Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 570 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 570 Kč od 21. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 5 428 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 998 Kč od 21. 5. 2025 do 20. 3. 2026, zákonného úroku z prodlení z částky 5 428 Kč od 21. 3. 2026 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 442 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 440 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne 20. 4. 2025 se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Dne 25. 4. 2025 mělo dojít k navýšení zápůjčky o částku 2 300 Kč a dne 29. 4. 2025 k dalšímu navýšení o částku 2 000 Kč. Celkem tak žalobce poskytl žalovanému 8 300 Kč. Žalovaný se měl zavázat uhradit i poplatek ve výši 2 698 Kč, přičemž jistina i poplatek měly být splatné dne 20. 5. 2025. Žalovaný dle žalobce uhradil pouze částku 2 730 Kč. Žalobce tvrdil, že tuto platbu započetl na smluvní pokutu a část nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Dále se žalobce domáhal zákonného úroku z prodlení a částky 2 442 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
5. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce ze dne 20. 4. 2025 soud zjistil, že se má jednat o smlouvu mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 4 000 Kč na účet č. [č. účtu], přičemž žalovaný se měl zavázat vrátit zápůjčku nejpozději do 20. 5. 2025 a uhradit poplatek ve výši 1 300 Kč. Na listině je v části podpisu uvedeno: „Klient: [Anonymizováno], 20.4.2025 14:10:30, PIN kód: [Anonymizováno] “. Z dodatku ze dne 25. 4. 2025 soud zjistil, že mělo dojít k navýšení zápůjčky o částku 2 300 Kč, takže celková výše zápůjčky měla činit 6 300 Kč, a že poplatek za navýšení měl činit 748 Kč, tedy celkový poplatek 2 048 Kč. Z dodatku ze dne 29. 4. 2025 soud zjistil, že mělo dojít k dalšímu navýšení zápůjčky o částku 2 000 Kč, takže celková výše zápůjčky měla činit 8 300 Kč, a že poplatek za toto navýšení měl činit 650 Kč, tedy celkový poplatek 2 698 Kč. Podle obou dodatků měla být navýšená zápůjčka i příslušný poplatek splatné dne 20. 5. 2025. Předložené listiny však neobsahují takové údaje, z nichž by bylo možno spolehlivě dovodit, že žalovaný tato právní jednání skutečně učinil, ani že záznamy v elektronickém systému byly vedeny systematicky, posloupně a chráněny proti změnám.
6. Z výpisů z účtu žalobce soud zjistil, že dne 22. 4. 2025 byla z účtu žalobce odeslána na účet č. [č. účtu] částka 4 000 Kč, dne 25. 4. 2025 částka 2 300 Kč a dne 29. 4. 2025 částka 2 000 Kč, tedy celkem 8 300 Kč.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 3. 2026 a podacího dokladu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž výzva byla podána k poštovní přepravě dne 12. 3. 2026. Ve výzvě žalobce uvedl, že dluh má být uhrazen nejpozději do tří dnů.
8. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu; nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
11. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.
12. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce prokázal vznik smluvního závazku v tvrzeném rozsahu. Žalobcem předložené listiny samy o sobě neprokazují, že žalovaný učinil vůči žalobci určitý a nezaměnitelný projev vůle směřující k uzavření smlouvy a obou navýšení zápůjčky v obsahu tvrzeném žalobcem. Nebylo prokázáno, že žalovaný listiny podepsal, ani že elektronický proces uzavření smlouvy spolehlivě zachycoval obsah jednání a identitu jednající osoby ve smyslu § 562 o. z. Samotné uvedení PINu či osobních údajů žalovaného bez další auditní stopy, systémových logů nebo jiných věrohodných technických záznamů nepostačuje k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva v tvrzeném obsahu.
15. Z provedených důkazů však bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalovaného celkem 8 300 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaný žalobci uhradil částku 2 730 Kč. Protože žalobce neprokázal právní důvod pro vznik nároku na poplatek, smluvní pokutu ani náklady spojené s uplatněním pohledávky v žalované výši, je třeba uvedenou částečnou úhradu započíst na částku skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Žalovaný se tak na úkor žalobce bezdůvodně obohatil v rozsahu 5 570 Kč (8 300 Kč − 2 730 Kč) a je povinen tuto částku žalobci vydat.
16. Splatnost dluhu z bezdůvodného obohacení je dána výzvou věřitele podle § 1958 odst. 2 o. z. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou ze dne 11. 3. 2026, která byla podána k poštovní přepravě dne 12. 3. 2026. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 17. 3. 2026. Ve výzvě žalobce stanovil žalovanému lhůtu k plnění tří dnů; tato lhůta počala běžet dnem následujícím po doručení výzvy a uplynula dne 20. 3. 2026 (§ 605 odst. 1 o. z.). Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 21. 3. 2026. Od tohoto dne vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to ohledně částky 5 428 Kč, neboť žalobce neprokázal smluvní základ pro poplatek a současně bylo nutno zohlednit již uhrazenou částku 2 730 Kč, dále ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 442 Kč a rovněž ohledně úroku z prodlení požadovaného od 21. 5. 2025, neboť při posouzení věci jako bezdůvodného obohacení vzniká prodlení až po výzvě k plnění.
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož měl žalobce úspěch jen částečný a žalovanému podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.