223 C 73/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 24. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit úrok v pevné výši 456 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 410 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 244 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 620 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 16 730 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč nejpozději do 24. 3. 2024. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 26. 4. 2023 ve výši 1 000 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 6 945,81 Kč, na úroku 288,81 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 3 150 Kč, na úhradě za administrativní činnost 888,23 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 1 157,14 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně a dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 4 500 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 25. 10. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ač k tomu byl před podáním žaloby vyzván.

2. K výzvě soudu stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně podáním ze dne 21. 7. 2025 doplnila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 24. 1. 2023 a byly ověřeny důchodovým výměrem. Žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu s příjmem ve výši 8 057 Kč měsíčně, přičemž jeho měsíční výdaje činí 6 500 Kč; je svobodný a bydlí u rodičů. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu žalovaného. S ohledem na tyto informace právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.

3. Podáním ze dne 21. 7. 2025 vzala současně žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 719,43 Kč na smluvní pokutě, co do částky 221,62 Kč na kapitalizovaném úroku a co do částky 444,89 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení. Jelikož tak žalobkyně učinila ještě před prvním jednáním ve věci, postupoval soud podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, řízení v rozsahu částečného zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především stran procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jak bude uvedeno níže.

7. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.

8. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost a předmětem jejího podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný dne 24. 1. 2023 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, který by splácel v 14 splátkách po 1 328 Kč. V žádosti uvedl, že je svobodný, bezdětný, pobírá invalidní důchod ve výši 8 057 Kč měsíčně. Bydlí u rodičů, za bydlení platí měsíčně 1 500 Kč, další výdaje činí 5 060 Kč měsíčně.

10. Z oznámení ČSSZ ze dne 15. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný pobíral invalidní důchod prvního stupně ve výši 8 057 Kč.

11. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] (předpis splátek) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 24. 1. 2023 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 456 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 410 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 244 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 620 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 195 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaný svým podpisem na listině stvrdil, že částka 9 000 Kč mu byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.

12. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že v období od 25. 1. 2023 do 26. 4. 2023 zaplatil žalovaný na úvěr celkem 4 300 Kč.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 10. 2024 včetně její přílohy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 11. 2024 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně písemně informován14. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 8. 2. 2025.15. Z výpisu vylustrovaných věcí vedených u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že minimálně v době 3 let před poskytnutím úvěru až do doby těsně před podpisem úvěrové smlouvy byla u zdejšího soudu proti žalovanému jako povinnému vedena tato exekuční řízení - exekuční řízení sp. zn. 54 EXE 542/2021 pro částku 3 329 Kč ve prospěch oprávněné společnosti [právnická osoba]., exekuční řízení sp. zn. 52 EXE 348/2023 pro částku 30 000 Kč ve prospěch oprávněného [adresa], exekuční řízení sp. zn. 54 EXE 308/2023 pro částku 9 775,51 Kč ve prospěch oprávněné společnosti [právnická osoba]. a sp. zn. 57 EXE 595/2023 pro částku 8 372,33 Kč ve prospěch oprávněné společnosti [právnická osoba].16. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 24. 1. 2023 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 14 splátkách po 1 195 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně doložil výměr invalidního důchodu ve výši 8 057 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů a jeho výdaje činí 6 560 Kč měsíčně. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil částku ve výši 4 300 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván.17. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).18. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.19. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.22. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).23. Soud žalobkyni při jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně však po poučení pouze odkázala na písemné doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2025 a nic dalšího neuvedla.24. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně zjistila příjem žalovaného ve výši 8 057 Kč měsíčně z invalidního důchodu, avšak k jeho výdajům převzala toliko tvrzení žalovaného uvedená v žádosti, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Byť žalobkyně v písemném doplnění žaloby tvrdila, že výdaje žalovaného ověřovala z výpisů z jeho bankovního účtu, tyto výpisy soudu nedoložila a nadto ani ze samotné žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaný tyto výpisy k ověření svých výdajů předkládal a že by měla právní předchůdkyně žalobkyně tyto výpisy k dispozici (na rozdíl od důchodového výměru není výpis z bankovního účtu v žádosti výslovně označen). Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024). I pokud by soud vycházel z údajů poskytnutých žalobkyní, pak rozdíl mezi tvrzenými příjmy a výdaji činil 1 497 Kč, což je tedy skutečně jen velmi těsně nad výši sjednané splátky 1 195 Kč měsíčně a tedy bylo zjevné, že při sebemenších vyšších výdajích žalovaného, než jak byly tvrzeny, nebude žalovaný schopen splátku uhradit.25. Nejvyšším soudem bylo opakovaně judikováno, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Lze pouze připomenout, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).26. Pouze v obecné rovině zůstává rovněž tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdkyně čerpala informace z veřejných registrů, neboť žádné z výstupů z těchto databází k žalobě připojeny nebyly. Ukazatelem schopnosti žalovaného úvěr splácet by přitom v daném případě byl především výpis z Centrální evidence exekucí a rovněž nahlédnutí do bankovních a nebankovních registrů. Lustrací žalovaného u zdejšího soudu bylo zjištěno, že v době tří let před uzavřením smlouvy o úvěru bylo proti němu jako povinnému vedeno několik exekučních řízení. Jednalo se přitom o částky v obdobné výši jako poskytnutý úvěr. Oprávněnými v těchto řízeních jsou mimo jiné i společnosti poskytující nebankovní půjčky. Právě tato skutečnost měla být pro právní předchůdkyni žalobkyně signálem, že má schopnost žalovaného splácet úvěr posuzovat důkladněji. Byť šlo v posuzované věci „toliko“ o úvěr ve výši 9 000 Kč, žalovaný byl zjevně v situaci, kdy měl problém i takto nízkou částku vrátit, byť se zpočátku snažil splátky hradit (nutno podotknout, že v nepravidelné výši). Tedy ani nízká výše úvěru nezprošťuje věřitele povinnosti zkoumat schopnost dlužníka úvěr splácet, jak bylo uvedeno shora.27. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu k řádnému zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Vzhledem k uvedenému soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.28. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu prostředky ve výši 9 000 Kč, přičemž žalovaný na dlužnou částku zaplatil pouze 4 300 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 4 700 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 9. 2. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalované odeslala dne 24. 1. 2025 a stanovila lhůtu k plnění do 8. 2. 2025. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, že by ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nebylo v jeho možnostech v této lhůtě svůj dluh splnit a dle názoru soudu jde o lhůtu přiměřenou. Ode dne následujícího je tak žalovaný v prodlení.29. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě ve výroku II. tohoto rozsudku vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 9. 2. 2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud ve výroku III. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl.30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku IV. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť ve věci procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.