Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 26. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 63,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba]., uzavřela se žalovaným dne 26. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně takto žalovanému poskytla částku 7 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny, úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením pravidelných splátek, právní předchůdkyní žalobkyně byl opakovaně upomínán o úhradu dluhu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem společností [Anonymizováno] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Společnost [Anonymizováno] nabyla pohledávku od společnosti [právnická osoba]., na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském č. [hodnota] ze dne 26.10.2023, potvrzení o platbě a zprávy [právnická osoba], bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 26.10.2023 smlouvu o úvěru, na základě, které původní věřitel poskytl žalovanému převodem na jeho účet částku 7 000 Kč, která byla připsána na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradil.
4. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí ve vlastním bytě, měsíční příjem činí 37 025 Kč, měsíční výdaje 18 000 Kč.
5. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.6.2024 a seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 20.7.2025.
6. Před podáním žaloby žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky, předžalobní výzva je datována dne 20. 7. 2025.
7. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. V daném případě nebylo soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala faktické poměry žalovaného, zejména jeho obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Se žádosti o spotřebitelský úvěr vyplývají pouze informace poskytnuté žalovaným. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 7 000 Kč na účet žalovaného, však byla prokázána.
10. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalovaného, neposoudila tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele čerpal částku ve výši 7 000 Kč, na dluh nic neuhradil. Žalovaný tudíž ke dni podání žaloby žalobkyni dlužil částku 7 000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 7 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, a to ode dne následujícího po řádném doručení žaloby. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok I. a II.).
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 63,52 Kč, přičemž tato částka představuje 4,66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,33 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,67 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 377 Kč sestávající včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 300 Kč ve výši 63 Kč.