. 4. 2025). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 s ohledem na čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 099,22 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. O jejich splatnosti k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.
19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.