Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnutoESLP

Spisová značka

224 C 36/2022

Soud: Okresní soud v KladněDatum rozhodnutí: 21. 4. 2022Č. j.: 224 C 36/2022-42Soudce: JUDr. Jitka SikorováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 28. 6. 2022Předmět řízení: o zaplacení částky 50 180,73 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKD:2022:224.C.36.2022.1
insolvenceneplatnost právního jednánípeněžité plněnípodnájemsmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 410 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 36 410 Kč od 25. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 540,23 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 50 180,73 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 4. 7. 2019 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž součástí byly úvěrové podmínky, a to po prověření úvěruschopnosti žalované včetně jejích příjmů, výdajů, dalších ukazatelů a provedení lustrací v příslušných registrech. Na základě smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky až do výše sjednaného a nevyčerpaného úvěrového rámce ve výši 50 000 Kč, naproti tomu se zavázala vrátit peněžní prostředky pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 2,43 % z výše sjednaného úvěrového rámce včetně sjednaných úroků a poplatků, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po čerpání úvěru. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 52 000 Kč, žalobkyni uhradila pouze 15 590 Kč, čímž porušila svůj závazek, proto žalobkyně využila možnosti zesplatnit úvěr. Žalobkyně takto úvěr zesplatnila ke dni 31. 5. 2021 s tím, že vyzvala žalovanou k zaplacení dopisem ze dne 31. 5. 2021, a poté také předžalobní upomínkou. Žalovaná po zesplatnění neuhradila žalobkyni ničeho, ta se domáhá zaplacení jistiny 47 877,31 Kč, poplatků za pojištění 273,42 Kč, nákladů vymáhání 530 Kč, smluvních pokut 1 500 Kč, a dále kapitalizovaného úroku ve výši 12 175,82 Kč, úroku 8,28% ročně z částky 47 877,31 Kč od 1. 10. 2021 di zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 224,96 Kč od 15. 6. 2021 do 30. 9. 2021 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% z částky 50 180,73 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, žalobkyně se prostřednictvím právního zástupce omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /).

3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně má oprávnění mj. poskytovat nebo zprostředkovávat spotřebitelský úvěr.

5. Z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 4. 7. 2019 včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dohodu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 50 000 Kč s úrokem ve výši 24,88 % ročně, žalovaná měla úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši min. 2,43 % z úvěrového rámce, tj. 1 215 Kč, se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce, pojištění bylo sjednáno s měsíční úhradou 2,5% minimální měsíční splátky úvěru. Celkem měla žalobkyni uhradit částku 56 738 Kč Součástí smlouvy byl Sazebník poplatků a odměn. Pro případ prodlení byla sjednána povinnost žalované platit účelně vynaložené náklady na upomínání ve výši 100 Kč měsíčně, smluvní pokutu ve výši 500 Kč (popř. ve výši dlužné splátky, pokud je tato nižší) a v případě zesplatnění úvěru (oprávnění žalobkyně dle úvěrových podmínek) byla žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky. V rámci smlouvy byly uvedeny údaje zjištěné od žalované před jejím uzavřením. Takto žalovaná sdělila, že je vdova v důchodu s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 700 Kč a žije v podnájmu. Žalovaná měla úvěr čerpat v celé výši 50 000 Kč a to na bankovní účet, který uvedla ve smlouvě.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad byly potvrzeny shora uvedené údaje o výši úvěru a datu vyplacení (11. 7. 2019), dále bylo zjištěno, že žalovaná měla uhradit celkem částku 79 171,51 Kč a uhradila celkem 15 590 Kč (15 splátek), poté již neuhradila ničeho, a to ani po zesplatnění ke dni 31. 5. 2021.

7. Žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne 31. 5. 2021 s výzvou k zaplacení nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, tento žalované odeslala dle podacího archu dne 1. 6. 2021 na adresu ze smlouvy.

8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 17. 6. 2021 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 59 661,91 Kč nejpozději do 7 dnů, výzvu jí odeslala dne 18. 6. 2021 na adresu ze smlouvy.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne 4. 7. 2019 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu, podle níž se zavázala poskytovat žalované revolvingový úvěr do výše sjednaného úvěrového rámce 50 000 Kč, takto poskytla žalované na účet dne 11. 7. 2019 částku 50 000 Kč, naopak žalovaná se zavázala úvěr splácet sjednanými měsíčními splátkami ve výši 2,43 % z úvěrového rámce, tj. částku 1 215 Kč se sjednaným úrokem ve výši 24,88 % ročně a případně s dalšími platbami za služby či v případě prodlení smluvní pokuty a náklady na upomínání. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, naposledy uhradila splátku dne 20. 1. 2021, proto žalobkyně úvěr ke dni 31. 5. 2021 a vyzvala žalovanou k zaplacení, stejně jako poté předžalobní upomínkou.

10. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o posouzení schopnosti žalované splatit úvěr s odbornou péčí. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).

11. Právně soud věc hodnotil následovně.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (k danému aktuálně rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, shodně rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019-113, přičemž s argumentací uvedenou v daných rozhodnutích se soud ztotožňuje a považuje ji za správnou).

19. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Právně soud věc hodnotil tak, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel, což prokazuje zejména identifikace žalované osobními údaji nepodnikajícího subjektu, přičemž smlouvu neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu svého povolání, je tedy nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru podřízenou právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Jisté kroky v tomto směru činila před uzavřením smlouvy, nicméně se omezila výhradně na získání údajů od žalované, které žádným způsobem neověřila (kormě jedné provedené lustrace v registru SOLUS), případně jejich ověření soudu neprokázala, přestože k takovému postupu byla vyzvána. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Žalobkyně však nesplnila ani podmínku spolehlivosti, když údaje sdělené žalovanou neověřovala, ani podmínku dostatečnosti, přičemž detailně nezkoumala výdaje žalované (což minimálně vzhledem ke způsobu bydlení, skutečnosti, že žalovaná žije sama a ohledem na poměrně nízkou výši nákladů měla) či její další závazky. Je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. Žalobkyně mohla od žalované vyžádat nejrůznější doklady, minimálně však alespoň ty základní, kterými by ověřila příjem, způsob bydlení a výdaje za něj včetně plateb energií, měla počítat s dalšími obvyklými životními náklady (internet, telefon, léky, ošacení, strava apod.). Nepředložila soudu ani výpisy o provedených lustracích v dalších registrech a databázích (exekuce, insolvence, apod.). Žalobkyně však má především povinnost zkoumat úvěruschopnost již před poskytnutím úvěru, a nesplnění této zákonné povinnosti nemůže být zhojeno tím, že spotřebitel po uzavření smlouvy přesto řádně a včas plní.

23. V této souvislosti ještě soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2020, č. j. 22 Co 98/2020 – 89, dle kterého mj. proces zjišťování úvěruschopnosti je zakotven nejen za účelem ochrany spotřebitele, ale zároveň na ochranu věřitele, který v případě, že zjistí, že potenciální klient by nebyl schopen dostát svým závazkům, úvěr neposkytne a vyhne se tak majetkovým ztrátám. Zároveň byla řešena otázka (i v jiných případech) uváděného životního minima 3 410 Kč. [příjmení] byla označena za značně podhodnocenou, a to za účelem uměle vytvořené bonity spotřebitele. Vhodnější by bylo pro tyto účely užívat nezabavitelnou částku stanovenou nařízením vlády č. 595/2006 Sb. Zdejší soud se s argumentací Krajského soudu zcela ztotožňuje, a proto na jeho rozhodnutí zcela odkazuje.

24. Jelikož ze strany žalobkyně, jak uvedeno výše, došlo k porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru, posoudil soud smlouvu o úvěru, jež byla uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

25. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky v celkové výši 52 000 Kč, přičemž žalovaná jí doposud uhradila částku 15 590 Kč. Tato tvrzení žalovaná v průběhu řízení nerozporovala, netvrdila, že by jí bylo poskytnuto méně nebo že by zaplatila žalobkyni více. Za situace, kdy úvěrová smlouva byla soudem shledána jako absolutně neplatná a nebyl zjištěn žádný jiný právní důvod transakce, dospěl soud k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částku 36 410 Kč, žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až do zaplacení. V souladu s § 1958 o. z. je v případě bezdůvodného obohacení splatnost dána výzvou věřitele k vydání bezdůvodného obohacení, resp. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena. Takovou výzvu žalobkyně žalované zaslala dne 18. 6. 2021 (předžalobní výzva k plnění ze dne 17. 6. 2021 ze dne 30. 11. 2020), přičemž byla stanovena lhůta k plnění do 7 dnů od odeslání této výzvy, splatnost tudíž nastala 24. 6. 2021 a od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a je povinna platit úrok z prodlení z přiznané částky.

27. Ve zbylém rozsahu soudu nezbylo než žalobu s ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru zamítnout.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 540,23 Kč, přičemž tato částka představuje 45,12 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,56 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,44 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 180 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 140 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 320 Kč ve výši 2 167,20 Kč. Jejich zaplacení žalované uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací