223 C 38/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, přičemž žalobou uplatnila dva dílčí nároky. Nárok č. 1 odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 27. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. 0428048, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 404 Kč a dále se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 15 410 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 679 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 48 093 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 17 měsíčních splátkách po 2 829 Kč nejpozději do 27. 6. 2024. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 7. 2023 ve výši 500 Kč a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně na uhrazené celé zbývající dlužné částky, která tak činila na jistině 20 427,01 Kč, na úroku 1 106,33 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 13 255,06 Kč, na úhradě za administrativní činnost 3 245,78 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 4 058,82 Kč. V důsledku prodlení žalované se neuhrazená jistina úvěru úročí od 28. 6. 2024 úrokem ve výši 8 % ročně. Dále vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 11 500 Kč. Nárok č. 2 žalobkyně odůvodnila tím, že mezi její právní předchůdkyní a žalovanou byla dne 14. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 0399768, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 014 Kč a dále se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do 14. 8. 2023. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 25. 7. 2023 ve výši 200 Kč a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně na uhrazené celé zbývající dlužné částky, která tak činila na jistině 7 357,34 Kč, na úroku 147,80 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 3 233 Kč, na úhradě za administrativní činnost 989,14 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 1 285,71 Kč. V důsledku prodlení žalované se neuhrazená jistina úvěru úročí od 15. 8. 2023 úrokem ve výši 8 % ročně. Dále vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 8 857,48 Kč. Pohledávky byly na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 10. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno písemně. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. K výzvě soudu stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne 21. 7. 2025 doplnila, že před uzavřením smluv o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny složenkami a rozhodnutím k péči o osobu blízkou. Žalovaná v žádosti ze dne 14. 6. 2022 uvedla, že pečuje o osobu blízkou a její příjem je 33 285 Kč, výdaje má celkem 6 500 Kč, z toho 2 000 Kč tvoří splátky stávajících půjček a 2 000 Kč na bydlení a energie. V žádosti ze dne 27. 1. 2023 uvedla, že její příjem činí 19 983 Kč a její výdaje 15 076 Kč měsíčně, z toho 5 116 Kč na splátky stávajících půjček a 3 500 Kč na bydlení a energie. Je svobodná a bydlí v nájmu. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalované. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná.

3. Podáním ze dne 21. 7. 2025 vzala současně žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 947,59 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 914 Kč u nároku č. 1 a co do kapitalizovaného úroku ve výši 109,92 Kč a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 212,54 Kč u nároku č. 2. Jelikož tak žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, postupoval soud podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a aniž by zjišťoval stanovisko žalované, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jak bude uvedeno níže.

7. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Z žádosti o úvěr ze dne 14. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, který by splácela v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, bezdětná, pečuje o osobu blízkou a má příjem ve výši 33 285 Kč měsíčně. Bydlí v nájmu, za bydlení platí měsíčně 2 000 Kč, další výdaje činí 4 500 Kč měsíčně.

10. Z žádosti o úvěr ze dne 27. 1. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná požádala právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který by splácela v 20 měsíčních splátkách po 3 387 Kč. V žádosti uvedla, že je svobodná, bezdětná a má příjem ve výši 19 983 Kč měsíčně. Bydlí v nájmu, za bydlení platí měsíčně 3 500 Kč, další výdaje činí 11 576 Kč měsíčně.

11. Z poštovních poukázek bylo zjištěno, že k rukám žalované byl vyplácen příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč a dále příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč. Rovněž k jejím rukám byl vyplácen invalidní důchod pro [jméno FO] ve výši 13 535 Kč. Z potvrzení Úřadu práce ČR ze dne 14. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná poskytuje péči panu [jméno FO] a je jí vyplácen příspěvek na péči.

12. Ze smlouvy o úvěru č. 0399768 včetně přílohy č. 1 (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 14. 6. 2022 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky uhradit včetně úroku ve výši 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 20 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy v místě jejího bydliště. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že v období od 15. 6. 2022 do 25. 7. 2023 zaplatila žalovaná na úvěr celkem 24 171 Kč.

13. Ze smlouvy o úvěru č. 0428048 včetně přílohy č. 1 (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 27. 1. 2023 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky uhradit včetně úroku ve výši 1 404 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 15 410 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 3 679 Kč a inkasní poplatek 4 600 Kč, to vše v 17 měsíčních splátkách po 2 829 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 23 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy v místě jejího bydliště. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že v období od 28. 1. 2023 do 25. 7. 2023 zaplatila žalovaná na úvěr celkem 6 000 Kč.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 včetně její přílohy č. 1, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2024 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávky za žalovaným z výše uvedených smluv o úvěru byly postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován.

15. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužných částek nejpozději ve lhůtě do 8. 2. 2025.

16. Z výpisu vylustrovaných věcí vedených u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že v období před poskytnutím úvěru byla u zdejšího soudu proti žalované jako povinné vedena 3 exekuční řízení - exekuční řízení sp. zn. 51 EXE 637/2019 pro částku 38 174 Kč ve prospěch [právnická osoba], exekuční řízení sp. zn. 57 EXE 699/2021 pro částku 1 834 Kč ve prospěch Úřadu práce ČR a exekuční řízení sp. zn. 59 EXE 977/2022 pro částku 48 834 Kč ve prospěch [právnická osoba].

17. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 14. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 14 splátkách po 2 656 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Dále dne 27. 1. 2023 uzavřely smlouvu o úvěru č. 0428048, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 23 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 17 splátkách po 2 829 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Strany si sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila poštovní poukázky dokládající vyplácení příspěvku na péči 19 200 Kč a příspěvku na mobilitu 550 Kč, příp. invalidního důchodu ve výši 13 535 Kč pro [jméno FO]. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu a její výdaje na bydlení činí 2 000 Kč, resp. 3 500 Kč měsíčně. Žalovaná celkem na úvěr ze smlouvy o úvěru č. 0399768 zaplatila částku ve výši 24 171 Kč, na úvěr ze smlouvy o úvěru č. 0428048 pak 6 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni. Žalovaná dlužné částky neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní před podáním žaloby vyzvána.

18. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

19. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla žalované poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.

23. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).

24. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně však po poučení pouze odkázala na písemné doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2025 a nic dalšího neuvedla.

25. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že příjem žalované byl ověřen z poštovních poukázek a z rozhodnutí k péči žalované o osobu blízkou. Z doložených poštovních poukázek vyplynulo, že k rukám žalované byl vyplácen příspěvek na péči ve výši 19 200 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 550 Kč. Ačkoliv byl však příspěvek na péči (a mobilitu) vyplácen žalované, stále se jedná o příspěvek na péči, který je z povahy věci účelově vázán na zajištění péče a pomoci oprávněné osobě. Příspěvek je tedy příjmem osoby oprávněné a je toliko vyplácen k rukám osoby pečující. Příspěvek sice může být využit i na úhradu osobních a bytových potřeb žalované (zejména pokud by o jinou osobu celodenně pečovala a nemohla si sama fakticky zajistit jiný příjem), nikoliv však k úhradě jejích dluhů. Podle zákona o sociálních službách se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na péči jiné osoby, nepodléhá výkonu rozhodnutí a Úřad práce ČR kontroluje, zda byl příspěvek skutečně využit k zajištění pomoci závislé osobě. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepostupovala správně, pokud vycházela z příjmu žalované spočívajícího v příspěvku na péči, na mobilitu, a dokonce v invalidním důchodu pana [jméno FO], aniž by k výše uvedenému přihlédla.

26. Pokud pak jde o výdaje žalované, k nim žalobkyně uvedla, že byly ověřovány z výpisů z bankovního účtu žalované. Tyto výpisy však již soudu nedoložila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaná tyto výpisy k ověření svých výdajů předkládala a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy k dispozici (výpis z bankovního účtu není v žádosti o úvěr výslovně označen). Žalovaná ve své žádosti o úvěr označila své výdaje na bydlení včetně energií ve výši 2 000 Kč, resp. 3 500 Kč. Jak bylo uvedeno shora, žalobkyně nedoložila, jakým způsobem její právní předchůdkyně výdaje žalované zkoumala. Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). Výdaje na bydlení, jídlo, dopravu a osobní náklady ve výši uvedené v žádostech o úvěr se pak soudu jeví jako neadekvátní v poměru k běžným nákladům dospělého člověka.

27. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Primárním ukazatelem schopnosti žalované úvěr splácet by přitom v daném případě byl s ohledem na informace uváděné žalovanou o již existujícím splátkovém zatížení výpis z Centrální evidence exekucí a rovněž nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Lustrací žalované u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti ní jako povinné vedeno několik exekučních řízení na základě exekučních titulů z této doby. Zejména ve prospěch Průmyslové[Anonymizováno] [podezřelý výraz] pojišťovny se přitom jednalo o částky v nezanedbatelné výši. Právě tato skutečnost včetně toho, že má žalovaná trvalé bydliště hlášené na adrese úřadu, měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně signálem, že má schopnost žalované splácet úvěr posuzovat důkladněji především stran její dluhové situace.

28. Rovněž lze poukázat na rozhodnutí Soudního dvoru EU ze dne 11. 1. 2024 spis. zn. C-755/22 (jehož předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce), který uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky, neboť cílem směrnice je nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Na základě shora prezentované judikatury Evropského soudního dvora je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.

29. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, že její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalované splácet úvěr s řádnou péčí. Smlouvy o úvěru proto soud shledal jako absolutně neplatné. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

30. Dále se soud zabýval tím, zda je možné posoudit nárok žalobkyně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši 20 000 Kč a částku 23 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na úvěrových smlouvách, přičemž dosud na dlužnou částku ve výši 20 000 Kč zaplatila 24 171 Kč a na dlužnou částku 23 000 Kč zaplatila pouze 6 000 Kč, což vyplývá z tvrzení žalobkyně, které žalovaná v průběhu řízení nikterak nerozporovala. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu s § 1879 o. z. postoupena, co do částky 17 000 Kč (nárok č. 2) bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal od 9. 2. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé učinila dne 24. 1. 2025 a stanovila lhůtu k plnění do 8. 2. 2025. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila, že by ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo v jejích možnostech v této lhůtě svůj dluh splnit a dle názoru soudu jde o lhůtu přiměřenou. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

31. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě ve výroku II. tohoto rozsudku vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 9. 2. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud ve výroku III. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.