Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 750 Kč, a to v měsíčních splátkách po 1 000 Kč vždy do 20. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se co do částky 1 657,24 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 526,72 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku za období od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025 ve výši 3 568,72 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 631 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 407,24 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 4. 7. 2025 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet alespoň v měsíčních splátkách splatných nejpozději do 15. dne v měsíci v minimální výši 1 250 Kč. Žalovaný dne 15. 7. 2025 zaplatil první splátku ve výši 1 250 Kč, avšak neuhradil následující splátku splatnou k 15. 8. 2025, čímž smlouvu porušil. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil, ačkoliv k tomu byl před podáním žaloby opakovaně upomínán. Žalobkyně proto po žalovaném požaduje jistinu úvěru ve výši 24 958 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 568,72 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 526,72 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 449,24 Kč.
2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal. Uvedl, že smlouva je nesrozumitelná, není jednoduché se v ní orientovat a je velice obsáhlá. Smlouva byla sjednána elektronicky a na dokumentu není připojen podpis žalovaného. V době uzavření smlouvy byl žalovaný již v dluhové pasti a nebyl schopný ze svého příjmu hradit všechny závazky. Žalobkyně porušila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, pokud mu úvěr přesto poskytla. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného, které žalobkyně měla k dispozici, je patrné, že během měsíce června 2025 na sebe žalovaný nabral další závazky, které nebyly v době uzavření úvěrové smlouvy ještě v registru SOLUS. Nadto sjednané RPSN odporuje svou výší dobrým mravům. Žalovaný se proto domnívá, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Jelikož žalobkyně žalovanému poskytla částku 25 000 Kč, na kterou žalovaný doposud uhradil částku 1 250 Kč, náleží žalobkyni částka 23 750 Kč jako bezdůvodné obohacení. Pokud jde o úrok z prodlení, počátek běhu promlčecí doby by měl být dle judikatury Nejvyššího soudu datován ode dne, kdy bylo postaveno najisto, kolik a jak má být hrazeno, protože až od tohoto okamžiku došlo k prodlení.
3. Ve věci bylo nařízeno jednání na den 30. 12. 2025, na které se žalovaný osobně dostavil. Žalobkyně se k jednání nedostavila, z jednání se omluvila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný při jednání dále uvedl, že o úvěr žádal přes internet a smlouva mu byla zaslána na e-mail ve znění, v jakém byla doložena soudu. Čerpal částku 25 000 Kč, ale již ji nezvládl splácet. Požádal soud o možnost měsíčních splátek po 1 000 Kč, náhradu nákladů řízení je schopen zaplatit jednorázově.
4. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
5. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 4. 7. 2025 bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový revolvingový úvěr až do výše úvěrového rámce 25 000 Kč, přičemž čerpaná částka bude vyplacena žalovanému bezhotovostně na jeho bankovní účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z čerpané částky, minimálně ve výši 1 250 Kč. Sjednána byla roční zápůjční úroková sazba ve výši 57,99 % a roční procentní sazba nákladů ve výši 76,18 %. Přílohou smlouvy je dokument o posouzení úvěruschopnosti žalovaného s výsledkem, že žalovaný má měsíčně zůstatek v částce 2 513 Kč a je schopen úvěr splácet.
6. Z potvrzení o bezhotovostní platbě bylo zjištěno, že dne 4. 7. 2025 byla žalobkyní na účet žalovaného vyplacena částka 25 000 Kč.
7. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně dne 21. 11. 2025 žalovaného informovala o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě dlužné částky nejpozději do 5. 12. 2025.
8. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od 24. 3. 2025 do 25. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období pravidelný měsíční příjem v průměrné výši 34 000 Kč, současně však jeho výdaje tento příjem převyšovaly. Na jeho účtu jsou v tomto období evidovány různé nebankovní zápůjčky a úvěry, a to dne 17. 4. 2025 ve výši 10 000 Kč od [právnická osoba], dne 27. 4. 2025 ve výši 4 500 Kč od Avafin [právnická osoba]., ve dnech 8. 5. 2025, 9. 5. 2025 a 10. 5. 2025 v celkové výši 10 000 Kč od [právnická osoba]., dne 19. 5. 2025 ve výši 5 000 Kč od Emma´s credit s.r.o., ve dnech 25. 5. 2025, 31. 5. 2025 a 2. 6. 2025 v celkové výši 20 000 Kč od Avafin [právnická osoba]., dne 6. 6. 2025 ve výši 4 000 Kč od Orange [právnická osoba]., ve dnech 8. 6. 2025 a 9. 6. 2025 v celkové výši 10 553,71 Kč od [právnická osoba]., dne 16. 6. 2025 ve výši 25 000 Kč od Multitude Bank Plc, dne 19. 6. 2025 ve výši 15 000 Kč od [právnická osoba], dne 24. 6. 2025 ve výši 23 000 Kč od [právnická osoba] a dne 25. 6. 2025 ve výši 5 000 Kč od [právnická osoba].
9. Ze seznamu závazků, návrhu smírného řešení, návrhu na zahájení řízení a z dohody o narovnání bylo zjištěno, že žalovaný aktuálně eviduje celkem [hodnota] závazků, které se snaží smírně řešit.
10. Z ostatních listinných důkazu nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti. Potvrzení o platbě doložené žalovaným nebylo k důkazu prováděno pro nadbytečnost, neboť platba ve výši 1 250 Kč nebyla mezi účastníky sporná.
11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně a žalovaný sjednali dne 4. 7. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč bezhotovostně na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil částku ve výši 1 250 Kč. V době 3 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal velké množství zápůjček od nebankovních subjektů, což je patrné z výpisů z jeho bankovního účtu. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván.
12. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
13. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostředky elektronické komunikace, když žalovaný sám potvrdil, že mu smlouva v doloženém znění byla zaslána na jeho e-mail a že s jejím zněním souhlasil. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
18. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr však žalobkyně v projednávaném případě přistoupila zejména stran výdajů žalovaného lehkomyslně, když řádně nevyhodnotila existující úvěrové zatížení žalovaného. Přestože měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného za 3 měsíce předcházející sjednání úvěrové smlouvy, nepřihlédla ke zvyšující se tendenci žalovaného čerpat finanční prostředky od nebankovních subjektů a vytvářet nové závazky. Těch bylo vskutku velké množství a žalovaný nebyl schopen veškeré své závazky splácet. Jeho výdaje přesahovaly jeho příjem. Pokud žalobkyně přesto žalovanému poskytla další úvěr, vystavila se sama rizika, že jí nebudou finanční prostředky vráceny a úvěrová smlouva bude posouzena jako neplatná.
19. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
20. Vzhledem k výše uvedenému tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou péčí, a vzhledem k uvedenému smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.
21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 1 250 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 23 750 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Pokud jde o nárok na úrok z prodlení, ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu vyšel soud ze skutečnosti, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě bezdůvodného obohacení, přičemž poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu proto vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
22. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 750 Kč a ve zbývající části nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Povinnost k plnění byla dle § 160 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. k žádosti žalovaného stanovena ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se k jednání nedostavila, aby se mohla k žádosti žalovaného vyjádřit, soud však má za to, že výše stanovených splátek je adekvátní jak s ohledem na poměry žalovaného, tak na oprávněné zájmy žalobkyně, která je zavedeným nebankovním poskytovatelem úvěrů a splátkový kalendář by ji neměl poškodit. Pokud žalovaný nezaplatí řádně a včas byť jen jedinou ze splátek, stane se splatnou naráz celá jistina.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 631 Kč, přičemž tato částka představuje 54,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně a úspěchu žalovaného v řízení s přihlédnutím k příslušenství). Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 499 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 25 407,24 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Advokát není plátcem DPH. Soud přiznal náhradu nákladů řízení podle § 14b a. t., protože se jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobné věci (např. u zdejšího soudu sp. zn. 221 C 31/2026, 220 C 17/2026, 218 C 7/2026) a předmětem řízení nebylo peněžité plnění, jehož tarifní hodnota by přesahovala 50 000 Kč.
24. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.