Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 228 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 228 Kč od 9. 2. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 27 184 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 1 941,96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 992,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 017,25 Kč od 2. 9. 2024 do 8. 2. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 6 789,25 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení, úroku 8 % ročně z částky 13 481,24 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 20. 12. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši 1 014 Kč a dále se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 3 600 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč nejpozději do 20. 2. 2024. Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 10.6.2024 ve výši 500 Kč a po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dlužné částky, která činila na jistině 13 481,24 Kč, na úroku 536,01 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru 6 300 Kč, na úhradě za administrativní činnost 1 780,46 Kč a na úhradě za možnost splácet úvěr v hotovosti 2 314,29 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně a dále na úhradu smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 8. 10. 2024 s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně při jednání navrhla, aby soud rozhodl rozsudkem pro zmeškání.
3. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odst. 3 rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
4. Soud v dané věci rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, neboť nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Soud dospěl k názoru, že z tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech plynou pochybnosti o oprávněnosti uplatněného nároku, a to především stran samotného uzavření smlouvy a procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jak bude uvedeno níže.
5. Soud v řízení provedl níže uvedené důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti.
6. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 12. 12. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně je česká akciová společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
7. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne 20. 12. 2022 v listinné podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 014 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč, to vše ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, maximálně však ve výši 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou. Žalovaná svým podpisem na listině stvrdila, že částka 20 000 Kč jí byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy.
8. K výzvě soudu stran posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně při jednání konaném dne 19.6.2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, uvedených v žádosti o úvěr. Poskytnuté informace byly ověřeny pracovní smlouvou, dohodou o změně pracovní smlouvy a výplatními páskami. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnána s příjmem 17 484 Kč, její náklady na bydlení činí 1 500 Kč, za dopravu, jídlo a osobní náklady zaplatí 6 960 Kč, má srážky ze mzdy 2 177 Kč a měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 992 Kč, celkové měsíční výdaje žalované činí 12 629 Kč. Dále žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a má jedná vyživovací povinnost. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a zaměstnavatelem [právnická osoba] [IČO] IČO, má soud za zjištěné, že žalovaná je zaměstná na pozici [Anonymizováno] od 2.6.2021, její pracovní poměr byl prodloužen Dodatkem ke změně pracovní smlouvy ze dne 27.4.2022 do 31.5.2023. Z výplatnic bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované v srpnu 2022 činil 20 574 Kč, a to po výkonu rozhodnutí ve výši 2 193 Kč, v měsíci září 2022 22 015 Kč, po výkonu rozhodnutí ve výši 2 460 Kč a v měsíci říjnu 2022 9 879 Kč.
9. Z transakční historie žalované bylo zjištěno, že v období od 21.5.2021 do 23.4.2023 zaplatila žalovaná na úvěr celkem 12 772 Kč.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 včetně její přílohy č. [hodnota], oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2024 a potvrzení o zaplacení kupní ceny bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně písemně informována.
11. Z předžalobní výzvy ze dne 24. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 8. 2. 2025.
12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne 20. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala úvěr splácet v 14 splátkách po 2 656 Kč spolu s úrokem a sjednanými poplatky. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně doložila k žádosti o úvěr pracovní smlouvu, dodatek k pracovní smlouvě a výplatnice. Ze mzdy žalované byly prováděny exekuční srážky. Žádné výdaje žalované nebyly doloženy. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas a dostala se do prodlení. Celkem na úvěr právní předchůdkyni žalobkyně či žalobkyni zaplatila částku ve výši 12 772 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, ač k tomu byla žalobkyní vyzývána.
13. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
14. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
18. Po právní stránce zhodnotil soud věc tak, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle nichž byla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru povinna řádně zkoumat úvěruschopnost žalované.
19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Platí přitom, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dále rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, [Anonymizováno] -[Anonymizováno], C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
20. Povinností věřitele je, aby před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru mimo jiné analyzoval spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. 101 VSPH 801/2022-62). Ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně řádně zkoumala příjem žalované, avšak k jejím výdajům nebylo uvedeno ničeho. Žalobkyně tak neprokázala, že ověřovala, zda má žalovaná dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení. Z výplatních pásek žalované bylo přitom patrné, že z její mzdy jsou strhávány exekuční srážky, tedy že již má závazky po splatnosti, které není schopna hradit. Žalobkyně tak své břemeno důkazní ve vztahu k řádnému zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.
21. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.
22. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná na dlužnou částku zaplatila 12 772 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka v souladu v § 1879 o. z. postoupena, co do částky 7 228 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 9.2.2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně žalované odeslala dne 24.1.2025 a stanovila lhůtu k plnění do 8.2.2025. Ode dne následujícího je tak žalovaná v prodlení.
23. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 228 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 9.2.2025 do zaplacení. Výše úroku je dána dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
24. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem III. tohoto rozsudku rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, když ve věci procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.