Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 51 882,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 19. 10. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 6 173,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 528,76 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 55 984,39 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 58 056,51 Kč od 4. 10. 2024 do 18. 10. 2024 a z částky 6 173,60 Kč od 19. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 17 334 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky, a to s odůvodněním, že dne 27. 11. 2023 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 56 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím nákupu zboží na splátky a prostřednictvím platební karty/mobilu. Celkem žalovaný čerpal částku 59 553,91 Kč. Na úvěr pak žalovaný uhradil částku 7 671 Kč. Žalovaný porušil závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně tak dne 19. 9. 2024 úvěr zesplatnila. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele, klientské informace o proměnných, nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 55 984,39 Kč, poplatku za pojištění ve výši 472,12 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Vedle těchto částek se žalobkyně domáhá zaplacení také kapitalizovaného úroku ve výši 8 528,76 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 55 984,39 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 553,18 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 58 056,51 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízeným jednáním se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednáním dostavila. Soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z předložených listin učinil soud následující zjištění o skutkovém stavu.
4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 27. 11. 2023 včetně pravidel programu soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 25 000 Kč s úrokem 26,28 % ročně, žalovaný se naproti tomu zavázal úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 400 Kč, jinak ve výši 4 % z dlužné částky. V rámci předmětné smlouvy žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový spotřebitelský úvěr na mobilní telefon Apple iPhone 14 Pro Max, výše prvního čerpání činila 17 029 Kč, platba v hotovosti činila 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal účelový spotřebitelský úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách po 893 Kč, splatnost první splátky byla 20. 12. 2023. Roční úroková sazba činila 23,59 %. Mezi stranami byly sjednány i poplatky požadované žalobkyní a pojištění schopnosti splácet revolvingový úvěr. K čerpání úvěru byla žalovanému poskytnuta karta. Pro případ prodlení žalovaného se splácením byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit účelně vynaložené náklady na upomínání a smluvní pokutu.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný načerpal celkem částku 59 553,91 Kč a uhradil celkem částku 7 671 Kč.
6. Z výzvy ze dne 19. 9. 2024 spolu s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána dne 20. 9. 2024.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2024 spolu s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky do 17. 10. 2024. Výzva byla odeslána dne 11. 10. 2024.
8. Podle smlouvy, úvěrové zprávy a potvrzení o ověření bonity klienta žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy od žalovaného zjistila, že je svobodný, nemá děti, bydlí ve vlastním domě/bytě, má ze zaměstnání u společnosti [právnická osoba], měsíční příjem 29 500 Kč, měsíční výdaje domácnosti žalovaného činí 9 500 Kč. Dále žalobkyně v interní tabulce eviduje odpovědi z registrů ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. K těmto údajům ani k dalším tvrzeným procesům týkajícím se úvěruschopnosti nepředložila žalobkyně žádné doklady, pouze předložila metodiku, kterou se řídí.
9. Po právní stránce soud postupoval takto.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu s žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, bydliště, číslo průkazu totožnosti). Smluvní vztah proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně tudíž, jakožto úvěrující, byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Žalobkyně však soudu neprokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, v tomto směru soudu předložila pouze potvrzení o ověření bonity klienta a úvěrovou zprávu s poměrně povrchními údaji týkajícími se poměrů žalovaného. Další listiny, především doklady k prokázání ověření tvrzených údajů nepředložila. V tomto směru zcela jistě nepostačuje ani metodika žalobkyně. Co se týká potvrzení o ověření bonity klienta a úvěrové zprávy, žalobkyně zjišťovala toliko osobní poměry a příjmy, ohledně výdajů žalovaného se spokojila s jedinou výslednou částkou, která nebyla nikterak konkretizována.
18. Při jednání soud žalobkyni poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně uvedla, že položka výdaje domácnosti obsahuje vše kromě nájmu, protože žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě, neví, zda se jedná o dům či byt. Žádné důkazy neoznačila ani nepředložila. Žalobkyně tudíž své důkazní břemeno neunesla.
19. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
20. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.
21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 59 553,91 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni doposud pouze 7 671 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by uhradil žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu poskytnutých a vrácených peněžních prostředků, tj. co do částky 51 882,91 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat, přičemž splatnost je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.
22. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 19. 10. 2024 pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 10. 10. 2024, kdy následující den odeslala žalovanému předžalobní upomínku a určila lhůtu k plnění. Ode dne 19. 10. 2024 je žalovaný v prodlení.
23. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.
24. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně zaznamenala v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. Soud tak přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobkyně) odečíst její neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 78,74 % pak má žalobkyně právo, aby jí žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jejího práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 17 334 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 22 013,96 Kč) a sestává ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 903 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 056,51 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 460 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 460 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 460 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 12. 5. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 12. 5. 2025 náhrada 604,18 Kč za 40 ujetých km v částce 304,18 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,2 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 794,18 Kč ve výši 3 316,78 Kč. Odměna a paušální náhrada hotových výdajů nenáleží žalobkyni za písemné podání ze dne 27. 2. 2025 a dne 27. 5. 2025, neboť se jednalo o doplnění žaloby, přičemž obsah těchto podání měl být již součástí samotné žaloby. Žalobkyně uvedla, že nepožaduje odměnu ani cestovné za jednání konané dne 12. 6. 2025. Třídenní lhůta k plnění ve výroku II. pak byla rovněž stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.