Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 30. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 9 715 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 11. 5. 2024 do 29. 1. 2025, z částky 225 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení a z částky 2 700 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba]. byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel dne 10. 4. 2024 žalované úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Spolu s úvěrem se zavázala uhradit úrok ve výši 225 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 2 700 Kč. Pro případ prodlení žalované byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, poplatek za administraci a náklady spojené s upomínáním. Žalovaná úvěr nesplatila. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku postoupila na žalobkyni. Dlužná částka sestává z jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 225 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč, poplatku za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši 800 Kč, poplatku za administraci prodlení ve výši 700 Kč, poplatku za upomínky formou písemných výzev k úhradě ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 290 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalovanou k úhradě dluhu vyzvala, žalovaná ale nereagovala.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
4. Na základě provedeného dokazování dospěl následujícím skutkovým zjištěním.
5. Z listiny nazvané jako smlouva o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] ze dne 10. 4. 2024 a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]., a žalovaná uzavřely dohodu, dle které se společnost [právnická osoba]., zavázala žalované poskytnout dne 10. 4. 2024 na bankovní účet č. [č. účtu] úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku ve výši 225 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 700 Kč splatit do 10. 5. 2024. Pro případ prodlení žalované byly mezi stranami sjednány náklady spojené s upomínáním, poplatek za administraci a smluvní pokuta. Listiny nebyly žalovanou podepsány.
6. Z potvrzení provedení transakce bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]., zaslala žalované na bankovní účet č. [č. účtu] dne 10. 4. 2024 částku 15 000 Kč.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. [hodnota] ze dne 20. 7. 2024 vzal soud za prokázané, že společnost [právnická osoba]., a společnost [právnická osoba], uzavřely smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou v celkové výši 22 375 Kč splatné ke dni 20. 7. 2024, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 10. 4. 2024. Ze smlouvy o postoupení pohledávek 18/24 ze dne 22. 7. 2024 uzavřené mezi společností [právnická osoba], jakožto postupitelem, a žalobkyní, jakožto postupníkem, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
8. Z výzvy a z přehledu bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]., žalovanou opakovaně k zaplacení dlužné částky upomínala.
9. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 1. 2025 včetně podacího archu ze den 17. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby k úhradě dlužné částky vyzvána, a to ve lhůtě 7 dnů.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. Žalobkyně netvrdila v žalobě nic k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované, v této souvislosti do spisu nezaložila ani žádné důkazy ani provedení takových důkazů nenavrhla. Soud měl v úmyslu žalobkyni při prvním jednání ve věci poučit a vyzvat podle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů k uvedené otázce. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, možnost být poučena a vyzvána si tak sama vzala, a to za situace, kdy si musela být vědoma možných důsledků uvedeného jednání.
13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
14. V daném případě, jak uvedeno shora, se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu o úvěru je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 15 000 Kč žalované a žalovaná žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdila, vyšel soud z toho, že žalovaná se na úkor žalobkyně o tuto částku bezdůvodně obohatila (§ 2991 a § 2993 o. z.). Bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna podle § 87 odst. 1 věty třetí SpÚ vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužné částky výzvou odeslanou dne 17. 1. 2025. V této výzvě byla uvedena lhůta plnění do 7 dnů. Výzva byla v souladu s § 573 o. z doručena dne 22. 1. 2025. Žalovaná se proti této lhůtě nijak nebránila a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jejím možnostem. Počínaje dnem 30. 1. 2025 je tedy žalovaná v prodlení a od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
18. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 15 000 Kč připadající na jistinu a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 30. 1. 2025 do zaplacení. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, přičemž tato částka představuje 21,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,69 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 989 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 24 715 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.