Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 10 000 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 512,33 Kč od 11.6.2023 do 13.6.2024, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 771 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 186,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně[Anonymizováno] [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., uzavřela se žalovanou dne 11.5.2023 smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 10.6.2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši 3 195,29. Žalovaná dlužnou částku nesplatila. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení upomínána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 5. 8. 2024, dluh však neuhradila.
2. Platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky.
3. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně podáním ze dne 3.1.2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 8 390 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 571,6 Kč. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v rozsahu, v jakém byla žaloba vzata zpět, řízení zastavil.
4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] ze dne 11.5.2023, potvrzení o platbě a zprávy [právnická osoba]., ze dne 20. 12. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaná uzavřeli dne 11.5.2023 smlouvu o úvěru, na základě, které původní věřitel poskytl žalované převodem na jeho účet dne 11.5. 2023 částku 10 000 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradila. Podle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2024, seznamů postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.
6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalované. K ověření příjmů a výdajů však nebyly předloženy žádné doklady (zejména např. výplatní lístky a výpisy z bankovního účtu, z nichž obvykle vyplývá celková finanční situace spotřebitele, včetně případných závazků, možného přečerpání účtu, hrazení pravidelných plateb apod.), navíc žalovaná neuváděla žádné výdaje na osobní spotřebu (zejm. jídlo, drogerie, ošacení apod.), které je nutno při hodnocení poměrů žadatele o úvěr též zohlednit. Soud tedy dospěl k závěru, že původní věřitel neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele převzala částku 10 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně nic neuhradila, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině nadále částku 10 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 186,69 Kč, přičemž tato částka představuje 89,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,59 % a úspěchu žalované v rozsahu 5,41 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 571,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.